Jiří Jelínek byl malíř, ilustrátor, jazzový trumpetista a populární zpěvák, jedna z muzikantských legend Divadla Semafor 60. let 20. století.

Studovaný malíř a ilustrátor (žák Františka Tichého) byl od mládí také vášnivý a výborný muzikant. Na počátku kariéry vystupoval s amatérskými jazzovými soubory, nicméně již roku 1945 začal hrát profesionálně v orchestrech Karla Vlacha a Gustava Broma. V té době už také zpíval, byl známý svým charakteristickým chraplavým hlasem. Mimo jiné nazpíval spolu s Richardem Kubernátem známou píseň E.F.Buriana Chlupatý Kaktus.

Od Karla Vlacha se také dostal do TOČRu (Taneční orchestr Československého rozhlasu). Zároveň působil jako profesionální výtvarník, mimo jiné ilustroval mnoho knih. Do Divadla Semafor se dostal jakožto náhrada za odcházejícího Waldemara Matušku, který v Divadle Semafor vytvořil úspěšnou dvojici s Evou Pilarovou. Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem tuto úspěšnou pěveckou dvojici, ketrá odešla zpívat do nedalekého Divadla Rokoko, nahradila novým duem zpěváků - Janou Malknechtovou a Jiřím Jelínkem. Složili pro ně veleúspěšný hit Motýl, jehož nahrávka se stala jednou z nejprodávanějších gramofonových desek té doby. Jelínek pak nazpíval několik dalších semaforských hitů, například velmi známou píseň Zčervená či song Bolí mě hlava, zahrál si i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Byl známý coby výborný imitátor světově proslulého jazzového trumpetisty Louise Armstronga, kterému pak mohl osobně zazpívat společně s Evou Pilarovou při první Armstrongově návštěvě v Praze.

V roce 1968 jako jeden z mála lidí přežil v Mongolsku tragickou nehodu autobusu s Orchestrem Karla Duby, což ho velice psychicky poznamenalo. Jeho kdysi tak úspěšná umělecká kariéra začala nejprve pozvolna a později strmě klesat díky velkým problémům s alkoholem. Zemřel prakticky zapomenut v roce 1984 kdy působil jako propagační pracovník ČSD na Hlavním nádraží v Praze.