Herec Ivan Palúch patří k nejvýraznějším osobnostem slovenského filmu a divadla a jeho význam již na konci 60. let dosáhl mezinárodního významu. Ivan Palúch se narodil ve Zvolenu. Od Ivanových tří let žila rodina v Banské Bystrici, kde maturoval...
Životopis
Herec Ivan Palúch patří k nejvýraznějším osobnostem slovenského filmu a divadla a jeho význam již na konci 60. let dosáhl mezinárodního významu. Ivan Palúch se narodil ve Zvolenu. Od Ivanových tří let žila rodina v Banské Bystrici, kde maturoval na jedenáctiletce. Po maturitě nastoupil v Bratislavě na VŠMU, po dvou letech ale musel studia ukončit kvůli zjištěné oční vadě – šerosleposti.
Bez odborné herecké průpravy zahájil svou pouť slovenskými oblastními divadly, hrál v Krajském divadle ve Spišské Nové Vsi (1960-1963), poté v Žilině (1963), další roky strávil v Divadle Jonáša Záborského v Prešově (1963-1966), nakonec krátce působil v Nitře (1966).
Mezitím Ivan Palúch rozvinul filmovou kariéru, svou první menší roli důstojníka Dohnala si Palúch zahrál ve válečném dramatu TAM ZA LESEM (1962) , poté hrál v baladě MARKÉTA LAZAROVÁ (1967). Mezinárodní věhlas filmu pak způsobil, že Palúch zaujal zahraniční filmaře. Uznávaný jugoslávský režisér Aleksandar Petrović obsadil Palúcha do hlavní role pastevce Triši ve svém krvavém milostném příběhu BIĆE SKORO PROPAST SVETA (BRZY BUDE KONEC SVĚTA, 1968). Hereckou partnerkou Ivana Palúcha v tomto filmu byla francouzská filmová hvězda Annie Girardot. Německý filmový tvůrce Volker Schlöndorff natáčel ve stejné době mimo jiné na Slovensku historický snímek MICHAEL KOHLHAAS (1968). Následující rok byl pro Palúcha skutečným triumfem, protože oba zmíněné filmy byly nominovány na Zlatou palmu festivalu v Cannes. Navíc v Cannes v nesoutěžní projekci na žádost renomovaných filmových odborníků byla promítána i MARKÉTA LAZAROVÁ. Z obou filmů sice ani jeden nedosáhl festivalové mety, nicméně titul BIĆE SKORO PROPAST SVETA byl navíc nominován na Oscara. Hned po návratu z Cannes však dal počínající normalizační režim Palúchovi jasně najevo, že to byla jeho poslední zahraniční cesta.
Souběžně s účinkováním v mezinárodních projektech pokračoval Palúch i v práci na domácí půdě NIET INEJ CESTY (1968) nebo ZABITÁ NEDĚLE (1969; uveden až v roce 1990), v menší roli příslušníka StB se objevil ve filmu UCHO (1970). Dobovou popularitu získal hlavní rolí v pohádce PRINC BAJAJA (1971), která byla oceněna na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách, jako nejlepší dětský film vyšla také ze soutěže ve Španělsku . Palúch v té době začal účinkovat také v televizních seriálech, proslul především v historicko-dobrodružném seriálu ADAM ŠANGAL(1972).
Veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci vyústily v roce 1974 v úplný zákaz hrát v divadle, filmu i televizi. Umělec, který se slunil v záři reflektorů v Cannes, se náhle musel spokojit s jednou, maximálně dvěma roličkami ročně. Nevelké příležitosti poskytli slavní režiséři jako Martin Hollý (SIGNUM LAUDIS, 1980; NOČNÍ JEZDCI, 1981) nebo Juraj Jakubisko (NEVERA PO SLOVENSKY, 1981; PERINBABA, 1985). Ledy se prolomily až v roce 1986, kdy Palúch získal angažmá v Divadle J. G. Tajovského v rodném Zvolenu. V posledních letech hrál v seriálu Búrlivé víno [2013] a ve filmech Miluj ma alebo odíď [2012], Staré tehly [2012], Filmoviedky [TV cyklus 2011], Viditelný svět [2011], Ďábel [2010], Hasiči [2010], Legenda o Létajícím Cypriánovi [2010].
