Je synem matematika a pastora Arnolda Herberta Hurta. Vedle malování se věnoval od mládí také divadlu. Navštěvoval Lincoln School a poté studoval výtvarné umění na londýnské St. Martin's School of Art. Stále víc ho však přitahovalo divadlo, což...
Životopis
Je synem matematika a pastora Arnolda Herberta Hurta. Vedle malování se věnoval od mládí také divadlu. Navštěvoval Lincoln School a poté studoval výtvarné umění na londýnské St. Martin's School of Art. Stále víc ho však přitahovalo divadlo, což ho přimělo vstoupit na londýnskou Royal Academy of Dramatic Art (RADA), kde absolvoval klasické herecké vzdělání.
První úspěchy na jevišti slavil 1963, kdy byl dokonce za svůj výkon ve hře Harolda Pintera Trpaslíci oceněn jako nejlepší nadějný herec roku. 1966-67 působil u Royal Shakespeare Company a posléze vystupoval na různých scénách v Anglii i na Broadwayi, kde se představil mj. v hrách G. B. Shawa Člověk a nadčlověk, Toma Stopparda Travestie, H. Pintera Němý číšník a Správce, v Čechovově Rackovi a Shakespearově Romeovi a Julii.
Od poč. 60. let účinkoval ve filmech, dlouho se však uplatňoval pouze ve vedlejších úlohách, byť jako výrazný charakterní typ. Upozornil na sebe teprve rolí duševně vyšinutého Timothyho Johna Evanse, který byl neprávem obviněn a popraven za vraždy dvou žen, v kriminálním dramatu podle skutečné události Rillingtonské náměstí 10 (r. R. Fleischer). Do širšího povědomí se zapsal v pol. 70. let úlohou pomateného římského císaře Caliguly v TV seriálové adaptaci románu Roberta Gravese Já, Claudius; za svůj part homosexuála Quentina Crispa v dokumentárně laděném TV snímku Obnažený státní úředník získal cenu BAFTA 1975.
Mezinárodní věhlas, cenu BAFTA 1978, Zlatý glóbus 1978 a nominaci na Oscara 1978 mu přinesla role pološíleného narkomana Maxe, živořícího uprostřed pekla turecké věznice, v psychologickém dramatu Půlnoční expres (r. A. Parker). Obdobně působivou kreaci, jež mu zajistila další cenu BAFTA 1980 a nominaci na Oscara 1980, předvedl ve skutečné postavě znetvořeného Johna Merricka, o jehož tragickém osudu pojednává psychologické drama Sloní muž (r. D. Lynch).
O šíři svého hereckého rejstříku podal pádné důkazy ve filmech zcela odlišných žánrů: kosmonaut Kane, první oběť zákeřné vesmírné obludy ve sci-fi thrilleru Vetřelec (r. R. Scott), homosexuální detektiv Kerwick v kriminální komedii Partneři (r. J. Burrows), rakovinou postižený žokej Bob Champion v psychologickém filmu Závod se smrtí (r. J. Irvin) nebo tiskový cenzor Winston Smith rebelující proti totalitní moci ve film. přepisu románu George Orwella 1984 (r. M. Radford).
Hrdinové, které J. H. před kamerou nejčastěji ztělesňuje, se vyznačují pohnutými, někdy dokonce tragickými osudy, přesto se však neustále pokoušejí odolávat jejich nepřízni. První jeho manželkou byla herečka Annette Robertsonová (1962-64) a 1967-83 žil s modelkou Marií-Lisou Volpelière-Pierrotovou.
První úspěchy na jevišti slavil 1963, kdy byl dokonce za svůj výkon ve hře Harolda Pintera Trpaslíci oceněn jako nejlepší nadějný herec roku. 1966-67 působil u Royal Shakespeare Company a posléze vystupoval na různých scénách v Anglii i na Broadwayi, kde se představil mj. v hrách G. B. Shawa Člověk a nadčlověk, Toma Stopparda Travestie, H. Pintera Němý číšník a Správce, v Čechovově Rackovi a Shakespearově Romeovi a Julii.
Od poč. 60. let účinkoval ve filmech, dlouho se však uplatňoval pouze ve vedlejších úlohách, byť jako výrazný charakterní typ. Upozornil na sebe teprve rolí duševně vyšinutého Timothyho Johna Evanse, který byl neprávem obviněn a popraven za vraždy dvou žen, v kriminálním dramatu podle skutečné události Rillingtonské náměstí 10 (r. R. Fleischer). Do širšího povědomí se zapsal v pol. 70. let úlohou pomateného římského císaře Caliguly v TV seriálové adaptaci románu Roberta Gravese Já, Claudius; za svůj part homosexuála Quentina Crispa v dokumentárně laděném TV snímku Obnažený státní úředník získal cenu BAFTA 1975.
Mezinárodní věhlas, cenu BAFTA 1978, Zlatý glóbus 1978 a nominaci na Oscara 1978 mu přinesla role pološíleného narkomana Maxe, živořícího uprostřed pekla turecké věznice, v psychologickém dramatu Půlnoční expres (r. A. Parker). Obdobně působivou kreaci, jež mu zajistila další cenu BAFTA 1980 a nominaci na Oscara 1980, předvedl ve skutečné postavě znetvořeného Johna Merricka, o jehož tragickém osudu pojednává psychologické drama Sloní muž (r. D. Lynch).
O šíři svého hereckého rejstříku podal pádné důkazy ve filmech zcela odlišných žánrů: kosmonaut Kane, první oběť zákeřné vesmírné obludy ve sci-fi thrilleru Vetřelec (r. R. Scott), homosexuální detektiv Kerwick v kriminální komedii Partneři (r. J. Burrows), rakovinou postižený žokej Bob Champion v psychologickém filmu Závod se smrtí (r. J. Irvin) nebo tiskový cenzor Winston Smith rebelující proti totalitní moci ve film. přepisu románu George Orwella 1984 (r. M. Radford).
Hrdinové, které J. H. před kamerou nejčastěji ztělesňuje, se vyznačují pohnutými, někdy dokonce tragickými osudy, přesto se však neustále pokoušejí odolávat jejich nepřízni. První jeho manželkou byla herečka Annette Robertsonová (1962-64) a 1967-83 žil s modelkou Marií-Lisou Volpelière-Pierrotovou.
