zavřít
Upravit životopis

Životopis

Je dcerou profesorky chemie. Po nezdařeném pokusu o přijetí na Vachtangovovu hereckou školu se přihlásila do Ščepkinova divadelního učiliště při moskevském Malém divadle, kde ukončila v roce 1965 svá herecká studia u L. Volkova a V. Cygankova a ihned nastoupila na tři roky angažmá do Divadla mladého diváka.

Zpočátku se uvedla především jako komediální herečka groteskně vaudevillového typu.

Od roku 1973 byla členkou moskevského Divadla leninského Komsomolu, na jehož scéně se představila pod režijním vedením Marka Zacharova a Andreje Tarkovského mj. jako komisařka ve Višněvského Optimistické tragédii, Ofélie a Gertruda v Shakespearově dramatu Hamlet, Sára v Čechovově Ivanovovi, Nela, Betkin a Anna v Gorinově Tylovi nebo Irina ve hře Petruševské Tři dívky v modrém.

Před film. kamerou začala sbírat zkušenosti už poč. 60. let, ale dlouho se musela spokojovat pouze s epizodními, komicky laděnými rolemi, z nichž vyniká zejm. rozmazlená a prostoduchá vesnická dívka Marfuša v pohádce Mrazík (r. A. Rou).

Nové herecké obzory se jí otevřely teprve koncem 60. let, kdy se poprvé pracovně setkala s debutujícím režisérem Glebem Panfilovem, který v ní nalezl nejen svou životní partnerku, ale navíc protagonistku téměř všech svých filmů.

Díky pestré galerii různorodých ženských postav, které neoplývají ani tak fyzickou krásou jako spíš duchovní čistotou, životní vitalitou a schopností intenzivního prožitku, vyrostla v herečku velkého tragického rozměru, širokého rejstříku poloh a výjimečné psychologické hloubky.

Výtvarně nadaná pologramotná vesnická dívka a ošetřovatelka z lazaretního vlaku Táňa Ťotkinová ve snímku z období občanské války Ohněm se nepřebrodíš; prostá dělnice z textilky Paša Stroganovová, kterou si vybere film. režisér pro roli francouzské národní hrdinky Johanky z Arcu, ve snímku Začátek; předsedkyně městského sovětu a poslankyně Nejvyššího sovětu Jelizaveta Uvarovová ve společensko- psychologickém dramatu Prosím o slovo; vzdělaná průvodkyně maloměstského muzea Saša Nikolajevová, která vyprovokuje zhýčkaného dramatika (Michail Uljanov) ke zkoumání vlastního svědomí, v úvaze o duchovním stavu společnosti Téma; svobodná matka Anna Chorošichovová, která se ocitá ve víru protikladných vášní svého syna (Sergej Koltakov) a milence (Jurij Grebenščikov), ve film. adaptaci hry Alexandra Vampilova Valentina; hrdá a do úmoru pracující majitelka volžského rejdařství Vassa Železnovová, jíž byl úděl vládkyně rodiny a nelítostné obchodnice vnucen okolnostmi, v ekranizaci dramatu Maxima Gorkého Vassa.

Neomezuje se však jen na účast ve filmech svého manžela G. Panfilova; zájem jiných filmařů o spolupráci s ní zejména v poslední době výrazně stoupl.

Za roli kultivované a ušlechtilé učitelky Věry, opomíjené manželky hlavního hrdiny (Nikolaj Burljajev) melodramatu Válečná romance (r. P. Todorovskij), obdržela Stříbrného medvěda na MFF v Západním Berlíně 1984.

Dojemně tragikomickou kreaci předvedla na postavě zestárlé a unavené Asji, která žije sama jen se svou slepicí, nadává na demokratické poměry a spolu s ostatními obyvateli rozpadající se vesnice nostalgicky vzpomíná na sladké doby pod Brežněvovou vládou, v hořké komedii Slepička Rjaba (r. A. Končalovskij).

Byla hostem MFF v Karlových Varech 1976 a hostem Febiofestu 2003. V roce 1985 získala titul národní umělkyně RSFSR a na MFF v Cannes 1993 byla členkou poroty.

Mohli by vás také zajímat…