Jindřich Láznička
se narodil 4. července 1901 v Praze. Na otcovo přání se vyučil cukrářem a pekařem. Touha po hraní ho přivedla ke kočovným společnostem. Nejdříve začal hrát v kočovné Lachmanově divadelní společnosti.
Poté byl členem...
Životopis
Jindřich Láznička
se narodil 4. července 1901 v Praze. Na otcovo přání se vyučil cukrářem a pekařem. Touha po hraní ho přivedla ke kočovným společnostem. Nejdříve začal hrát v kočovné Lachmanově divadelní společnosti.
Poté byl členem operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1921 – 1923), divadla v Olomouci (1924 – 1925), Arény, kašpárkovských představeních Vojty Mertena, Osvobozeného divadla, Uranie (1930 – 1931), Malé operety na Vinohradech (1931 – 1933), Lidové operety v Uranii (1933 – 1934) a Nového divadla Oldřicha Nového (1935 – 1945). Po válce založil a hrál ve Vesnickém divadle (1945 – 1946) odešel na Slovensko,kde se stal posilou operetního souboru bratislavské Nové scény (1947 – 1970).
Jako operetní tenorista se stal dobrým představitelem malých postav aktivních, roztržitých a upovídaných malých pánů, jejichž komičnost zvýrazňoval pohyby těla, rukou a výraznou mimikou (například hudební komedie „Krejčí na zámku“). V pozdějších letech se z něho vyvinul starokomik s karikaturní drobnokresbou. Řadu let byl blízkým přítelem herečky Anny Budilové Steimarové (1899 až 1962), bývalé manželky herce Národního divadla Jiřího Steimara.
Roku 1937 debutoval před filmovými kamerami v komediích Harmonika (bankovní sluha), Falešná kočička (hostinský) a Důvod k rozvodu (soudní úředník).
Ztvárňoval malé populární roličky ve snímcích Lucerna (hudebník Sejtko), Bílá vrána (pán v baru), Holka nebo kluk ? (zahradník), Kristián (zákazník v cestovní kanceláři), Život je krásný (číšník), Panna (vrchní v penzionu), Přítelkyně pana ministra (domovník), Madla zpívá Evropě (Domorázek), Svátek věřitelů (sluha), Advokát chudých (návštěvník hospody), Rukavička (krejčí), Poznej svého muže (domovník Josef), Zlaté dno (host na zásnubách), Valentin Dobrotivý (úředník Hora), Městečko na dlani (radní), Pět strýců(strýc), Karel a já (listonoš), Velká přehrada (zřízenec v bance), Záhadný host (hotelový detektiv), Šťastnou cestu (zřízenec), Paklíč (domovník Václav Koníček), U Pěti veverek (bednář z Kampy) nebo Jarní píseň (hostinský Jelen).
Pouze dvakrát získal možnost uplatnit ve větších rolích své herecké nadání: úředník Houžvička ve filmu Dívka v modrém (1939) a kancelářský sluha Baltazar v komedii Katakomby (1940).
Po osvobození si ještě zahrál v několika českých snímcích Řeka čaruje (předseda), Právě začínáme (truhlář Sequens), Mrtvý mezi živými (zřízenec), Tři kamárádi (soused), Parohy (pán), Hostinec „U kamenného stolu“ (vrchní) a naposledy v pohádce Šíleně smutná princezna (zbrojnoš).
V pozdějších letech hrál výhradně ve slovenských filmech role Savky (Lazy sa pohly), pána (Pole neorané a Čtyridsaťštyri), holohlavého občana (Šťastie pride v nedeľu), malého dozorce (Statočný zlodej), staršího pána (Pán a hvezdár), muže v klobouku (Skalní v ofsajde), stařečka (Siedmy kontinent) a zřízence (Dialóg 20 – 40 – 60).
Spolupracoval s rozhlasem (v českém rozhlase natočil řadu operetních pořadů s gramofonovými závody ( 1929 – 1943 nahrál desítky šansonů na třech stovkách gramofonových desek,které natáčel v období 1929 – 1930 v Berlíně) a později také s televizí.
