Jarmila Košťová se narodila 10. srpna 1932 v Bratislavě. Vysokoškolská studia absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Komenského tamtéž. Od roku 1951 do roku 1958 účinkovala ve světoznámém folklórním souboru Lúčnica. V padesátých letech se...
Životopis
Jarmila Košťová se narodila 10. srpna 1932 v Bratislavě. Vysokoškolská studia absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Komenského tamtéž. Od roku 1951 do roku 1958 účinkovala ve světoznámém folklórním souboru Lúčnica. V padesátých letech se stala modelkou a později redaktorkou avantgardního časopisu o módě Móda a textil. V roce 1959 odtud plynule přešla do Československé televize jako hlasatelka slovenského vysílání.
Dlouhá léta moderovala zábavné i publicistické relace jako např. festival Bratislavská lyra nebo dokonce mezinárodní galakoncert v Cannes. V roce 1966 se stala spolu s Janem Werichem, Jiřinou Bohdalovou a Blaženou Kočtúchovou nositelkou televizní ceny Zlatý krokodýl. Za statečné postoje v čase okupace v srpnu 1968 - mimo jiné se aktivně zúčastnila ilegálního vysílání Slovenského rozhlasu – byla politicky perzekvována a nemohla 20 let vykonávat svoje povolání. Ještě v roce 1970 doprovázela svého manžela dr. Ladislava Košťu, prvního náměstka generálního komisaře československého pavilónu, na EXPO 70 v japonské Osace. Po návratu přišel zákaz vystupovat v médiích. Dva roky pracovala v propagačním oddělení obchodního domu Dunaj v Bratislavě, poté na přímluvu tehdejšího ministra kultury Miroslava Válka nastoupila jako dramaturgyně v kulturní instituci Slovkoncert, kde působila až do roku 1979. V době normalizace, kdy ani manžel nesměl pracovat ve Slovenské akademii věd, trpěla těžkými depresemi. Jakousi útěchu našla v malování. V roce 1990 byla ve Slovenské televize rehabilitována a moderovala pořad Tváře a postoje a jako rozloučení s obrazovkou Koncert bez opony v bratislavské Redutě, který se konal pod záštitou Amnesty International. V roce 2003 dostala ocenění Kříž prezidenta II. stupně.
Zahrála si ve slovenských filmech Pátek třináctého, Rodná zem, Případ Barnabáš a paradoxně v době největších zákazů hlavní roli v českém filmu Podezření režiséra Jiřího Krejčíka.
Je podruhé vdaná, manžel Ladislav Košťa, právník a mimo jiné v první porevoluční vládě ministr spravedlnosti, syn Martin vystudoval kameru na FAMU v Praze. S manželem vydali v roce 2007 vzpomínkovou knížku s názvem Život s lidskou tváří.
Dlouhá léta moderovala zábavné i publicistické relace jako např. festival Bratislavská lyra nebo dokonce mezinárodní galakoncert v Cannes. V roce 1966 se stala spolu s Janem Werichem, Jiřinou Bohdalovou a Blaženou Kočtúchovou nositelkou televizní ceny Zlatý krokodýl. Za statečné postoje v čase okupace v srpnu 1968 - mimo jiné se aktivně zúčastnila ilegálního vysílání Slovenského rozhlasu – byla politicky perzekvována a nemohla 20 let vykonávat svoje povolání. Ještě v roce 1970 doprovázela svého manžela dr. Ladislava Košťu, prvního náměstka generálního komisaře československého pavilónu, na EXPO 70 v japonské Osace. Po návratu přišel zákaz vystupovat v médiích. Dva roky pracovala v propagačním oddělení obchodního domu Dunaj v Bratislavě, poté na přímluvu tehdejšího ministra kultury Miroslava Válka nastoupila jako dramaturgyně v kulturní instituci Slovkoncert, kde působila až do roku 1979. V době normalizace, kdy ani manžel nesměl pracovat ve Slovenské akademii věd, trpěla těžkými depresemi. Jakousi útěchu našla v malování. V roce 1990 byla ve Slovenské televize rehabilitována a moderovala pořad Tváře a postoje a jako rozloučení s obrazovkou Koncert bez opony v bratislavské Redutě, který se konal pod záštitou Amnesty International. V roce 2003 dostala ocenění Kříž prezidenta II. stupně.
Zahrála si ve slovenských filmech Pátek třináctého, Rodná zem, Případ Barnabáš a paradoxně v době největších zákazů hlavní roli v českém filmu Podezření režiséra Jiřího Krejčíka.
Je podruhé vdaná, manžel Ladislav Košťa, právník a mimo jiné v první porevoluční vládě ministr spravedlnosti, syn Martin vystudoval kameru na FAMU v Praze. S manželem vydali v roce 2007 vzpomínkovou knížku s názvem Život s lidskou tváří.
