Režisér Jiří Horčička představuje rozhodující obrat k novému autentickému výrazu moderní rozhlasové tvorby. Jako režisér je podepsán pod několika stovkami audiofonních inscenací a takřka všechny jeho nahrávky jsou dodnes zachovány v rozhlasovém zlatém fondu. Horčička jako neúnavný reformátor a prosazovatel nových stylů ve vývoji moderní radiové inscenace s využitím stereofonie pracoval s pěti generacemi herců. Rozhlasový objevitel a pedagog, který se významně podílel na vývoji české slovesné a dramatické kultury zemřel zcela nečekaně v den svých 80. narozenin.

Rozhlas: Nejvýznamnější režisér v dějinách Českého rozhlasu Jiří Horčička začínal pracovat s mikrofonem již ve svých 10 letech jako dětský herec v inscenacích režiséra M. Dismana. Po válce sice započal studia režie na nově otevřené DAMU ve třídě E. F. Buriana, ale školu nedokončil. V říjnu r. 1948 nastoupil do svého jediného a celoživotního zaměstnání, aby se i bez diplomu stal rozhlasovým režisérem. S Horčičkovým příchodem do radia zaznamenáváme zásadní impuls pro znovuzrození žánru rozhlasové divadelní hry, kteou koncipoval jako dynamickou akustickou montáž. Přelomová je v tomto směru Čapkova Válka s mloky, z r. 1958, která se od svého premiérového uvedení dočkala 30 repris. V 60. letech se Horčička stal šéfrežisérem Československého rozhlasu. Nadmíru kvalitní režií jednotlivých rozhlasových her, radiofonních divadelních dramatizací nebo jen obyčejných četeb si Horčička za svou práci odnesl celou řadu ocenění z domácích i zahraničních soutěží a festivalů, čímž se významně zasloužil o vysoké mezinárodní uznání původní české rozhlasové hry. R. 1964 získal Horčička svou první Cenu italského rozhlasu a televize Prix Italia za režii Aškenazyho hry Bylo to na váš účet.

Stejnou cenu mu v r. 1966 přinesla inscenace Stehlíkovy Linky důvěry a o další dva roky znovu za Vilímkovu hru Neodvratný skon maratonského běžce. V tomtéž roce získal Horčička také cenu Akademie umění Franfurkt nad Mohanem, což mu otevřelo bránu do světa a on mohl pohostinsky režírovat v zahraničních studiích (Berlín, Budapešť, Helsinki, Lublaň, Moskva, Záhřeb, …). Ač byl Horčička mnoha cenami ověnčen, chtělo jej nastupující normalizační vedení rozhlasu propustit. Nakonec se ale Horčičkovi podařilo v milovaných studiích za cenu drobných literárních a marginálních pořadů zůstat. V 80. a 90. letech stihnul ještě vytvořit několik monumentálních vícedílných inscenací velkých děl klasické literatury. Tvůrčí práci Horčička uzavřel v r. 2oo1 pětidílnou Lázňovského ságou o Merlinovi a Artušově stolci.

Knižní publikace: O životě a díle Jiřího Horčičky dobře vypovídá knižní publikace otce a syna Vedralových nazvaná zcela jednoduše a příznačně „Jiří Horčička – rozhlasový režisér“. Kniha formou fiktivního rozhlasového dokumentu zobrazuje režisérův portrét, v němž vzpomíná na svůj život a na více než 50 let s rozhlasem. Rovněž se zde sumarizuje Horčičkův osud a srovnává se s osudem slovesného a dramatického vysílání rozhlasu v čase dvou totalit a dvou okupací. Kniha je doplněna dobovými rozhovory kolegů dokládajícími vývoj a zrání režiséra. Nedílnou součástí brožovaného titulu jsou i Horčičkovy studie o rozhlasové tvůrčí metodě, o problematice stereofonie v auditivním dramatu, které jsou dodnes platnými manuály moderní rozhlasové dramaturgie a režie. V závěru knihy je zveřejněn soupis režijního díla Jiřího Horčičky.

Rozhlasová režie (výběr): 1958 – Válka s mloky; 1964 – Bylo to na váš účet; 1966 - Linka důvěry; 1968 – Neodvratný skon maratonského běžce; 1989 – Vojna a mír; 1990 – Mistr a Markétka; Čtyřicet dnů; 1991 – Candida; 1996 – Dabér; 2001 – Merlin a Artušův stolec

Tituly a ocenění: