Hurá, mám konečně práci!" proběhlo čerstvé absolventce DAMU bez divadelního angažmá hlavou, když se dozvěděla, že dostala roli Markéty Prchalové v seriálu Rodinná pouta. Byla před ní první televizní zkušenost. Jaká jsou dnes její pomyslná...

Životopis

Hurá, mám konečně práci!" proběhlo čerstvé absolventce DAMU bez divadelního angažmá hlavou, když se dozvěděla, že dostala roli Markéty Prchalové v seriálu Rodinná pouta.

Byla před ní první televizní zkušenost. Jaká jsou dnes její pomyslná pouta?

Seriálová Markéta: "Postava, která mi docela sedí. Rozhodně ji nemusím složitě hledat a objevovat." Jana ale není stejně jako její postava prostořeká světačka, nechodí na kurz sebeobrany, nemá jedovaté poznámky, zato jako seriálová Markéta má ráda ve věcech jasno.

Zpívání: Písničku, kterou zpívá v seriálu na koncertě Markéta, si Jana otextovala sama. "Zpívání mě vždycky bavilo, někdy něco napíšu, kamarád Jan Vávra dodá hudbu a s naší hradeckou kapelou občas vystoupíme. Pro radost."

Rodina: S tou televizní žije jako herečka, ale jako Jana Ivanovič-Infeldová má za manžela cizince (jeho rodina pochází ze Srbska), zatím je bezdětná. S manželem žijí v malém domku v pražské Troji. Rakovník: Město, ve kterém vyrostla, chodila do dramatického kroužku a po gymnáziu se rozhodovala mezi studiem jazyků a herectvím. "Na DAMU byly zkoušky dřív. Na přijímačky jsem přišla bez velké přípravy, až si všichni mysleli, že mám trému. Neměla, jen jsem neuměla všechny monology..."

Herectví: Dlouho Janu bavilo jen to divadelní, kde se "sahá na dno duše". Až díky seriálu objevila i to před kamerou. "Sama sebe jsem jednou před zrcadlem přesvědčila, že nejsem filmová tvář. Nikdy jsem nešla na konkurz - neumím se nabízet. Rodinná pouta byla konkrétní nabídka. Před kamerou se učím a baví mě to čím dál tím víc. Sto čtyř dílů se nebojím, těším se."

Radosti: Jana chtěla studovat jazyky, ale "vyhrála" DAMU. Zůstaly jí jako koníček: mluví anglicky, německy, rusky, díky manželovi se učí srbochorvatsky a láskou je novořečtina. Ráda si hraje se slovíčky, píše básničky i povídky, díky čemuž se cítí nezávislá.