Životní příběh jednoho z nejlepších českých sportovců v historii nezačal zrovna šťastně. Jan Železný se narodil 16. června 1966 v sedmém měsíci těhotenství s váhou 2,3 kilogramy a levým chodidlem nepřirozeně vtočeným kvůli zkráceným šlachám. V...

Životopis

Životní příběh jednoho z nejlepších českých sportovců v historii nezačal zrovna šťastně. Jan Železný se narodil 16. června 1966 v sedmém měsíci těhotenství s váhou 2,3 kilogramy a levým chodidlem nepřirozeně vtočeným kvůli zkráceným šlachám. V dětství měl smůlu na nejrůznější zranění, často byl nemocný a těžko se vyrovnával staršímu bratru Petrovi. Díky smutnému údělu se však naučil překonávat složité překážky, což jej později vyneslo až na světový oštěpařský trůn.

Oba Honzovi rodiče byli vynikajícími sportovci (matka házela oštěpem), svého druhého syna však zapsali do „normální“ školy a nechali výběr sportu na něm. Mladý Honza proto hrával házenou i hokej a také házel kriketovým míčkem – už tehdy prý dosáhl výkonu 78 metrů. K atletice definitivně přilnul až při sledování mistrovství světa 1983 v Helsinkách, kde zářili Kratochvílová, Bugár a další. V témže roce se také poprvé představil na mezinárodním poli: na mistrovství světa juniorů v rakouském Schwechatu obsadil šesté místo.

Základy techniky hodu oštěpem mu sice předal otec – házenkář, ale určujícím pro Železného kariéru se stal až příchod na vojnu. V dresu Dukly Banská Bystrica pod vedením Jaroslava Halvy začal rychle stoupat výkonnostně vzhůru. Vojenským barvám zůstal věrný do dnešních dnů, kdy v hodnosti majora stále reprezentuje armádní sport na světové úrovni.

Kvalifikaci na mistrovství světa v roce 1986 sice ještě nezvládl, nicméně o rok později už hodil svůj první světový rekord – 87,66 metrů. Dočkal se také první medaile, když na MS v Římě skončil třetí. Na olympiádu v Soulu 1988 už odjížděl s nálepkou velkého favorita. V kvalifikaci překonal olympijský rekord a v závodě se dlouho držel na čele žebříčku, až poslední pokus Fina Korjuse jej odsunul na druhé místo.

Nepříjemným důsledkem velkého zatížení bylo první zranění zad, z něhož se už nedokázal plně zotavit. V červenci 1990 sice hodil na mítinku v Oslo další světový rekord (89,66 m), lékaři však při vyšetření odhalili zlomené dva obratle přesně v místech, kde páteř při hodu podléhá největší zátěži. Složité martyrium prohlídek a pokusů o návrat vyústilo ve dvojí zkaženou kvalifikaci na mistrovství světa. Vrátit se však dokázal přesně na olympiádu v Barceloně, kde si novým rekordem zajistil první olympijské zlato.

V témže roce hodil také skvělých 94,75 metrů, tento výkon však nebyl uznán, jelikož Železný nepoužil náčiní předepsaných rozměrů. S vynálezcem nového typu oštěpů Miklósem Némethem krátce spolupracoval po návratu do Čech v roce 1993. Rodák z Mladé Boleslavi poté vystřídal několik klubů, aby se na přelomu tisíciletí vrátil do Dukly Praha. Jeho výkony tehdy dosahovaly vrcholu, v následujících světových mítincích byl neohroženým králem.

Těsně před olympijskými hrami 1996 v Atlantě se Železný zapsal do historie jako protagonista hodu z říše snů – 98,48 metrů! V samotném závodě sice kvůli potížím s třísly nepřehodil devadesátku, ale přesto na konci mohl potěžkat další zlatou medaili. Nedařilo se totiž ani jeho tradičním soupeřům, Britovi Backleymu či Němci Hechtovi. Když mezi těmito pořízky stanul na stupních vítězů, vypadala jeho subtilní postava (77 kg) spíš jako nedopatření…

Další léta Železného kariéry zastínilo vážné zranění ramene. Přivodil si jej víceméně kuriózním způsobem: při jednom z obvyklých tréninkových prvků, běhu s gumovou obrubou přivázanou k pasu, neměl k dispozici obvyklý provaz, a tak použil gumové lano. To se při startu napjalo, vymrštilo obrubu a ta podrazila Železnému nohy. Při nešťastném pádu si světový rekordman zpřetrhal vazy v pravém rameni. Následovaly měsíce léčení a rehabilitace v Motole a chmurné úvahy o konci kariéry. Znovu se učil házet – nejdřív kamenem, pak míčkem…

Vrátil se na mistrovství světa 1999 ve španělské Seville, kde překvapivě obsadil třetí místo. Krátce poté otřásla atletickým světem korupční aféra, v jejímž důsledku byla ustavena v rámci MOV komise sportovců. Mezi delegáty byl také Železný, který svou pozici obhájil i po olympijských hrách v Sydney 2000. V diplomatických kruzích proslul jako přesvědčený odpůrce legalizace dopinku a strážce myšlenky fair-play, která by měla převyšovat komerční stránku olympijského podniku. Na australském kontinentu znovu uspěl také jako oštěpař: výkonem 90,17 metrů stanovil nový olympijský rekord a vybojoval třetí zlatou medaili.

V říjnu 2001 se Železný vzdal své funkce u olympijského výboru, aby se mohl dokonale připravit na další sportovní podniky. Svoji extratřídu potvrdil na mistrovství světa v Edmontonu, kde výkonem 92,80 m porazil obhájce titulu Parviainena z Finska. Po vydařeném vystoupení se rozhodl ještě jednou zkusit štěstí na olympijských hrách. Jeho přípravu opět poznamenala zranění, takže na většině dalších závodů již Honza nepodával výkony podle svých představ. Pokud však bude zdravý, jistě mu v Athénách připadne role velkého favorita.

Nejen svými výkony, ale také skromností a uvážlivými názory si Jan Železný získal srdce mnoha sportovních fanoušků v České republice i jinde. Své soukromí si úzkostlivě hájí. Nerad chodí na společenské akce, raději si zajde na pivo do obyčejné hospody. Je kuřák. V srpnu 1987 se oženil s bývalou zdravotní sestrou Martou, jež později vystudovala pedagogickou fakultu. Dnes spolu žijí v Kosmonosech a vychovávají děti Honzu (*1988) a Katarinu (*1990). O tom, čemu se bude věnovat po skončení aktivní kariéry, zatím stále Železný nemá jasno.

Zajímavosti:
Výška: 185 cm
Váha: 77 kg

Největší úspěchy:
- Olympiáda – 1. místo (1992, 1996, 2000), 2. místo (1988)
- Mistrovství světa – 1. místo (1993, 1995, 2001), 3. místo (1987, 1999)
- Mistrovství Evropy – 3. místo (1994)
- Světový pohár – 1. místo (1992)

Ocenění:
- nejlepší atlet světa - 2000
- nejlepší atlet Evropy – 1996, 2000

Světový rekord: 98,48 metrů – Jena, 25.5. 1996