Ingrid Bergman
herečka
Hodnocení na Kinobox.cz: 78%- Narození:
- 29. srpna 1915
- Úmrtí:
- 29. srpna 1982, důvod: rakovina
Upravit profil
Ingrid Bergman se narodila 29.8.1915 ve Stockholmu ve Švédsku. Když jí byly tři roky, zemřela jí maminka Frida a vychovával ji jen otec Jaspis. Brzy rozpoznal její talent a přivedl ji k divadlu a herectví. Po smrti otce žila v početné rodině u...
Životopis
Ingrid Bergman se narodila 29.8.1915 ve Stockholmu ve Švédsku. Když jí byly tři roky, zemřela jí maminka Frida a vychovával ji jen otec Jaspis. Brzy rozpoznal její talent a přivedl ji k divadlu a herectví. Po smrti otce žila v početné rodině u strýce Otta, který ji v hraní také plně podporoval. V roce 1933 se tedy začala ucházet o stipendium do Královské herecké školy, kam byla přijata. Ještě téhož roku se seznámila se švédským lékařem Petterem Aronem Lindströmem a po čtyřech letech - 10.7.1937 - se vzali.
Ve Švédsku natočila svůj první film, MOST MNICHŮ. Nebyl však příliš úspěšný. Naplno ji proslavilo až INTERMEZZO (1936). V téže době dostala nabídku z Německa, v Berlíně natočila ČTYŘI KAMARÁDY, čímž její spolupráce s Německem skončila. Válka byla na spadnutí a Ingrid utíkala před nacisty. Vrátila se do Švédska a v září 1938 se jí narodila dcera Friedel Pia. Vzápětí dostala nabídku z Ameriky - producent David O´Selznick viděl INTERMEZZO a rozhodl se pro remake. Jejím partnerem zde byl Leslie Howard a teprve americká verze tohoto filmu ji vynesla mezi skutečné hvězdy. Odmítala však změnit image a přijmout hollywoodský způsob života. Když v Evropě vypukla válka, rozhodli se s Petterem a malou Piou natrvalo usadit v USA.
Ingrid Bergman přijala americké občanství a v roce 1942 natočila svůj nejslavnější film CASABLANCA. Jejím hereckým partnerem byl Humphrey Bogart a jejich příběh Ricka a Ilsy je dodnes považován za nejkrásnější romanci. Následující rok dostala roli Marie v adaptaci románu Ernesta Hemingwaye KOMU ZVONÍ HRANA. Hemingway si ji prý do hlavní role sám vybral. O rok později za roli duševně narušené Pauly v PLYNOVÝCH LAMPÁCH pod režijním vedením George Cukora dostala svého prvního Oscara. V druhé polovině 40. let spolupracovala i s Alfredem Hitchcockem, natočili spolu ROZDVOJENOU DUŠI, kde se objevila po boku Gregoryho Pecka, POVĚSTNÉHO MUŽE s Carym Grantem a POD OBRATNÍKEM KOZOROHA s Josephem Cottenem. Mezitím přišlo pár méně významných rolí, až v roce 1948 JOHANKA Z ARKU, jedna z jejích nejoblíbenějších. Během natáčení se zapletla s režisérem Victorem Flemingem a podala žádost o rozvod. Lindström souhlasil.
I přesto se Ingrid Bergman stala miláčkem obecenstva. Lidé ji zbožňovali, ovšem jen do té doby, než je zradila. A nejen je. Začalo to tím, že požádala o spolupráci italského režiséra Roberta Rosselliniho. Už jako milenci spolu odjeli na ostrov STROMBOLI, aby zde natočili stejnojmenný film. Byl však označen za propadák a na mnoha místech i zakázán. Ingrid zjistila, že s Rossellinim čeká dítě. V té době však ještě ani jeden nebyli rozvedeni, a tak byl na světě nevídaný skandál. V roce 1950 se jí narodil syn Roberto. S Rossellinim se vzali o dva roky později a téhož roku mu Ingrid Bergman dala dvojčata Isottu a Isabellu. Život po boku panovačného a majetnického muže ji však značně vyčerpával, tím spíš, že jí zakázal točit s jinými režiséry. Roku 1956 si zahrála ve filmu ELENA A MUŽI, režisérem byl Jean Renoir. Následující rok se s Rossellinim rozvedla. Vrátila se do USA a natočila ANASTASII, výpravný příběh ruské princezny, která se z miláčka stane vyděděncem a postupně se vrátí zpět. Roberto se rozzuřil a oznámil světu, že to bude propadák. Nebyla to pravda. Ingrid získala druhého Oscara. Její návrat byl triumfální. Roku 1957 jí bylo odpuštěno navždy.
Téhož roku se potřetí vdala - tentokrát za filmového producenta Larse Schmidta. V klidném svazku s ním žila jednadvacet let. V roce 1969 natočila komedii KAKTUSOVÝ KVĚT s Walterem Matthauem. Zde dokázala, že umí být dobrá i v tomto žánru. O čtyři roky později v roli staré švédské misionářky hraje ve VRAŽDĚ V ORIENT EXPRESSU podle románu Agathy Christie. Původně to byla vedlejší role, Ingrid z ní však dokázala udělat hlavní. V šedesáti letech získala svého třetího Oscara. V té době ovšem už věděla, že trpí rakovinou a musela podstoupit amputaci prsu. Nemoc se stále zhoršovala. Počátkem roku 1978 měla novou práci - točila PODZIMNÍ SONÁTU s Ingmarem Bergmanem. Na plátně se tentokrát ukázala její skrytá tvář - plná zoufalství, smutku a touhy po životě.
