Jitka Molavcová se narodila 17. 3. 1950 v Praze. Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou, její profesionální život se však změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V tom samém...
Životopis
Jitka Molavcová se narodila 17. 3. 1950 v Praze. Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou, její profesionální život se však změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V tom samém roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských "girls". Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity.
Výrazný talent Jitky Molavcové na sebe upozorňoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se stává hlavní ženskou osobností tohoto divadla.
Neobvyklé kombinace jemného půvabu a nevšedního komického talentu Jitky Molavcové si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).
V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas jednomu z nejoblíbenějších večerníčků - Kátě a Škubánkovi. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci.
V té době Jitka Molavcová ztvárňuje na semaforském jevišti řadu dalších zajímavých rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich má pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. 3. 1985, se zrodila slečna Žofie Melicharová. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala Jitka Molavcová svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).
Další vynikající příležitostí pro komický talent Jitky Molavcové byla na počátku 90. let role "žárlivé ruské matrony" Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců... Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou.
Velkou šanci dalo v polovině 90. let Jitce Molavcové také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v legendárním muzikálu Hello Dolly. O kvalitě jejího výkonu nejlépe hovoří Cena Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy.
V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny. Jednak to byl titul Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky.
V posledních letech se Jitka Molavcová kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne) věnuje také středověké tématice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen Týtý a ceny Thálie). Ke kytaře a saxofonu, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti).
Zahrála si také v cyklu Soukromé pasti.
Výrazný talent Jitky Molavcové na sebe upozorňoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se stává hlavní ženskou osobností tohoto divadla.
Neobvyklé kombinace jemného půvabu a nevšedního komického talentu Jitky Molavcové si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).
V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas jednomu z nejoblíbenějších večerníčků - Kátě a Škubánkovi. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci.
V té době Jitka Molavcová ztvárňuje na semaforském jevišti řadu dalších zajímavých rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich má pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. 3. 1985, se zrodila slečna Žofie Melicharová. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala Jitka Molavcová svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).
Další vynikající příležitostí pro komický talent Jitky Molavcové byla na počátku 90. let role "žárlivé ruské matrony" Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců... Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou.
Velkou šanci dalo v polovině 90. let Jitce Molavcové také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v legendárním muzikálu Hello Dolly. O kvalitě jejího výkonu nejlépe hovoří Cena Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy.
V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny. Jednak to byl titul Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky.
V posledních letech se Jitka Molavcová kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne) věnuje také středověké tématice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen Týtý a ceny Thálie). Ke kytaře a saxofonu, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti).
Zahrála si také v cyklu Soukromé pasti.
