Upravit profil
Jiřina Švorcová byla česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička. Pochází ze čtyr dětí. Její nejstarší bratr Václav Švorc je také herec a komunista. Jiřina Švorcová žije nyní u jeho rodiny.
Hrála řadu postav poplatných svému...
Životopis
Jiřina Švorcová byla česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička. Pochází ze čtyr dětí. Její nejstarší bratr Václav Švorc je také herec a komunista. Jiřina Švorcová žije nyní u jeho rodiny.
Hrála řadu postav poplatných svému komunistickému přesvědčení a iniciovala a řídila řadu politických aktivit v české kultuře.
Absolvovala pražskou DAMU a stala se členkou Divadla na Vinohradech. Její politická činnost a prosazování politických témat v kultuře jí přinesly pověst fanatické komunistky těžící ze své spjatosti s režimem a komunistickou stranou. V 70. a 80. letech byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců, po potlačení pražského jara byla jednou z klíčových postav řídících normalizaci v české a československé kultuře. V rámci této činnosti schvalovala a prosazovala tvrdou cenzuru a profesní likvidaci a věznění umělců, které shledala nedostatečně uvědomělými.
Aktivně působila při přípravě a prezentaci tzv. Anticharty. Za svou činnost byla odměněna postem v ÚV KSČ (1976), Řádem Vítězného února (1978) a titulem národní umělkyně (1984). Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu.
Hrála řadu postav poplatných svému komunistickému přesvědčení a iniciovala a řídila řadu politických aktivit v české kultuře.
Absolvovala pražskou DAMU a stala se členkou Divadla na Vinohradech. Její politická činnost a prosazování politických témat v kultuře jí přinesly pověst fanatické komunistky těžící ze své spjatosti s režimem a komunistickou stranou. V 70. a 80. letech byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců, po potlačení pražského jara byla jednou z klíčových postav řídících normalizaci v české a československé kultuře. V rámci této činnosti schvalovala a prosazovala tvrdou cenzuru a profesní likvidaci a věznění umělců, které shledala nedostatečně uvědomělými.
Aktivně působila při přípravě a prezentaci tzv. Anticharty. Za svou činnost byla odměněna postem v ÚV KSČ (1976), Řádem Vítězného února (1978) a titulem národní umělkyně (1984). Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu.