Pochází z profesorské rodiny a divadlu se začala věnovat už ve škole. Jako šestnáctiletá zpívala a tančila v revuích. Po tříletém studiu herectví na Královské akademii dramatického umění v Aténách debutovala roku 1948 na jevišti aténského...

Životopis

Pochází z profesorské rodiny a divadlu se začala věnovat už ve škole. Jako šestnáctiletá zpívala a tančila v revuích.

Po tříletém studiu herectví na Královské akademii dramatického umění v Aténách debutovala roku 1948 na jevišti aténského divadla Metropolitan, kde slavila úspěch mj. v dramatizaci novely Prospera Mériméea Carmen.

Poč. 50. let zahájila svou film. kariéru v řeckých a italských historických filmech, které jí otevřely cestu do Hollywoodu. Mezinárodní uznání a popularitu jí přinesla především spolupráce s režisérem Michalisem Kakojannisem, v jehož dílech vytvořila hlavní ženské postavy temné hrdé krásy: mstící se dcera mykénského krále Agamemnóna ve film. adaptaci antické tragédie starořeckého básníka Eurípida Elektra; mladá vdova, která svou odlišností pobuřuje vesnici natolik, že je zavražděna, v přepisu románu Nikose Kazantzakise Řek Zorba; manželka spartského krále Meneláa Helena ve zfilmované Eurípidově tragédii Trójanky; Agamemnónova manželka Klytaiméstra ve film. verzi Eurípidovy tragédie Ifigenie.

Nepřízní osudu jsou zkoušeny i její další film. hrdinky, které se musejí často vyrovnávat s tragickou smrtí svých bližních: vdova po zavražděném řeckém politikovi (Yves Montand) v politickém dramatu Z (r. Costa-Gavras), nešťastná venkovská matka v marockém snímku podle dramatu Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba (r. S. Ben Barka) a posluhovačka Giulia Venereová ve film. adaptaci autobiografického románu Carla Leviho Kristus se zastavil v Eboli (r. F. Rosi).

Za roli babičky, která v alegorické pohádce podle textů Gabriela Garcíi Márqueze Erendira (r. R. Guerra) nutí ze zištných důvodů k prostituci svou vnučku (Claudia Ohanová), obdržela Zlatého Huga na MFF v Chicagu 1983.

Vedle Meliny Mercouriové se stala I. P. druhou řeckou herečkou, jejíž renomé přesáhlo daleko za hranice vlasti. Roku 1967 se představila na Broadwayi po boku Jona Voighta ve hře Franka D. Gilroye To léto, ten podzim.

Upozornila na sebe i jako zpěvačka gramofonovým albem Odes, na němž se skladatelsky podílel Vangelis (vl. jm. Vangélis Papathanassiou). Během fašistické vojenské diktatury pobývala stejně jako mnoho dalších umělců z politických důvodů v zahraničí.

V letech 1947-51 byla manželkou Alkise Papase a v roce 1957 se provdala za Josého Kohna, ale sňatek byl prohlášen za neplatný.