Syn básníka Kamila Bednáře (1912-1972), bratr dramaturga, scénáristy a divadelního režiséra Ivana Bednáře (1945), otec novinářky Veroniky Bednářové.

Herectví absolvoval na DAMU a vystřídal angažmá v Divadle S.K.Neumanna, Divadle Rokoko a Ateliéru. Postupné těžiště své tvorby přesunul k režijní a literární činosti, které se věnoval už od studií. Své hry inscenoval např. v Divadle Na zábradlí (Muž, který přišel do jiného stavu)Rokoku (Hrdina nemá miloval aneb Napoleon) a ostravském Divadle Petra Bezruče (Nezkrotná lady Hamiltonová).

První hereckou zkušenost před kamerou získal v epizodce vojína v Tomanově komedii Váhavý střelec, ale teprve hlavní role hornického učně Petra Čejky v Kachlíkově mládežnické romanci Červnové dny, odstartovala jeho filmovou dráhu. Svým melancholickým pohledem a bystrostí se stal oblíbeným představitelem mladíků s potřebnou lyrikou a humorem.

Výraznou postavu mladých mužů bojujících proti nacismu na různých frontách vytvořil hlavně v Polákově válečném snímku o čs. stihačích britské armády - Nebeští jezdci (1968).
Normalizační kinematografie mu nabídla už jen několik nepříliš zajímavých úloh.

Posléze herectví zcela zanechal a soustředil se výhradě na práci TV dramaturga a scénáristy.