Ivan Palúch žije v Banské Bystrici, kde před časem založil fakultu dramatických umění na Akademii umění, nyní vyučuje na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoše v Topoľčanech. Za celoživotní přínos filmu byl v roce 2008 oceněn na mezinárodním festivalu Artfilm, ve stejném roce vyšla jeho biografie Herec Ivan Palúch (2008), na níž se autorsky podílel také jeden z jeho tří synů, Martin Palúch.
Bez odborné herecké průpravy zahájil svou pouť slovenskými oblastními divadly, hrál v Krajském divadle ve Spišské Nové Vsi (1960-1963), poté v Žilině (1963), další roky strávil v Divadle Jonáša Záborského v Prešově (1963-1966), nakonec krátce působil v Nitře (1966).
Mezitím Ivan Palúch rozvinul filmovou kariéru, svou první menší roli důstojníka Dohnala si Palúch zahrál ve válečném dramatu TAM ZA LESEM (1962) , poté hrál v baladě MARKÉTA LAZAROVÁ (1967). Mezinárodní věhlas filmu pak způsobil, že Palúch zaujal zahraniční filmaře. Uznávaný jugoslávský režisér Aleksandar Petrović obsadil Palúcha do hlavní role pastevce Triši ve svém krvavém milostném příběhu BIĆE SKORO PROPAST SVETA (BRZY BUDE KONEC SVĚTA, 1968). Hereckou partnerkou Ivana Palúcha v tomto filmu byla francouzská filmová hvězda Annie Girardot. Německý filmový tvůrce Volker Schlöndorff natáčel ve stejné době mimo jiné na Slovensku historický snímek MICHAEL KOHLHAAS (1968). Následující rok byl pro Palúcha skutečným triumfem, protože oba zmíněné filmy byly nominovány na Zlatou palmu festivalu v Cannes. Navíc v Cannes v nesoutěžní projekci na žádost renomovaných filmových odborníků byla promítána i MARKÉTA LAZAROVÁ. Z obou filmů sice ani jeden nedosáhl festivalové mety, nicméně titul BIĆE SKORO PROPAST SVETA byl navíc nominován na Oscara. Hned po návratu z Cannes však dal počínající normalizační režim Palúchovi jasně najevo, že to byla jeho poslední zahraniční cesta.
Souběžně s účinkováním v mezinárodních projektech pokračoval Palúch i v práci na domácí půdě NIET INEJ CESTY (1968) nebo ZABITÁ NEDĚLE (1969; uveden až v roce 1990), v menší roli příslušníka StB se objevil ve filmu UCHO (1970). Dobovou popularitu získal hlavní rolí v pohádce PRINC BAJAJA (1971), která byla oceněna na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách, jako nejlepší dětský film vyšla také ze soutěže ve Španělsku . Palúch v té době začal účinkovat také v televizních seriálech, proslul především v historicko-dobrodružném seriálu ADAM ŠANGAL(1972).
Veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci vyústily v roce 1974 v úplný zákaz hrát v divadle, filmu i televizi. Umělec, který se slunil v záři reflektorů v Cannes, se náhle musel spokojit s jednou, maximálně dvěma roličkami ročně. Nevelké příležitosti poskytli slavní režiséři jako Martin Hollý (SIGNUM LAUDIS, 1980; NOČNÍ JEZDCI, 1981) nebo Juraj Jakubisko (NEVERA PO SLOVENSKY, 1981; PERINBABA, 1985). Ledy se prolomily až v roce 1986, kdy Palúch získal angažmá v Divadle J. G. Tajovského v rodném Zvolenu. V posledních letech hrál v seriálu Búrlivé víno [2013] a ve filmech Miluj ma alebo odíď [2012], Staré tehly [2012], Filmoviedky [TV cyklus 2011], Viditelný svět [2011], Ďábel [2010], Hasiči [2010], Legenda o Létajícím Cypriánovi [2010].
Ivan Palúch žije v Banské Bystrici, kde před časem založil fakultu dramatických umění na Akademii umění, nyní vyučuje na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoše v Topoľčanech. Za celoživotní přínos filmu byl v roce 2008 oceněn na mezinárodním festivalu Artfilm, ve stejném roce vyšla jeho biografie Herec Ivan Palúch (2008), na níž se autorsky podílel také jeden z jeho tří synů, Martin Palúch.
