Rodák z Červenky u Olomouce začal s hokejem ve čtyřech letech, kdy ho přivedli na uničovský stadion rodiče. V podstatě za to může jeho učitelka, která si rodičům stěžovala, že zlobí, ať ho nechají vybít při nějakém sportu. A hokej se jevil jako nejvhodnější. „Dělám to vlastně dodnes. Vybíjím se na hokeji, jinak jsem klidný,“ přiznává Svoboda. Ve čtvrté třídě přestoupil do Olomouce, kde vydržel až do osmnácti let.

V té době se rozhodl zkusit štěstí za oceánem a vydržel tam dlouhých devět let. Kuriozitou bylo, že byl draftovaný současně do juniorského týmu i mezi dospělé. V sezóně 2001/02 začal pravidelně hrát v Carolině a tato sezóna pro něj byla velmi úspěšná, když se s týmem probojoval až do finále Stanley Cupu. Svoboda nastupoval v jedné řadě s Erikem Colem a Josefem Vašíčkem a tato trojice měla velký podíl na vítězství Caroliny ve Východní konferenci. To zatím považuje za dosavadní sportovní vrchol své kariéry: „Byla to bomba. Je jen škoda, že se nám nepodařilo dotáhnout to do vítězného konce. Ale už jenom ta účast ve finále stála za to.“ Dlouhý pobyt za oceánem na něj měl velký vliv. „Naučil mě jinému přístupu k hokeji i k normálnímu životu. I když určitě všechno nebylo dobré, hledal jsem na všem hlavně klady.“

Urostlému, všestrannému útočníkovi se už ale v následujících ročnících tolik nedařilo. V roce 2005 přestoupil do Dallasu a po skončení sezóny se stal hráčem bez smlouvy. „Po výměně do Dallasu jsem už moc nehrál. Když mi skauti nabízeli dvoucestnou smlouvu, rozhodl jsem se zkusit to na chvíli doma. Rozehrát se, něco se přiučit a pak třeba ukázat, že hokej hrát umím,“ vysvětluje svůj návrat domů. Do Znojma přišel těsně před sezónou 2006/07. „Měl jsem více nabídek, tato mi připadala nejlepší a vůbec toho nelituju. Je tady všechno perfektní, vedení, kluci, zázemí. Hodlám tady ještě nějaký čas pobýt, podepsal jsem ještě na další tři roky.,“ prozrazuje důvody, proč zakotvil na jihu Moravy.

Odmala byl důrazným útočníkem a střílel hodně gólů. Nevyhnul se proto ani zájmu reprezentačních mládežnických výběrů. Prosadil se již v osmnáctkách, kde si ho vyhlídli zámořští skauti a s dvacítkou získal světový titul. V loňské sezóně byl poprvé nominován do mužské reprezentace, ale kvůli bolavým zádům nakonec zůstal doma. „Čekám, že se ještě něco naskytne, že to pro mě ještě není uzavřený,“ doufá.

Je absolventem gymnázia, dalšímu vzdělání se nebrání, pravděpodobně by to mělo být něco z oblasti sportu. Sport mu zabírá i volný čas: „Rád se podívám i zahraju tenis, baví mě taky golf a cyklistika, ta ale hlavně po rovině, žádné kopce.“ Má dvě starší sestry. Nikdo z rodiny závodně nesportoval.