Stal se hlavním hrdinou tragédie ve Studénce na Novojičínsku. Přitom měl obrovské štěstí, že vůbec přežil. Jiří Šindelář, pětapadesátiletý strojvůdce osudného „osmičkového“ vla­ku.
Bezprostředně poté, co zkrvavený vylezl ze zdemolované lokomotivy, prohlásil, že už nikdy nenastoupí do vlaku. S odstupem dvou dní už jsou jeho slova jiná.

Jiří Šindelář, pro kterého není práce strojvůdce povoláním, ale posláním, v neděli dopoledne v ostravské fakultní nemocnici Deníku sdělil: „Asi se do mašiny vrátím.“

Jak se ale vlastně odehrála celá tragédie z jeho pohledu? Vše začalo tím, že od Bohumína doháněl desetiminutové zpoždění. Ve Studénce jej stáhl na sedm minut.

„Projíždím Studénkou perony, a zrovna jsem podíval na hodiny, které ukazovaly 10:29. Tak jsme si řekl, to už v Hranicích na čas nebudu. Pak jsem koukl před sebe a nevěřil jsem nejprve svým očím. Vidím most, který se začal nějak vlnit, padat,“ popsal události bezprostředně před srážkou Šindelář, který dělá strojvůdce pětatřicet let.

„Za tu dobu je člověk vycvičený, takže jsem reflexivně sáhl na rychlobrzdu. Bylo jasné, že to je nezastavitelné. Otevřel jsem dveře do strojovny a schoval jsem se, abych se zachránil. Bylo to buď, anebo…“ vyprávěl dále hrdina srážky.
Štěstí stálo při něm

Když člověk posléze viděl zdemolované vagony s lokomotivou, skoro by nevěřil, že z této srážky mohl někdo vyváznout živý. Strojvůdce sice ve svém úkrytu uvízl „zašprajcovaný“, ale štěstí stálo při něm. Přežil.

„Všude byl prach, nebylo nic vidět. Věděl jsem ale, že se musím co nejrychleji dostat ven. Trvalo to dlouho, ale nakonec se mi vyprostit podařilo,“ uvedl dále Jiří Šindelář a pokračoval: „Venku už byli další zranění, chtěl jsem jim pomoci, tak jsem se ještě do kabiny vracel pro lékárničku, ale ta na svém místě nebyla. Našel jsem ji na zemi zničenou.“

Vrátil se tedy zpátky ven, kde už v tu chvíli úřadovali lékaři z okolí, přijížděly záchranky, přistávaly vrtulníky. On sám byl s poraněními převezen do ostravské fakultní nemocnice.

Během léčby se také rozbovídal, že to nebylo poprvé co musel sáhnout po rychlobrzdě. Například v Lukavicích na Moravě také s rychlíkem Euro City Comenius brzdil před nákladními vagony, které vypadly vlaku, který jel v protisměru. Měl strach, že by se vozy mohly vyvrátit na jeho kolej, a tak svůj stroj raději ubrzdil.

„Stalo se to 8. 8. 2008 ve vlaku Comenius 108. Číslo lokomotivy bylo 2018. A navíc mi teď říkáte, že šlo o 88. srážku vlaku s tělesem na kolejích v tomto roce. V tom musí být něco smolného,“ zamyslel se nad magií čísel strojvůdce.

Závěrem ještě dodal, že s onou mašinou číslo 2018 měl už dvakrát problém kvůli nějaké drobnější závadě. „Do třetice jsem ji sešrotoval,“ podotkl muž, bez jehož rychlé reakce mohlo mít neštěstí ve Studénce mnohem horší následky.

Je ženatý, jeho manželka se jmenuje Dana. Má dvě děti-syna Jiřího a dceru Kamilu.