Jaroslav Someš pochází z Prahy, kde také vystudoval herectví na DAMU (1968). Své první angažmá našel ve Východočeském divadle v Pardubicích (1968-1971), poté krátce působil v Horáckém divadle v Jihlavě (1972-1973). Deset let hrál v plzeňském divadle J. K. Tyla (1973-1983), pak se vrátil do rodné Prahy a v letech 1983-1989 byl členem hereckého souboru Divadla Jiřího Wolkera. V roce 1989 byl jednou z klíčových osobností zrodu divadelní společnosti Petrklíč, která svým repertoárem obrací pozornost k základním mravním a křesťanským hodnotám. Sdružení Petrklíč našlo svou scénu v Divadle Miriam ve Strašnicích a Jaroslav Someš se zde realizuje jako dramaturg a režisér.

S filmovým herectím se Jaroslav Someš setkal ještě před studiem herectví; chlapecké role si vyzkoušel v historických filmech JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956), větší úlohu syna hlavního hrdiny si zahrál v okupačním dramatu HRA O ŽIVOT (1956). Po absolutoriu DAMU se věnoval především divadlu, v době svého působení v Plzni začal spolupracovat také s amatérskými soubory (Divadlo pod lampou) a před filmovou kameru se vrátil znovu až v 70. letech. Ve vedlejších až epizodních postavách příslušníků inteligence se objevil například ve filmech DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), DRUHÝ TAH PĚŠCEM (1985) nebo MÁG. (1987). V 90. letech se pak v podobně nevelkých úlohách objevil v několika nepříliš zdařilých filmařských počinech jako NAHOTA NA PRODEJ (1993) nebo JEŠTĚ VĚTŠÍ BLBEC, NEŽ JSME DOUFALI (1994). Příležitostně spolupracuje také s televizí a mohli jsme jej vidět v několika inscenacích nebo seriálech (NÁHRDELNÍK, 1992).

Jaroslav Someš se na stránkách odborných periodik uplatňuje také jako divadelní historik, publicista a recenzent. Souběžně se věnuje práci pro rozhlas, kde jako režisér upravil pro vysílání řadu her. Spolu s Bohumilem Kleplem byl průvodcem televizního dokumentárního cyklu LABYRINTEM REVOLUCE (2006), který se vracel k událostem z roku 1989. Věnuje se také pedagogické činnosti, na Pražské konzervatoři vyučuje jevištní řeč a umělecký přednes.