Jan Grossman byl český divadelní režisér, literární a divadelní kritik.

Psát začal již během středoškolských studií, v průběhu druhé světové války byl členem Hnutí za svobodu. Po válce studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací dějiny literatury a estetiku. V roce 1948 neprochází při prověrkách a je ze studií vyloučen.

Roku 1946 se stal lektorem činohry Národního divadla, poté působil do roku 1953 jako dramaturg státního divadla v Brně. Poté se stal dramaturgem v Burianově "Déčku". Dramturgem v tomto armádním divadle byl do roku 1956, kdy se stal redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel.

Roku 1959 se vrátil k divadlu z trochu jiné strany a stal se dramaturgem Laterny magiky, kterým byl až do jejího zákazu (roku 1961). V roce 1961 se stal uměleckým vedoucím činohry v Divadle Na zábradlí, kterým byl až do roku 1968. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 musí z Divadla Na zábradlí odejít. Režíruje v zahraničí (Holandsko, Západní Německo, Švýcarsko a Rakousko). Roku 1975 (kdy je mu definitivně sebrán pas) je odsunut z Prahy na tzv. oblast.

Režíruje v Západočeském divadle v Chebu a pohostinsky i v dalších oblastních divadlech. V roce 1980 přichází do Divadla Vítězného února v Hradci Králové. Poté se vrací do Prahy a režíruje nejprve v Divadle Stanislava Kostky Neumanna v Libni a v roce 1989 se vrací do Divadla Na zábradlí.

Díla Jana Grossmana:
Analýzy, 1991

Knihy věnované Janu Grossmanovi:
Svědectví současníků, 1996
Inscenace, 1997
Texty o divadle, 1999

Režie:
V Divadle na Zábradlí v Praze
Král Ubu, 1964 (Alfred Jarry)
Vyrozumění, 1965 (Václav Havel)
Proces, 1966 (Franz Kafka)

V Divadle Vítězného února v Hradci Králové
Maryša, 1982 (bratři Mrštíkové)
Don Juan, 1982,(Molière)

V Divadle Stanislava Kostky Neumanna v Praze
Škola pro ženy, 1984 (Molière)

V Divadle Na zábradlí v Praze
Don Juan, 1989, 1992 (Molière)
Largo desolato, 1990 (Václav Havel)
Pokoušení, 1992 (Václav Havel)