Je synem scenáristy Pierra Léauda a herečky Jacqueline Pierreuxové. Jako čtrnáctiletého ho objevil režisér François Truffaut, který mu svěřil náročnou hlavní roli pařížského chlapce Antoina Doinela, jehož nevázané chování vyvolává neustálé problémy v rodině i ve škole, jak o tom pojednává autobiograficky laděné drama Nikdo mne nemá rád.

Díky přátelství, citovému a tvůrčímu souznění obou umělců pokračovala jejich úspěšná spolupráce i v následujících desetiletích, kdy ještě rozvinuli osudy neposlušného mladíka Doinela v Truffautových filmech Láska ve dvaceti letech, Ukradené polibky, Rodinný krb a Láska na útěku.

Obdobné typy hrdinů, kteří trpí citovou a psychickou nevyrovnaností, ztělesnil rovněž v dílech dalšího významného tvůrce francouzské nové vlny, Jean-Luca Godarda. Za svůj výkon v úloze Paula, o jehož milostných peripetiích vypráví poetický paradokumentární snímek Mužský rod, ženský rod, obdržel Stříbrného medvěda na MFF v Západním Berlíně 1966.

Výraznou kreaci předvedl mj. v postavě levicově orientovaného filmaře Toma, snoubence hrdinky (Maria Schneiderová) v kdysi skandálním psychologickém dramatu Poslední tango v Paříži (r. B. Bertolucci).

Po Truffautově smrti se nervově zhroutil a po útoku na starou sousedku byl v roce 1986 hospitalizován na psychiatrické klinice. Zásluhou nezávislého finského filmaře Akiho Kaurismäkiho byl J.-P. L. jako kultovní osobnost, jejíž jméno je nerozlučně spjato se slavnými filmy nové vlny, znovuobjeven a představen mladé generaci jako hrdina absurdní komedie Smlouva s vrahem, v níž hraje úředníka vodárny Henriho Boulangera, který po vyhození ze zaměstnání nechce nic jiného než zemřít.

V posledních letech si zahrál mj. malou roli průmyslníka Blancherona, jediného kupce obrazů zneuznaného malíře (Matti Pellonpää), v tragikomedii podle románu Henriho Murgera Bohémský život.

Za celoživotní tvorbu byl oceněn Čestným Césarem (2000).