Jimmy Smith (8. prosince 1928 [přesné datum narození je sporné a často se též udává rok 1925]) byl americký hráč na Hammondovy varhany B-3. Roku 2005 mu byla udělena cena NEA Jazz Masters Award.

Kariéra
První setkání s Hammondovými varhanami nastalo již v roce 1953, když si je po poslechu Wilda Billa Davise zamiloval natolik, že svůj původní nástroj odložil a využil ve prospěch varhan své předchozí zkušenosti z piana. Koupil si své první Hammondovy varhany, pronajímal si obchod, kam chodil cvičit a po necelém roce objevil svůj styl, kterým začínal ovládat nástroj. Už v samotném počátku, při koncertě v klubu Philadelphia ho objevil Alfred Lion z Blue Note a okamžitě s ním natočil první a druhé album. Díky novému albu Champ se Smith rychle dostával do povědomí a stával se novou hvězdou na jazzové scéně. Byl velmi aktivní, díky čemuž vzniklo přes čtyřicet nahrávek za 8 let (počínaje rokem 1956) a to vše pod značkou vydavatelství Blue Note. Mezi nejznámější alba z tohoto období patří: The Sermon! , House Party , Home Cookin , Midnight Special , Back at the Chicken Shack a Prayer Meetin.

Hudební styl
Zatímco elektrické varhany byly používány v jazzu převážně: Fatsem Wallerem a Countem Basiem, Smithova virtuózní improvizační technika hraní na Hammondovy varhany, pomáhala stále více popularizovat použití elektrických varhan jako nástroje vhodného pro jazz a blues. V baladách používal techniku zvanou Walking bass, hranou na basových pedálech pomocí nohou. Pro skladby s rychlejším tempem využíval navíc spodního manuálu, kterým si dopomáhal k napodobení zvuku kontrabasu.