Jindřich Honzl byl český divadelní a filmový režisér, divadelní teoretik, překladatel a pedagog.

Narodil se v rodině humpoleckého krejčího. Měšťanku navštěvoval doma v Humpolci, pak se rozhodl pro pedagogicko dráhu, kterou zahájil studiem učitelského ústavu v Praze. Absolvoval v roce 1914, v letech 1914–1927 učil na měšťanských školách v Praze chemii a fyziku.

Milovanému divadlu se věnoval nejen v Dělnickém dramatickém sboru, ale především v Devětsilu, v jehož sborníku mohl publikovat své teoretické články, které jsou všeobecně brány jako počátek české divadelní avantgardy. Již v roce 1926 spolu s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem otevřeli experimentální scénu Osvobozené divadlo. Zprvu zde uváděli poetické inscenace čerpající z francouzských i českých autorů a o rok později, v roce 1927 přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich úspěšnou Vest pocket revue. Tím začíná jedna s velkých kapitol českého avantgardního divadla. Jindřich Honzl zde v letech 1926–1929 a 1931–1938 působil jako režisér a režíroval všech dvacet her V + W.

V letech 1921–1931 působil jako dramaturg a režisér Zemského divadla v Brně, 1931–1938 spolupracoval s Národním divadlem a Městským divadlem v Plzni. 1939–1941 řídil Divadélko pro 99. V letech 1945–1951 byl členem ND (1945 člen umělecké správy, 1948–1950 ředitel činohry). 1951–1953 zastával funkci šéfa katedry divadelní fakulty AMU v Praze.

Tvorba
Vedle E. F. Buriana a Jiřího Frejky byl určující osobností levicového proudu české meziválečné avantgardy. Jako umělec a teoretik aktivně ovlivňoval vývoj socialisticky orientovaného divadla. Ve své režijní práci vycházel ze specifického hereckého projevu a pomáhal rozvíjet šíři jeho výrazových prostředků. Jeho teoretické práce položily základ k marxistickému výkladu divadelní vědy. Po roce 1945 přispěl k prosazení ideových principů sovětské divadelní kultury v českém divadle.

Teoretické práce
- Roztočené jeviště, 1925
- K novému významu umění, 1956
- Základy praxe moderního divadla, 1963

Hry a inscenace
- Hadrián z Římsů, (V. K. Klicpera, 1930)
- Alchymista, (V. Vančura, 1932)
- Jan Hus, (J. K. Tyl, 1936)
- Julietta, (B. Martinů, 1938)
- Pražský žid, (J. J. Kolár – V. Vančura, 1946)
- Národní hrdina Julius Fučík, (J. Honzl, podle Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, 1946)
- Ze života hmyzu (K. Čapek a J. Čapek, 1946),
- Faidra, (J. Racine, 1947)
- Maryša, (Alois Mrštík a Vilém Mrštník, 1948)
- Maloměšťáci, (M. Gorkij, 1949)
- Josefina, (V. Vančura, 1949)