Ivan Medek byl český novinář, původní profesí muzikolog, člen Tallichova Českého komorního orchestru a spolupracovník České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka.

Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze (4 ročníky) a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit. V padesátých letech byl potrestán třemi měsíci odnětí svobody za účast na údajných finančních machinacích, poté se jej neúspěšně pokoušela do svých řad získat Státní bezpečnost.

Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Poté pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) pak jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978 emigroval do Rakouska.

Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi - BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.

Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993 - 1998 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, později se stal vedoucím Kanceláře.

Od roku 1991 je nositelem Řádu T. G. Masaryka. V roce 1999 byl vyznamenán medailí Za zásluhy. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.