Armádní generál Jan Syrový, narozný 24. ledna 1888 v Třebíči, byl československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.

Vojenská kariéra:
Jan Syrový vystudoval stavební obor na průmyslové škole. Rok sloužil jako dobrovolník v rakousko-uherské armádě. V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády.

Ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které přišel o oko. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.

Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.

Podzim 1938:
22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“ Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.

Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.


Odsouzení a uvěznění:
Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.

Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti jej nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.


Vyznamenání:

Československo
Československý válečný kříž 1918 se čtyřmi lipovými ratolestmi
Řád Sokola s meči
Československá revoluční medaile 1914–1918 se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
Československá medaile Vítězství 1918

Belgie
Řád koruny II. třídy
Vojenský kříž

Estonsko
Řád orla obrany země I. třídy

Francie
Velkodůstojník Čestné legie
Komandér Čestné legie
Důstojník Čestné legie
Rytíř Čestné legie
Croix de guerre 1914–1918 s palmou

Itálie

Řád italské koruny II. třídy
Válečný kříž za vojenské zásluhy

Japonsko
Řád svatého pokladu II. třídy

Jugoslávie
Řád sv. Sávy I. třídy
Řád bílého orla I. třídy
Řád bílého orla II. třídy
Řád Karadjordjevičovy hvězdy II. třídy

Litva
Řád Vytisova kříže II. třídy

Lotyšsko
Řád medvědobijce II. třídy
Řád tří hvězd II. třídy

Maroko
Řád Nischan el Quissam Alaouite I. třídy

Polsko
Řád obrození Polska II. třídy

Rumunsko
Řád rumunské hvězdy I. třídy
Řád rumunské koruny II. třídy
Řád za věrné služby I. třídy
Pamětní kříž 1916–1919 se štítkem „Siberia“

Ruské impérium
Řád sv. Vladimíra IV. třídy
Řád sv. Anny IV. třídy
Řád sv. Stanislava III. třídy
Kříž sv. Jiří IV. třídy

Řecko
Řád fénixe I. třídy
Medaile Za vojenské zásluhy

Tunisko
Řád Nischan el Iftikchar I. třídy

Spojené království
Lázeňský řád II. třídy (KCB)