Na gymnáziu v Chrudimi začal hrát jako ochotník. Začal studovat práva, ale přešel v letech 1939-1942 na Dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Zde ho učili dr.Milan Svoboda, Jiří Plachý, Anna Iblová, dr.Miroslav Haller, Joe Jenčík,...
Životopis
Na gymnáziu v Chrudimi začal hrát jako ochotník. Začal studovat práva, ale přešel v letech 1939-1942 na Dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Zde ho učili dr.Milan Svoboda, Jiří Plachý, Anna Iblová, dr.Miroslav Haller, Joe Jenčík, Vladimír Hlavatý a Aleš Podhorský,v jehož režii školu absolvoval jako Petr Balbz ve Vrchlického Soudu lásky. V letech 1941-42 hrál při studiu v režiích Jindřicha Honzla v Divadélku ve Smetanově muzeu (pásmo Dvě lásky Mikoláše Alše.Viktor Dyk: Torsa, démonická titulní role v Machově Baladě o Stínu, Plautus: Komedie o strašidle (stařec Simo) a Klicpera: Hadrián z Římsů (Srpoš). Zároveň hostoval v Národním divadle v menších rolích v Antigoně, Valdštýnovi, Nápadnících trůnu, Princi Bedřichu Homburském, Soudu lásky (to bylo ono školní představení), a ve Veronice. V těchto epizodách pracoval s režiséry Karlem Dostalem, Alešem Podhorským, Janem Borem, Jiřím Frejkou a Vojtou Novákem. S Karlem Högrem alternoval roli Jana Skalníka ve Šrámkově Létě.V letech 1942-44 hrál též v Nezávislém divadle (režiséři Miloslav Jareš, Bohuš Záhorský, Karel Palouš, Jindřich Honzl. Jan Škoda). V roce 1943 natočil svůj první film Bláhový sen, kde hrála hlavní roli Nataša Gollová (vyšel na DVD). V letech 1944-45 byl Spal v angažmá v Městských divadlech pražských.
V letech 1945-46 se stal členem E. F. Burianova D 46, kde poznal techniku voicebandu při přednesu Hrubínovy básně Jobova noc a hlavně vynikl v titulní mužské roli Burianovy úpravy Shakespearova Romea a Julie – Sen jednoho vězně. Burian se tak vyzpovídal z hrůz a touhy po lásce a svobodě, které prožil v koncentračním táboře.(Romeo měl na prsou jeho vězeňské číslo.) Z této pozoruhodné experimentální inscenace se dochovala na desce balkónová scéna, kde snový zjev ženy ztvárnila vůdčí herečka původního Déčka, Marie Burešová. Režijní kniha inscenace vyšla v Actech caenographica, 1-X, 1969. Rozbor Milana Lukeše vyšel v Actech Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 5, 1978, s.49 an. , jiný v knize Bořivoje Srby: Řečí světla, Divadelní fakulta JAMU, Brno, 2004,s.355 an. Hostoval i v Národním divadle v několika v Honzlových režiích.
Režisér Václav Krška mu dal roku 1946 první velkou hereckou příležitost ve filmu Housle a sen - legendární postavu z dob romantismu, houslistu Josefa Slavíka, který zemřel velmi mlád a nadchl samotného Paganiniho (Karel Dostal) a Fryderika Chopina (Václav Voska). Ve filmu Týden v tichém domě ( 1947, režie Jiří Krejčík) hraje Spal mladého Jana Nerudu (jmenuje se tu Václav Bavor), kdežto v Krškově filmu Z mého života (1947) o Bedřichu Smetanovi zahrál už Nerudu s plnovousem a cvikrem, podle pozdějších básníkových fotografií. Tyto tři filmy vyšly na DVD.
V letech 1946-48 se stal členem Činohry 5. května (dnešní Státní opera), kde v Její pastorkyni sehrál zápornou roli Števy a v Pokorného úpravě Klabundovy parafráze čínské hry Křídový kruh, mu byla partnerkou někdejší protagonistka Oldřicha Stibora z Olomouce, Milada Matysová. V letech 1948-50 stal členem Národního divadla, kde hrál mj. Jána v Radokově inscenaci Faltisovy Chodské nevěsty, zakázané z politických důvodů Honzlem, který též Radoka dočasně vyštval z Národního divadla. Spal raději přešel do Divadla Československého státního filmu (1950-1952). Od roku 1952 namlouval komentáře k dokumentům cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, počínaje Afrikou.
Od roku 1952 do odchodu do důchodu 1980 se stal členem Městských divadel pražských, kde vytvořil řadu rolí všech žánrů. V konverzačkách uplatnil dokonalou souhru a smysl pro humor. Škoda, že jen dvě z této plejády rolí zachytil televizní záznam : anglického mylorda Roonebeefa (skvělá scéna s anglicky komolenou češtinou s Rosaurou – Irenou Kačírkovou) v Benátské vdovičce, režie Karel Dostal a smolaře Gustava v detektivní komedii Feliciena Marceau: Vajíčko (1964) s Václavem Voskou v hlavní roli Magise. Působil často v rozhlase, televizi i dabingu nebo nahrával komentáře pro Krátký film. Daboval zvláště Richarda Burtona ve filmu Becket aneb Čest Boží (vyniká tu dynamická scéna exkomunikace v Canterburské katedrále a před královským soudem).Věnoval se přednesu ve Viole a Lyře Pragensis. Na CD jsou s ním v Supraphonu mj. Básnický portrét Jaroslava Seiferta, Andersenovy pohádky Pastýřka a kominíček nebo Pasáček vepřů.