Její poslední film se jmenoval ŽENA JMÉNEM GOLDA, životopisný příběh izraelské političky Goldy Meirové. Ingrid zemřela osm měsíců po jeho dokončení - v roce 1982, ve stejný den jako se narodila, 29. srpna. Přestože Schmidta opustila v roce 1978, zůstal s ní až do poslední chvíle. Spolu s jejími nejbližšími ji doprovázel na poslední cestě. Ingrid Bergman zemřela s vědomím, že je milována. Za roli Goldy jí byla posmrtně udělena cena Emmy, kterou za ni převzala její nejstarší dcera Pia.
Ve Švédsku natočila svůj první film, MOST MNICHŮ. Nebyl však příliš úspěšný. Naplno ji proslavilo až INTERMEZZO (1936). V téže době dostala nabídku z Německa, v Berlíně natočila ČTYŘI KAMARÁDY, čímž její spolupráce s Německem skončila. Válka byla na spadnutí a Ingrid utíkala před nacisty. Vrátila se do Švédska a v září 1938 se jí narodila dcera Friedel Pia. Vzápětí dostala nabídku z Ameriky - producent David O´Selznick viděl INTERMEZZO a rozhodl se pro remake. Jejím partnerem zde byl Leslie Howard a teprve americká verze tohoto filmu ji vynesla mezi skutečné hvězdy. Odmítala však změnit image a přijmout hollywoodský způsob života. Když v Evropě vypukla válka, rozhodli se s Petterem a malou Piou natrvalo usadit v USA.
Ingrid Bergman přijala americké občanství a v roce 1942 natočila svůj nejslavnější film CASABLANCA. Jejím hereckým partnerem byl Humphrey Bogart a jejich příběh Ricka a Ilsy je dodnes považován za nejkrásnější romanci. Následující rok dostala roli Marie v adaptaci románu Ernesta Hemingwaye KOMU ZVONÍ HRANA. Hemingway si ji prý do hlavní role sám vybral. O rok později za roli duševně narušené Pauly v PLYNOVÝCH LAMPÁCH pod režijním vedením George Cukora dostala svého prvního Oscara. V druhé polovině 40. let spolupracovala i s Alfredem Hitchcockem, natočili spolu ROZDVOJENOU DUŠI, kde se objevila po boku Gregoryho Pecka, POVĚSTNÉHO MUŽE s Carym Grantem a POD OBRATNÍKEM KOZOROHA s Josephem Cottenem. Mezitím přišlo pár méně významných rolí, až v roce 1948 JOHANKA Z ARKU, jedna z jejích nejoblíbenějších. Během natáčení se zapletla s režisérem Victorem Flemingem a podala žádost o rozvod. Lindström souhlasil.
I přesto se Ingrid Bergman stala miláčkem obecenstva. Lidé ji zbožňovali, ovšem jen do té doby, než je zradila. A nejen je. Začalo to tím, že požádala o spolupráci italského režiséra Roberta Rosselliniho. Už jako milenci spolu odjeli na ostrov STROMBOLI, aby zde natočili stejnojmenný film. Byl však označen za propadák a na mnoha místech i zakázán. Ingrid zjistila, že s Rossellinim čeká dítě. V té době však ještě ani jeden nebyli rozvedeni, a tak byl na světě nevídaný skandál. V roce 1950 se jí narodil syn Roberto. S Rossellinim se vzali o dva roky později a téhož roku mu Ingrid Bergman dala dvojčata Isottu a Isabellu. Život po boku panovačného a majetnického muže ji však značně vyčerpával, tím spíš, že jí zakázal točit s jinými režiséry. Roku 1956 si zahrála ve filmu ELENA A MUŽI, režisérem byl Jean Renoir. Následující rok se s Rossellinim rozvedla. Vrátila se do USA a natočila ANASTASII, výpravný příběh ruské princezny, která se z miláčka stane vyděděncem a postupně se vrátí zpět. Roberto se rozzuřil a oznámil světu, že to bude propadák. Nebyla to pravda. Ingrid získala druhého Oscara. Její návrat byl triumfální. Roku 1957 jí bylo odpuštěno navždy.
Téhož roku se potřetí vdala - tentokrát za filmového producenta Larse Schmidta. V klidném svazku s ním žila jednadvacet let. V roce 1969 natočila komedii KAKTUSOVÝ KVĚT s Walterem Matthauem. Zde dokázala, že umí být dobrá i v tomto žánru. O čtyři roky později v roli staré švédské misionářky hraje ve VRAŽDĚ V ORIENT EXPRESSU podle románu Agathy Christie. Původně to byla vedlejší role, Ingrid z ní však dokázala udělat hlavní. V šedesáti letech získala svého třetího Oscara. V té době ovšem už věděla, že trpí rakovinou a musela podstoupit amputaci prsu. Nemoc se stále zhoršovala. Počátkem roku 1978 měla novou práci - točila PODZIMNÍ SONÁTU s Ingmarem Bergmanem. Na plátně se tentokrát ukázala její skrytá tvář - plná zoufalství, smutku a touhy po životě.
Její poslední film se jmenoval ŽENA JMÉNEM GOLDA, životopisný příběh izraelské političky Goldy Meirové. Ingrid zemřela osm měsíců po jeho dokončení - v roce 1982, ve stejný den jako se narodila, 29. srpna. Přestože Schmidta opustila v roce 1978, zůstal s ní až do poslední chvíle. Spolu s jejími nejbližšími ji doprovázel na poslední cestě. Ingrid Bergman zemřela s vědomím, že je milována. Za roli Goldy jí byla posmrtně udělena cena Emmy, kterou za ni převzala její nejstarší dcera Pia.