Jiří Červený
skladatel, spisovatel, právník, kabaretiér, humorista
- Narození:
- 14. srpna 1887
- Úmrtí:
- 6. května 1962
Upravit profil
ČERVENÝ Jiří český skladatel, textař, kabaretiér, spisovatel a dramatik; otec operní pěvkyně Soni Červené (1925).
Ještě jako student práv založil Červený v Praze se svými přáteli z královéhradeckého literárního a divadelního sdružení Mansarda...
Životopis
ČERVENÝ Jiří český skladatel, textař, kabaretiér, spisovatel a dramatik; otec operní pěvkyně Soni Červené (1925).
Ještě jako student práv založil Červený v Praze se svými přáteli z královéhradeckého literárního a divadelního sdružení Mansarda v roce 1909 kabaret Červená sedma, jehož byl v letech 1918-22 (do jeho zániku) ředitelem, hlavním autorem a všestranným interpretem. Literární kabaret Červená sedma se stal pod jeho vedením místem, kterým prošla osobně i prostřednictvím svého díla řada tvůrců české divadelní a literární kultury té doby (E. Bass, E. A. Longen, J. Hašek, Jiří Mahen) a Červený sám zhudebňoval jako moderní šansony texty básníků Petra Bezruče, V. Dyka, F. Šrámka, Františka Gellnera, Karla Hlaváčka. Proti dobově oblíbené groteskně klaunské komice - představované zejména V. Burianem a F. Futuristou - Červený stavěl civilnější, jemně ironizující projev ve svých pohotových konferenciérských, hereckých i pěveckých vystoupeních. Sám je autorem několika set písní lyrického a satirického charakteru (Hradecké písničky, Písnička z mládí) a desítek monologů, výstupů a aktovek psaných právě pro Červenou sedmu. Napsal i několik románů a memoáry (Červená sedma, Paměti mansardy).
Po zániku Červené sedmy působil jako advokát (1923-1949; za války byl vězněn), po roce 1948 se opět vrátil k osvětové a divadelní činnosti na estrádách.
Červeného činnost v kabaretu má trvalý zakladatelský význam v divadelní kultuře první poloviny 20. století. Přispěl k radikálnímu přehodnocení tehdejší kabaretní praxe a položil základy nové tradice autorských scén, sahající zřetelně i do dnešních dnů.
Ještě jako student práv založil Červený v Praze se svými přáteli z královéhradeckého literárního a divadelního sdružení Mansarda v roce 1909 kabaret Červená sedma, jehož byl v letech 1918-22 (do jeho zániku) ředitelem, hlavním autorem a všestranným interpretem. Literární kabaret Červená sedma se stal pod jeho vedením místem, kterým prošla osobně i prostřednictvím svého díla řada tvůrců české divadelní a literární kultury té doby (E. Bass, E. A. Longen, J. Hašek, Jiří Mahen) a Červený sám zhudebňoval jako moderní šansony texty básníků Petra Bezruče, V. Dyka, F. Šrámka, Františka Gellnera, Karla Hlaváčka. Proti dobově oblíbené groteskně klaunské komice - představované zejména V. Burianem a F. Futuristou - Červený stavěl civilnější, jemně ironizující projev ve svých pohotových konferenciérských, hereckých i pěveckých vystoupeních. Sám je autorem několika set písní lyrického a satirického charakteru (Hradecké písničky, Písnička z mládí) a desítek monologů, výstupů a aktovek psaných právě pro Červenou sedmu. Napsal i několik románů a memoáry (Červená sedma, Paměti mansardy).
Po zániku Červené sedmy působil jako advokát (1923-1949; za války byl vězněn), po roce 1948 se opět vrátil k osvětové a divadelní činnosti na estrádách.
Červeného činnost v kabaretu má trvalý zakladatelský význam v divadelní kultuře první poloviny 20. století. Přispěl k radikálnímu přehodnocení tehdejší kabaretní praxe a položil základy nové tradice autorských scén, sahající zřetelně i do dnešních dnů.