24. května 1970 zemřel.
se narodil 4. července 1901 v Praze. Na otcovo přání se vyučil cukrářem a pekařem. Touha po hraní ho přivedla ke kočovným společnostem. Nejdříve začal hrát v kočovné Lachmanově divadelní společnosti.
Poté byl členem operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1921 – 1923), divadla v Olomouci (1924 – 1925), Arény, kašpárkovských představeních Vojty Mertena, Osvobozeného divadla, Uranie (1930 – 1931), Malé operety na Vinohradech (1931 – 1933), Lidové operety v Uranii (1933 – 1934) a Nového divadla Oldřicha Nového (1935 – 1945). Po válce založil a hrál ve Vesnickém divadle (1945 – 1946) odešel na Slovensko,kde se stal posilou operetního souboru bratislavské Nové scény (1947 – 1970).
Jako operetní tenorista se stal dobrým představitelem malých postav aktivních, roztržitých a upovídaných malých pánů, jejichž komičnost zvýrazňoval pohyby těla, rukou a výraznou mimikou (například hudební komedie „Krejčí na zámku“). V pozdějších letech se z něho vyvinul starokomik s karikaturní drobnokresbou. Řadu let byl blízkým přítelem herečky Anny Budilové Steimarové (1899 až 1962), bývalé manželky herce Národního divadla Jiřího Steimara.
Roku 1937 debutoval před filmovými kamerami v komediích Harmonika (bankovní sluha), Falešná kočička (hostinský) a Důvod k rozvodu (soudní úředník).
Ztvárňoval malé populární roličky ve snímcích Lucerna (hudebník Sejtko), Bílá vrána (pán v baru), Holka nebo kluk ? (zahradník), Kristián (zákazník v cestovní kanceláři), Život je krásný (číšník), Panna (vrchní v penzionu), Přítelkyně pana ministra (domovník), Madla zpívá Evropě (Domorázek), Svátek věřitelů (sluha), Advokát chudých (návštěvník hospody), Rukavička (krejčí), Poznej svého muže (domovník Josef), Zlaté dno (host na zásnubách), Valentin Dobrotivý (úředník Hora), Městečko na dlani (radní), Pět strýců(strýc), Karel a já (listonoš), Velká přehrada (zřízenec v bance), Záhadný host (hotelový detektiv), Šťastnou cestu (zřízenec), Paklíč (domovník Václav Koníček), U Pěti veverek (bednář z Kampy) nebo Jarní píseň (hostinský Jelen).
Pouze dvakrát získal možnost uplatnit ve větších rolích své herecké nadání: úředník Houžvička ve filmu Dívka v modrém (1939) a kancelářský sluha Baltazar v komedii Katakomby (1940).
Po osvobození si ještě zahrál v několika českých snímcích Řeka čaruje (předseda), Právě začínáme (truhlář Sequens), Mrtvý mezi živými (zřízenec), Tři kamárádi (soused), Parohy (pán), Hostinec „U kamenného stolu“ (vrchní) a naposledy v pohádce Šíleně smutná princezna (zbrojnoš).
V pozdějších letech hrál výhradně ve slovenských filmech role Savky (Lazy sa pohly), pána (Pole neorané a Čtyridsaťštyri), holohlavého občana (Šťastie pride v nedeľu), malého dozorce (Statočný zlodej), staršího pána (Pán a hvezdár), muže v klobouku (Skalní v ofsajde), stařečka (Siedmy kontinent) a zřízence (Dialóg 20 – 40 – 60).
Spolupracoval s rozhlasem (v českém rozhlase natočil řadu operetních pořadů s gramofonovými závody ( 1929 – 1943 nahrál desítky šansonů na třech stovkách gramofonových desek,které natáčel v období 1929 – 1930 v Berlíně) a později také s televizí.
24. května 1970 zemřel.
