O Finech se říká, že si moc nepotrpí na emoce. Skokan na lyžích Janne Ahonen je toho živoucím dokladem. Usmát se do kamery je pro něj téměř tabu, v okamžicích vrcholného štěstí maximálně zvedne palec nebo zamává divákům. Od německých novinářů si...
Životopis
O Finech se říká, že si moc nepotrpí na emoce. Skokan na lyžích Janne Ahonen je toho živoucím dokladem. Usmát se do kamery je pro něj téměř tabu, v okamžicích vrcholného štěstí maximálně zvedne palec nebo zamává divákům. Od německých novinářů si proto vysloužil přezdívku „maska“. Stejně neměnné jako kamenná tvář jsou letos i jeho výkony, jimiž zcela ovládl Světový pohár.
O skoky na lyžích se finský fenomén začal zajímat v sedmi letech. Jeho hrdiny se stali slavní skokani osmdesátých let Matti Nykänen a Jens Weissflog. V okolí Lahti, kde se narodil a vyrůstal, byl vždycky dostatek tréninkových center i sněhu, takže se mohl zdokonalovat téměř bez omezení. V pouhých patnácti letech se stal členem finského národního týmu a v roce 1993 vyhrál v Engelbergu první závod Světového poháru. Už tehdy bylo jasné, že svět má před sebou výjimečného skokana.
Největším Janneho snem však bylo získat medaili na olympijských hrách. První šanci k tomu dostal v roce 1998 v Naganu, kde mu jen o vlásek unikla bronzová medaile. O čtyři roky později obsadil tutéž pozici v Salt Lake City, ovšem tentokrát se po promarněné sezóně jednalo spíše o překvapení. Až se znovu rozžehne olympijský oheň, zřejmě nikdo nebude pochybovat o tom, že Ahonen dá do svých skoků opravdu všechno.
O skokanech dlouhá léta platilo, že se díky pravidlům nutili do drastických diet. Důvodem byla metoda výpočtu povolené délky lyží, která se donedávna určovala pouze podle výšky skokana. Od letošní sezóny však FIS nařídila všem skokanům, jejichž index tělesné hmoty (BMI – body mass index) klesne pod 120, zkrátit lyže. Jinak řečeno, skokan o výšce 180 centimetrů musí vážit nejméně 65 kilogramů, aby mohl použít adekvátní lyže ke své velikosti. Toto pravidlo odnímá výhodu průsvitným závodníkům na pokraji anorexie a nahrává právě Ahonenovi, jenž se netají tím, že diety nikdy neměl rád. Podle některých odborníků prý skáče dokonce s pětikilovou nadváhou.
V sezóně 2004/5 byl Ahonen prakticky k neporažení, vyhrál 11 z dosavadních 13 závodů. Ve třech úvodních byl vždy po úvodním kole druhý za českým reprezentantem Jakubem Jandou, pokaždé se ale vzepřel a druhým skokem dosáhl na vítězství. Na slavné Intersportturné odjížděl už předem jako skokan, jenž po dlouhých dvanácti letech může zvítězit na všech čtyřech můstcích. Skoro se mu to podařilo, nebýt výborného výkonu Rakušana Höllwartha na posledním můstku v Bischofshofenu.
O své morální síle přesvědčil Ahonen v rakouském Willingenu. Na můstku s kritickým bodem 145 metrů postoupil do druhého kola až na šestém místě s citelnou ztrátou na vedoucího Japonce Ita. Počkal si však na dobrý vítr, ustál emoce a téměř dokonalým skokem dolétl ve druhém kole na značku 152 metrů – nový rekord můstku! Přestože ani posledních pět závodníků neskákalo špatně, Janneho veleskoku se žádný nedokázal ani přiblížit a finský závodník tak mohl na konci znovu potěžkat zlatou medaili.
