Na chemické průmyslovce se věnoval sportu. V letech 1975-79 vystudoval herectví u profesora Istvána Horvaie na Vysoké škole dramatických umění v Budapešti.

Od roku 1979 vystřídal angažmá v oblastních divadlech v Pécsi (režisér János Szikora), Győru (hrál Horatia v Hamletovi režiséra Gábora Bodyho) a Szolnoku (režisér Tibor Csimadi).

V srpnu 1983 se stal jedním z prvních kmenových členů obnoveného budapešťského Divadla Józsefa Katony, kde pak vytvořil výrazné role mj. v Molièrově Misantropovi (Clitandre), v dramatizaci Dostojevského Hráče (titulní role), v dramatizaci Hrabalových próz Bambini di Praga, v Čechovově Třech sestrách (poručík baron Tuzenbach), v dramatu Eliase Canettiho Svatba (mladý pan Peter Hell), v tragikomické pohádce Carla Gozziho Král jelen (kouzelník) a v Bulgakově Útěku (Golubkov).

Před film. kamerou debutoval hlavní úlohou osamělého mladíka se záznamem v trestním rejstříku Istvána Csüröse, jehož názory na život se zásadně změní po setkání se starým mužem (Miklós Markovich), v psychologickém portrétu podle knihy Gyuly Marosiho Každá středa (r. L. Gyarmathyová).

Svůj temperamentní a bezprostřední projev s přesnou mimikou osvědčil nejlépe v tragikomických postavách. Na národním festivalu v Budapešti 1986 byl oceněn za roli ženatého dělníka Gézy, který kvůli špatným sociálním podmínkám opustí práci u továrního lisu a rozhodne se na svém sídlišti soukromě podnikat jako řemeslník s vrtačkou, v hořké satiře Navrtávač zdí (r. Gy. Szomjas).

Popularitu mu přinesla postava mentálně zaostalého závozníka Otíka Rákosníka, kterého parťák (Marian Labuda) zachrání před velkoměstem, v úspěšné chapulářské české komedii Vesničko má středisková (r. J. Menzel).