Divadlu se začal věnovat už na univerzitě v Eibaru, kde vystudoval technologické inženýrství. Poté se připojil k nezávislému divadelnímu souboru Narrazko Zezen.

V letech 1975-78 získal odbornou hereckou, pohybovou a hlasovou průpravu v madridské Škole dramatického umění a v roce 1979 se stal spolu s dalšími pěti sty nadějnými herci členem nově vzniklého Národního dramatického centra, kde hned v první sezoně byl obsazen do hlavních rolí v hrách Luise Riazy Portrét dámy s psíčkem a Arnolda Weskera Kuřecí polévka s kroupami.

Roku 1980 založil vlastní divadelní skupinu, která nastudovala pod vedením Davida Perryho, režiséra Královské shakespearovské společnosti v Londýně, Shakespearovu komedii Sen noci svatojánské.

Od konce 70. let se uplatňuje v TV a ve filmu, kde na sebe upozornil rolí mladého aristokrata Leonarda, o jehož tragické lásce ke krásné mulatce (Daisy Granadosová) pojednává film. přepis románové fresky Cirilla Villaverdeho Cecílie (r. H. Solás).

Během 80. let se prosadil jako jeden z nejpopulárnějších španělských herců, zejména díky postavám nešťastně zamilovaných mladých mužů, kteří zápasí s předsudky a nepřízní osudu v dobách mocenského útlaku: katolický kněz, popravený spolu se svojí milou (Susu Pecorarová) za to, že se naplno vzájemně oddali svým citům, v argentinském melodramatu podle skutečné události z pol. 19. století Camilla (r. M. L. Bembergová); mladý lékař Pedro, odsouzený pro údajný podíl na ilegálním potratu se smrtelnými následky, ve film. adaptaci románu Luise Martína Santose Čas ticha (r. V. Aranda).

Na MFF v San Sebastianu 1987 byl oceněn za roli legendárního trestance a dobrodruha cikánského původu, jemuž se dařilo unikat z vězení za éry generála Franka, jak o tom vypráví dobrodružná komedie El Lute, jdi nebo chcípni (r. V. Aranda).

Hlavní roli válečného reportéra v Bosně Mikela Uriarteho vytvořil v politickém dramatu Území Komančů (r. G. Herrero).