Jarmila Šusterová byla první programová hlasatelka Československé televize. "Když jsem začínala, neměla jsem žádný vzor, nebylo koho se zeptat. Všechno jsme si musely sami vymyslet,"vzpomíná na své začátky televizní hlasatelky ta,...
Životopis
Jarmila Šusterová byla první programová hlasatelka Československé televize.
"Když jsem začínala, neměla jsem žádný vzor, nebylo koho se zeptat. Všechno jsme si musely sami vymyslet,"vzpomíná na své začátky televizní hlasatelky ta, která byla první.
O něco později přišla Milena Vostřáková, v roce 1960 Heda Čechová. Jejich profese se stala velmi prestižní.
Jak sama říká: "Vůbec se nechci vyvyšovat, ale opravdu jsme byly pro diváky první dámy televize. Udávaly jsme tón v oblékání, v projevu i v účesu. Dostávaly jsme spoustu dopisů, lidé okamžitě reagovali na všechno, a protože tehdy byla televize černobílá, hodně dotazů se týkalo i barvy našich šatů, jindy chtěli fotky. Vysílalo se živě z Měšťanské besedy, takže ani žádný přebrept nebylo možné vzít zpátky, všechno šlo hned do éteru."
Paní Jarmila nikdy nepodlehla svodům popularity. "Myslím, že jsem nezpychla, sláva mi nestoupla do hlavy. Měla jsem rodinu, dvě děti a spoustu jiných povinností. Ale je pravda, že jsem si byla vědoma toho, že nás lidé sledují, takže i koš jsem vynášela upravená."
I dnes je paní Šusterová půvabná, elegantní dáma. "Móda mě vždycky zajímala. Nikdy jsem si nepotrpěla na výstřelky ani jsem nebyla ten typ." Chodila do Dismanova rozhlasového dětského souboru, natočila tak desítky pořadů pro děti a také si zahrála na jevišti Národního divadla. Zahrála si v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé. "Coby dítě Tábora jsem tam řekla asi osm vět."
PODRŽEL JI LADISLAV PEŠEK
Televizní hlasatelky patřily k nejpopulárnějším osobnostem, které diváci obdivovali. Ale snad nikdo nevěděl, co se za jejich půvabem a noblesním, nenuceným vystupováním skrývá. "Měly jsme ohromnou výhodu, protože jsme chodily na pohybovou výchovu k prof. Podhajské, která nás učila chodit po jevišti, jak se pohybovat, jak s tělem pracovat. Učila jsme se mluvu, ale i němčinu, protože jsem uváděla Pražské jaro, Závod míru, pořady, které se vysílaly pro tehdejší Intervizi. A také nade mnou měli ´patronát´ herci. Moc ráda vzpomínám na Ladislava Peška. Později jsme se potkali zrovna v době, kdy jsem se dověděla, že už na obrazovku nesmím. Pan Pešek mě utěšoval, že všechno bude jiné, ale třicet let bohužel nebylo..."
V lednu 1971 bylo Jarmile Šusterové sděleno, že na obrazovku nesmí. Údajně pobuřovala občany kromě jiného i tím, že měla na sobě černé šaty, když zemřel Jan Palach. "Do roku 1990 jsem nemohla nikde na veřejnosti vystupovat. Bylo to hrozné. Dokonce jsme s dcerami lepily pytlíky na příbory pro aerolinie za dva haléře za jeden. Díky své profesi jsem se setkala smnoha báječnými lidmi a moc mě potěšilo, že v době, kdy jsem po roce 1968 byla donucena odejít z obrazovky, byla spousta herců, například J. Adamová, V. Voska, L. Pešek, kteří nepřešli na druhou stranu ulice, když mě viděli."
ŽIVOT BEZ TELEVIZE
Co vám nejvíc pomohlo, když vám bylo nejhůř? "Knížky, a hlavně básně Seifertovy. Mají zvláštní poetiku. A také mi bylo báječně v našem domě ve Zlenicích. Dodnes se tam na zahradě ráda hrabu v hlíně, sázím, opečovávám kytičky, chodím po lese." Paní Šusterová prožila i zlé období. Musela se podrobit také těžké operaci.
"V lázních mě primářka naučila háčkovat koberce, a tak jsem k Vánocům všem přátelům dělala koberečky, bačkůrky, ponožky. A pak mi hodně pomáhali i vnuci Ondra a Jakub, protože díky jim jsem přišla na jiné myšlenky, měla jsem co dělat, dokázali mě zaměstnat."
Jedna z našich nejobdivovanějších hlasatelek pracovala také v archivu, kdejí svěřili kartotéku. Později působila jako sekretářka zástupce šéfredaktora hudebního vysílání. Roku 1981 se podruhé vdala. "Vzala jsem si svého kamaráda z dětství. Oba jsme ve stejný rok ovdověli. Když se dnes všechny naše děti a vnoučata sejdou v našem malém bytě, musíme jíst na etapy, protože se nevejdeme k jednomu stolu, ale jsou to chvíle velkého štěstí. Vůbec největší radost mám, když jsme spolu a když vím, že jsme zdraví."
KARIÉRA:
- Dva roky pracovala v podniku zahraničního obchodu v právním oddělení
- 1953 - nastoupila do Československé televize do dětské redakce
- 1956 - byla přijata jako první stálá programová hlasatelka ČST
- 1971 - musela odejít z obrazovky
- 1990 - rehabilitována - mohla účinkovat v jakémkoliv pořadu
- 1991 - 1996 byla poslankyní Prahy 8
- 1991 - 1994 oddávala a dva roky také vítala občánky v rámci obvodu Praha 8
"Když jsem začínala, neměla jsem žádný vzor, nebylo koho se zeptat. Všechno jsme si musely sami vymyslet,"vzpomíná na své začátky televizní hlasatelky ta, která byla první.
O něco později přišla Milena Vostřáková, v roce 1960 Heda Čechová. Jejich profese se stala velmi prestižní.
Jak sama říká: "Vůbec se nechci vyvyšovat, ale opravdu jsme byly pro diváky první dámy televize. Udávaly jsme tón v oblékání, v projevu i v účesu. Dostávaly jsme spoustu dopisů, lidé okamžitě reagovali na všechno, a protože tehdy byla televize černobílá, hodně dotazů se týkalo i barvy našich šatů, jindy chtěli fotky. Vysílalo se živě z Měšťanské besedy, takže ani žádný přebrept nebylo možné vzít zpátky, všechno šlo hned do éteru."
Paní Jarmila nikdy nepodlehla svodům popularity. "Myslím, že jsem nezpychla, sláva mi nestoupla do hlavy. Měla jsem rodinu, dvě děti a spoustu jiných povinností. Ale je pravda, že jsem si byla vědoma toho, že nás lidé sledují, takže i koš jsem vynášela upravená."
I dnes je paní Šusterová půvabná, elegantní dáma. "Móda mě vždycky zajímala. Nikdy jsem si nepotrpěla na výstřelky ani jsem nebyla ten typ." Chodila do Dismanova rozhlasového dětského souboru, natočila tak desítky pořadů pro děti a také si zahrála na jevišti Národního divadla. Zahrála si v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé. "Coby dítě Tábora jsem tam řekla asi osm vět."
PODRŽEL JI LADISLAV PEŠEK
Televizní hlasatelky patřily k nejpopulárnějším osobnostem, které diváci obdivovali. Ale snad nikdo nevěděl, co se za jejich půvabem a noblesním, nenuceným vystupováním skrývá. "Měly jsme ohromnou výhodu, protože jsme chodily na pohybovou výchovu k prof. Podhajské, která nás učila chodit po jevišti, jak se pohybovat, jak s tělem pracovat. Učila jsme se mluvu, ale i němčinu, protože jsem uváděla Pražské jaro, Závod míru, pořady, které se vysílaly pro tehdejší Intervizi. A také nade mnou měli ´patronát´ herci. Moc ráda vzpomínám na Ladislava Peška. Později jsme se potkali zrovna v době, kdy jsem se dověděla, že už na obrazovku nesmím. Pan Pešek mě utěšoval, že všechno bude jiné, ale třicet let bohužel nebylo..."
V lednu 1971 bylo Jarmile Šusterové sděleno, že na obrazovku nesmí. Údajně pobuřovala občany kromě jiného i tím, že měla na sobě černé šaty, když zemřel Jan Palach. "Do roku 1990 jsem nemohla nikde na veřejnosti vystupovat. Bylo to hrozné. Dokonce jsme s dcerami lepily pytlíky na příbory pro aerolinie za dva haléře za jeden. Díky své profesi jsem se setkala smnoha báječnými lidmi a moc mě potěšilo, že v době, kdy jsem po roce 1968 byla donucena odejít z obrazovky, byla spousta herců, například J. Adamová, V. Voska, L. Pešek, kteří nepřešli na druhou stranu ulice, když mě viděli."
ŽIVOT BEZ TELEVIZE
Co vám nejvíc pomohlo, když vám bylo nejhůř? "Knížky, a hlavně básně Seifertovy. Mají zvláštní poetiku. A také mi bylo báječně v našem domě ve Zlenicích. Dodnes se tam na zahradě ráda hrabu v hlíně, sázím, opečovávám kytičky, chodím po lese." Paní Šusterová prožila i zlé období. Musela se podrobit také těžké operaci.
"V lázních mě primářka naučila háčkovat koberce, a tak jsem k Vánocům všem přátelům dělala koberečky, bačkůrky, ponožky. A pak mi hodně pomáhali i vnuci Ondra a Jakub, protože díky jim jsem přišla na jiné myšlenky, měla jsem co dělat, dokázali mě zaměstnat."
Jedna z našich nejobdivovanějších hlasatelek pracovala také v archivu, kdejí svěřili kartotéku. Později působila jako sekretářka zástupce šéfredaktora hudebního vysílání. Roku 1981 se podruhé vdala. "Vzala jsem si svého kamaráda z dětství. Oba jsme ve stejný rok ovdověli. Když se dnes všechny naše děti a vnoučata sejdou v našem malém bytě, musíme jíst na etapy, protože se nevejdeme k jednomu stolu, ale jsou to chvíle velkého štěstí. Vůbec největší radost mám, když jsme spolu a když vím, že jsme zdraví."
KARIÉRA:
- Dva roky pracovala v podniku zahraničního obchodu v právním oddělení
- 1953 - nastoupila do Československé televize do dětské redakce
- 1956 - byla přijata jako první stálá programová hlasatelka ČST
- 1971 - musela odejít z obrazovky
- 1990 - rehabilitována - mohla účinkovat v jakémkoliv pořadu
- 1991 - 1996 byla poslankyní Prahy 8
- 1991 - 1994 oddávala a dva roky také vítala občánky v rámci obvodu Praha 8
