Izák Komnenos se narodil asi 16. ledna 1093 jako třetí syn byzantského císaře Alexia I. Komnena a Ireny Dukovny. Zemřel někdy kolem roku 1152.
Izák byl bratr byzantského císaře Jana II. a kronikářky Anny Komnenovny. Jeho otcem mu byl udělen titul Caesar.

Po nástupu Jana II. na trůn v roce 1118, byl Izák na císařském dvoře přijímán s úctou, rovnající se císařově. Později byl povýšen do hodnosti sebastokratōr. Přesto však se velmi zabýval dobročinností, jmenovitě třeba obnovy kláštera poblíž císařského paláce v Blanchae. Kolem roku 1130 se vztahy Jana II. a Izáka poněkud odcizily a Izák byl donucen Konstantinopolis šest let po odhalení spiknutí své sestry opustit. Izák nalézal útočiště u několika dvorů na východě, v Melitenu u emíra Gümüshtigin Ghazi II ibn Danishmenda, ale i u dvora v Jeruzalémě.

Roku 1136 se vrátil do Města na Bosporu a usmířil se se svým bratrem. Po smrti Jana II. v roce 1143 byl Izák poslán pryč do Herakleie Pontica, kde si zdánlivě udržel svou moc, která ho v letech 1145 - 1146 velmi lákala. V té době ho však již mohla pouze lákat, protože již žádnou faktickou moc neměl. Byl donucen uchýlit se k politickému důchodu na venkově. V roce 1152 ze svých peněz podporoval klášter poblíž Ainos.