Jaromír Spal byl manželem kritičky a divadelní historičky dr.Olgy Spalové-Srbové. Oba se přátelili s Eduardem Kohoutem, jemuž dr.Spalová pomáhala literárně zpracovat jeho paměti Divadlo aneb Snář. Oba herci měli,když se sešli, vtipný rituál. Jaromír s provinilým výrazem pravil: „Promiňte, Mistře, já jsem Spal.“ Kohout to vzal jako přihrávku na smeč a odtušil: „Já už taky.“ Když Spal po krátké nemoci roku 1981 náhle zemřel, rozloučil se s ním dojemně za všechny přítel a kolega Radovan Lukavský.
Na smutečním oznámení stojí: „Jaromír Spal byl umělcem, který spojoval ušlechtilé lidské vlastnosti s tvůrčím, přemýšlivým herectvím. Jeho přímost a čestný charakter mu získávaly úctu kolegů, lásku přátel a provázely ho i na jeviště, protože byl hercem upřímného srdce a čistých myšlenek.“
Autor: PhDr.Jaromír Kazda, teatrolog
V letech 1945-46 se stal členem E. F. Burianova D 46, kde poznal techniku voicebandu při přednesu Hrubínovy básně Jobova noc a hlavně vynikl v titulní mužské roli Burianovy úpravy Shakespearova Romea a Julie – Sen jednoho vězně. Burian se tak vyzpovídal z hrůz a touhy po lásce a svobodě, které prožil v koncentračním táboře.(Romeo měl na prsou jeho vězeňské číslo.) Z této pozoruhodné experimentální inscenace se dochovala na desce balkónová scéna, kde snový zjev ženy ztvárnila vůdčí herečka původního Déčka, Marie Burešová. Režijní kniha inscenace vyšla v Actech caenographica, 1-X, 1969. Rozbor Milana Lukeše vyšel v Actech Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 5, 1978, s.49 an. , jiný v knize Bořivoje Srby: Řečí světla, Divadelní fakulta JAMU, Brno, 2004,s.355 an. Hostoval i v Národním divadle v několika v Honzlových režiích.
Režisér Václav Krška mu dal roku 1946 první velkou hereckou příležitost ve filmu Housle a sen - legendární postavu z dob romantismu, houslistu Josefa Slavíka, který zemřel velmi mlád a nadchl samotného Paganiniho (Karel Dostal) a Fryderika Chopina (Václav Voska). Ve filmu Týden v tichém domě ( 1947, režie Jiří Krejčík) hraje Spal mladého Jana Nerudu (jmenuje se tu Václav Bavor), kdežto v Krškově filmu Z mého života (1947) o Bedřichu Smetanovi zahrál už Nerudu s plnovousem a cvikrem, podle pozdějších básníkových fotografií. Tyto tři filmy vyšly na DVD.
V letech 1946-48 se stal členem Činohry 5. května (dnešní Státní opera), kde v Její pastorkyni sehrál zápornou roli Števy a v Pokorného úpravě Klabundovy parafráze čínské hry Křídový kruh, mu byla partnerkou někdejší protagonistka Oldřicha Stibora z Olomouce, Milada Matysová. V letech 1948-50 stal členem Národního divadla, kde hrál mj. Jána v Radokově inscenaci Faltisovy Chodské nevěsty, zakázané z politických důvodů Honzlem, který též Radoka dočasně vyštval z Národního divadla. Spal raději přešel do Divadla Československého státního filmu (1950-1952). Od roku 1952 namlouval komentáře k dokumentům cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, počínaje Afrikou.
Od roku 1952 do odchodu do důchodu 1980 se stal členem Městských divadel pražských, kde vytvořil řadu rolí všech žánrů. V konverzačkách uplatnil dokonalou souhru a smysl pro humor. Škoda, že jen dvě z této plejády rolí zachytil televizní záznam : anglického mylorda Roonebeefa (skvělá scéna s anglicky komolenou češtinou s Rosaurou – Irenou Kačírkovou) v Benátské vdovičce, režie Karel Dostal a smolaře Gustava v detektivní komedii Feliciena Marceau: Vajíčko (1964) s Václavem Voskou v hlavní roli Magise. Působil často v rozhlase, televizi i dabingu nebo nahrával komentáře pro Krátký film. Daboval zvláště Richarda Burtona ve filmu Becket aneb Čest Boží (vyniká tu dynamická scéna exkomunikace v Canterburské katedrále a před královským soudem).Věnoval se přednesu ve Viole a Lyře Pragensis. Na CD jsou s ním v Supraphonu mj. Básnický portrét Jaroslava Seiferta, Andersenovy pohádky Pastýřka a kominíček nebo Pasáček vepřů.
Jaromír Spal byl manželem kritičky a divadelní historičky dr.Olgy Spalové-Srbové. Oba se přátelili s Eduardem Kohoutem, jemuž dr.Spalová pomáhala literárně zpracovat jeho paměti Divadlo aneb Snář. Oba herci měli,když se sešli, vtipný rituál. Jaromír s provinilým výrazem pravil: „Promiňte, Mistře, já jsem Spal.“ Kohout to vzal jako přihrávku na smeč a odtušil: „Já už taky.“ Když Spal po krátké nemoci roku 1981 náhle zemřel, rozloučil se s ním dojemně za všechny přítel a kolega Radovan Lukavský.
Na smutečním oznámení stojí: „Jaromír Spal byl umělcem, který spojoval ušlechtilé lidské vlastnosti s tvůrčím, přemýšlivým herectvím. Jeho přímost a čestný charakter mu získávaly úctu kolegů, lásku přátel a provázely ho i na jeviště, protože byl hercem upřímného srdce a čistých myšlenek.“
Autor: PhDr.Jaromír Kazda, teatrolog
