zavřít
Upravit životopis

Životopis

Jiří Hrzán, český herec, jedna z nejosobitějších hereckých postav českého herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, přichází na svět 30. března roku 1939 jako syn někdejšího zahradníka československého prezidenta E. Beneše (viz Beneš, Edvard).

Již od mládí je Hrzán náruživým příznivcem sportu - věnuje se atletice, nejbližší disciplínou jsou mu běhy na středních tratích, jeho osobní rekord je 1,58,0 min., kromě atletiky hraje hokej, házenou, volejbal a především fotbal - dlouhá léta nastupuje jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci, zpěváky a baviči.

Co je týče Hrzánovy profesionální herecké kariéry, Hrzánova cesta k divadlu a na filmové plátno není snadná - Jiří Hrzán v mládí neumí říkat "ř" a kromě toho trpí řečovou vadu (koktavostí).

Nicméně, vada nevada, Jiří Hrzán se divadelnímu a filmovému herectví (a třeba dodat, že výborně) věnuje - když se pak v letech 1964-65 formuje složení pražského Činoherního klubu, stává se Jiří Hrzán vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka, členem nového souboru.

Na scéně Činoherního klubu vyroste pak Jiří Hrzán ve vynikajícího herce - z těch nejznámějších rolí jsou to např.: Dobčinskij ve hře "Revizor" N. V. Gogola, Halibut ve hře S. O´Caseyeho "Penzión pro svobodné pány", Cyr v Machiavelliho dramatu "Mandragora" atd.

Ve filmu začíná Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka - prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, je film "Svatba jako řemen" z roku 1967, kde hraje ženicha, jenž je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Ženich je přitom v této hře pouhou figurkou, která ale Hrzánovým herectvím získává na přesvědčivosti.

V dalším Krejčíkově filmu, a to ve filmu "Penzión pro svobodné pány", jenž vzniká ve stejném roce jako "Svatba jako řemen", tedy v roce 1967, a jenž je adaptací stejnojmenné divadelní inscenace téhož režiséra v Činoherním klubu, hraje Jiří Hrzán mladíka Halibuta, který se v noci rozjařen vrací do svého pokoje, kde má ovšem jeho přítel Mulligan (J. Abrhám) dámskou návštěvu (I. Janžurová).

Krejčík ve svých filmech velmi dobře využívá Hrzánův herecký talent a dává mu v obou filmech vhodné role i prostor, přičemž zároveň využívá jeho tělesných dispozicí, zužitkovává naivně dětských rysů jeho tváře a zejména - z jeho řečového handicapu udělá přednost.

Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři - Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu "Pane, vy jste vdova" (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno. O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu "Slaměný klobouk" (1971) O. Lipský - Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatní i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo a vše se odehrává v bláznivém tempu.

V první polovině sedmdesátých let se pak Jiří Hrzán objevuje ještě v dalších úspěšných komediích - nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu "Drahé tety a já" (1974), kde kromě hraní i zpívá, a pak je tu film "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách" (1974, V. Vorlíček), kde hraje menší roli vodnického nápadníka Thomase.

Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné - v Polákově filmu "Nebeští jezdci" a v Renčově snímku "Hlídač".

Druhá polovina sedmdesátých let už pak znamená Hrzánův pozvolný ústup ze slávy - normalizace společnosti po srpnu 1968 a následném nástupu G. Husáka (viz Husák, Gustav) k moci se začíná Hrzána týkat zejména tím, že jsou stahovány hry, v nichž vystupuje. V roce 1976 pak přichází Hrzánův konec - po incidentu, při němž spadne z římsy jednoho ostravského hotelu, mu není prodloužena smlouva v Činoherním klubu a on se tak ocitá bez angažmá - do budoucna se divák s Jiřím Hrzánem setká už jen při televizních nebo zájezdových estrádách.

V posledních dvou letech života začíná Jiří Hrzán stále více propadat alkoholu a v roce 1980, 24. září, pak tragicky, po pádu (šplhá po stěně domu, ve kterém chce navštívit ženu, do níž se zahleděl), umírá.

Dcera Barbora Hrzánová,je stejně talentovanovaná a zábavná jako její otec a stala se rovněž herečkou. Bářiným životním partnerem je herec Radek Holub.

Mohli by vás také zajímat…