Tajemství současných Janneho úspěchů se podle odborníků skrývá v dokonalé technice letu. „Od okamžiku, kdy jeho nohy opustí nájezdovou rampu, neztrácí ani okamžik. Díky enormní síle v nohou dokáže ještě zrychlit oproti nájezdové rychlosti, což jej vynese dál nad buben,“ popisuje trenér francouzského národního týmu Christian Rémy. „Úhel, jaký svírají jeho nohy a lyže při skoku, je prostě neuvěřitelný. Vypadá to, jako by neměl Achillovy šlachy,“ tvrdí německý trenér Peter Rohwein a dodává recept, jak Ahonena porazit: „Možná bychom ho měli zavřít ve výtahu.“
Janne Ahonen je ženatý, s manželkou Tiijou se stará o synka Mika a tři kočky. Od roku 2002 staví v Lahti rodinný dům. Jeho známí tvrdí, že v soukromí je s ním daleko větší legrace než na můstku. Pro veřejnost je však stále mužem s kamennou tváří, jenž na poznámky novinářů odpovídá obvykle „Jsem tu, abych skákal, ne abych se smál“ nebo „Finové se nesmějí“. Jeho velkým koníčkem jsou závody dragsterů, protáhlých automobilových speciálů s ohromným zrychlením. Podle vlastních slov už pět závodů vyhrál.
V sezóně 2007/08 si Janne vedl skvěle a svou výbornou formu potvrdil, když už popáté, historicky vyhrál Turné čtyř můstků. To se nikomu ještě nepodařilo ! Ani Mistrovství světa v letech na lyžích se mu nevyvedlo vůbec špatně. Janne vyhrál bronzovou medaili. V celkovém pořadí Světového poháru si připsal 3. příčku za Thomasem Morgensternem a jeho krajanem Gregorem Schlierenzauerem.
Po skončení sezóny se na veřejnosti objevila doslova šokující zpráva : Janne Ahonen chce odejít a nechal si týden na rozmyšlenou, jestli opravdu odejde.
26.3.2008 uspořádal v Lahti tiskovou konferenci. Když přicházel, bylo jasné, co oznámí. Janne Ahonen se slzami v očích ukončil svou vyjímečnou, patnáctiletou kariéru ! Janne, kterého média označovala za "Masku" , která se nikdy nesměje, roztál a rozplakal se ! Celý svět byl v šoku z jeho konce! Odůvodnil to tím, že se chce víc věnovat rodině, dítěti, které se mu má v květnu narodit a, že už jen těžko hledá motivaci.
Janne Ahonen, legenda skoku na lyžích, vyjímečný sportovec, kterého mnozí označují za nejlepšího skokana všech dob odešel.
Zajímavosti:
Výška: 182 cm
Váha: 67 kg
Přezdívka: The Mask
Premiéry:
Oficiální závod: 1984
Start za reprezentaci: 1993
Start ve Světovém poháru: 1993 Rupholding
Body ve Světovém poháru: 1993 Lahti
Na stupních vítězů ve Světovém poháru: 1994 Engelberg
O skoky na lyžích se finský fenomén začal zajímat v sedmi letech. Jeho hrdiny se stali slavní skokani osmdesátých let Matti Nykänen a Jens Weissflog. V okolí Lahti, kde se narodil a vyrůstal, byl vždycky dostatek tréninkových center i sněhu, takže se mohl zdokonalovat téměř bez omezení. V pouhých patnácti letech se stal členem finského národního týmu a v roce 1993 vyhrál v Engelbergu první závod Světového poháru. Už tehdy bylo jasné, že svět má před sebou výjimečného skokana.
Největším Janneho snem však bylo získat medaili na olympijských hrách. První šanci k tomu dostal v roce 1998 v Naganu, kde mu jen o vlásek unikla bronzová medaile. O čtyři roky později obsadil tutéž pozici v Salt Lake City, ovšem tentokrát se po promarněné sezóně jednalo spíše o překvapení. Až se znovu rozžehne olympijský oheň, zřejmě nikdo nebude pochybovat o tom, že Ahonen dá do svých skoků opravdu všechno.
O skokanech dlouhá léta platilo, že se díky pravidlům nutili do drastických diet. Důvodem byla metoda výpočtu povolené délky lyží, která se donedávna určovala pouze podle výšky skokana. Od letošní sezóny však FIS nařídila všem skokanům, jejichž index tělesné hmoty (BMI – body mass index) klesne pod 120, zkrátit lyže. Jinak řečeno, skokan o výšce 180 centimetrů musí vážit nejméně 65 kilogramů, aby mohl použít adekvátní lyže ke své velikosti. Toto pravidlo odnímá výhodu průsvitným závodníkům na pokraji anorexie a nahrává právě Ahonenovi, jenž se netají tím, že diety nikdy neměl rád. Podle některých odborníků prý skáče dokonce s pětikilovou nadváhou.
