Havířovský rodák Jiří Trvaj začal hrát hokej v osmi letech. Vzorem mu byl jeho o šest let starší bratr, který se již po havířovském ledě proháněl. Nastoupil rovnou do branky, protože už byl zvyklý z klukovských her na dvorku. „Chodil jsem hrávat...
Životopis
Havířovský rodák Jiří Trvaj začal hrát hokej v osmi letech. Vzorem mu byl jeho o šest let starší bratr, který se již po havířovském ledě proháněl. Nastoupil rovnou do branky, protože už byl zvyklý z klukovských her na dvorku. „Chodil jsem hrávat s bráchou a jeho kamarády a protože jsem byl nejmladší, vždycky mě hnali do branky. Byl jsem tam spíš jako terč,“ vzpomíná s úsměvem. Ve svém mateřském klubu vydržel až do čtyřiadvaceti let a vypracoval se do špičky prvoligových gólmanů. Nemohl proto ujít zájmu extraligových klubů.
Poprvé se postavil mezi tyče nejvyšší soutěže ve dvou zápasech v Třinci, když trenér Hadamczik řešil problémy s brankáři. V následující sezóně už hrál ve Vítkovicích. Tam nejprve dělal dvojku Pruskovi a navíc zaskakoval v Opavě. Po Pruskově odchodu za moře však ostravské brankoviště opanoval a necelých pět sezón v dresu Vítkovic jej dvakrát vyneslo na světový šampionát, bohužel se v letech 2002 ani 2003 medaile nedočkal.
V průběhu sezóny 2003-04 odešel do ruského týmu Lada Togliatti, kde uchvátil ruskou nejvyšší soutěž a s průměrem 1,47 branky na zápas stanovil nový rekord ruské Superligy. Před uplynulou sezónou se stěhoval do Moskvy, kde chytal za CSKA. Letos se ale s tímto klubem do play-off nedostal a po sezóně se rozhodl vrátit do Česka.
Z dosavadní kariéry si nejvíce váží druhého místa v extralize s Vítkovicemi a také si velmi cení každý start v reprezentačním týmu.
Je ženatý, má syna a dceru. Vystudoval strojní průmyslovku, ale předpokládá, že se ke své profesi už asi nikdy nevrátí. Na aktivní koníčky mu v současnosti nezbývá mnoho času, protože všechny volné chvíle věnuje rodině, zvláště svým dvěma malým dětem. Jen občas si zajde do kina.
Poprvé se postavil mezi tyče nejvyšší soutěže ve dvou zápasech v Třinci, když trenér Hadamczik řešil problémy s brankáři. V následující sezóně už hrál ve Vítkovicích. Tam nejprve dělal dvojku Pruskovi a navíc zaskakoval v Opavě. Po Pruskově odchodu za moře však ostravské brankoviště opanoval a necelých pět sezón v dresu Vítkovic jej dvakrát vyneslo na světový šampionát, bohužel se v letech 2002 ani 2003 medaile nedočkal.
V průběhu sezóny 2003-04 odešel do ruského týmu Lada Togliatti, kde uchvátil ruskou nejvyšší soutěž a s průměrem 1,47 branky na zápas stanovil nový rekord ruské Superligy. Před uplynulou sezónou se stěhoval do Moskvy, kde chytal za CSKA. Letos se ale s tímto klubem do play-off nedostal a po sezóně se rozhodl vrátit do Česka.
Z dosavadní kariéry si nejvíce váží druhého místa v extralize s Vítkovicemi a také si velmi cení každý start v reprezentačním týmu.
Je ženatý, má syna a dceru. Vystudoval strojní průmyslovku, ale předpokládá, že se ke své profesi už asi nikdy nevrátí. Na aktivní koníčky mu v současnosti nezbývá mnoho času, protože všechny volné chvíle věnuje rodině, zvláště svým dvěma malým dětem. Jen občas si zajde do kina.