V sezóně 2004/5 byl Ahonen prakticky k neporažení, vyhrál 11 z dosavadních 13 závodů. Ve třech úvodních byl vždy po úvodním kole druhý za českým reprezentantem Jakubem Jandou, pokaždé se ale vzepřel a druhým skokem dosáhl na vítězství. Na slavné Intersportturné odjížděl už předem jako skokan, jenž po dlouhých dvanácti letech může zvítězit na všech čtyřech můstcích. Skoro se mu to podařilo, nebýt výborného výkonu Rakušana Höllwartha na posledním můstku v Bischofshofenu.
O své morální síle přesvědčil Ahonen v rakouském Willingenu. Na můstku s kritickým bodem 145 metrů postoupil do druhého kola až na šestém místě s citelnou ztrátou na vedoucího Japonce Ita. Počkal si však na dobrý vítr, ustál emoce a téměř dokonalým skokem dolétl ve druhém kole na značku 152 metrů – nový rekord můstku! Přestože ani posledních pět závodníků neskákalo špatně, Janneho veleskoku se žádný nedokázal ani přiblížit a finský závodník tak mohl na konci znovu potěžkat zlatou medaili.
Tajemství současných Janneho úspěchů se podle odborníků skrývá v dokonalé technice letu. „Od okamžiku, kdy jeho nohy opustí nájezdovou rampu, neztrácí ani okamžik. Díky enormní síle v nohou dokáže ještě zrychlit oproti nájezdové rychlosti, což jej vynese dál nad buben,“ popisuje trenér francouzského národního týmu Christian Rémy. „Úhel, jaký svírají jeho nohy a lyže při skoku, je prostě neuvěřitelný. Vypadá to, jako by neměl Achillovy šlachy,“ tvrdí německý trenér Peter Rohwein a dodává recept, jak Ahonena porazit: „Možná bychom ho měli zavřít ve výtahu.“
Janne Ahonen je ženatý, s manželkou Tiijou se stará o synka Mika a tři kočky. Od roku 2002 staví v Lahti rodinný dům. Jeho známí tvrdí, že v soukromí je s ním daleko větší legrace než na můstku. Pro veřejnost je však stále mužem s kamennou tváří, jenž na poznámky novinářů odpovídá obvykle „Jsem tu, abych skákal, ne abych se smál“ nebo „Finové se nesmějí“. Jeho velkým koníčkem jsou závody dragsterů, protáhlých automobilových speciálů s ohromným zrychlením. Podle vlastních slov už pět závodů vyhrál.
V sezóně 2007/08 si Janne vedl skvěle a svou výbornou formu potvrdil, když už popáté, historicky vyhrál Turné čtyř můstků. To se nikomu ještě nepodařilo ! Ani Mistrovství světa v letech na lyžích se mu nevyvedlo vůbec špatně. Janne vyhrál bronzovou medaili. V celkovém pořadí Světového poháru si připsal 3. příčku za Thomasem Morgensternem a jeho krajanem Gregorem Schlierenzauerem.
Po skončení sezóny se na veřejnosti objevila doslova šokující zpráva : Janne Ahonen chce odejít a nechal si týden na rozmyšlenou, jestli opravdu odejde.
26.3.2008 uspořádal v Lahti tiskovou konferenci. Když přicházel, bylo jasné, co oznámí. Janne Ahonen se slzami v očích ukončil svou vyjímečnou, patnáctiletou kariéru ! Janne, kterého média označovala za "Masku" , která se nikdy nesměje, roztál a rozplakal se ! Celý svět byl v šoku z jeho konce! Odůvodnil to tím, že se chce víc věnovat rodině, dítěti, které se mu má v květnu narodit a, že už jen těžko hledá motivaci.
Janne Ahonen, legenda skoku na lyžích, vyjímečný sportovec, kterého mnozí označují za nejlepšího skokana všech dob odešel.
Zajímavosti:
Výška: 182 cm
Váha: 67 kg
Přezdívka: The Mask
Premiéry:
Oficiální závod: 1984
Start za reprezentaci: 1993
Start ve Světovém poháru: 1993 Rupholding
Body ve Světovém poháru: 1993 Lahti
Na stupních vítězů ve Světovém poháru: 1994 Engelberg
