Za svého působení v Montreal Canadiens měl urostlý levý křídelní útočník John LeClair přezdívku Marmaduk, podle hravého, ale poněkud neohrabaného psiska z komiksu. „John často padal,“ vzpomínal obránce Kevin Halley, LeClairův spoluhráč z...
Životopis
Za svého působení v Montreal Canadiens měl urostlý levý křídelní útočník John LeClair přezdívku Marmaduk, podle hravého, ale poněkud neohrabaného psiska z komiksu. „John často padal,“ vzpomínal obránce Kevin Halley, LeClairův spoluhráč z Montrealu i z Filadelfie. „Nedokázal udržet rovnováhu a na bruslích stál vratce. Dnes je to zcela jiné.“
Skutečně - dnešní LeClair je pevný jako skála a dovede si se vším poradit. Při své výšce 188 cm a hmotnosti 101 kg sráží souperovy obránce jako kuželky. Vypracoval se na jednoho z nejlepších všestranných útočníků, ale současně je jedním z nejúspěšnějších střelců. V sezoně 1995-1996 dal 51 branek, v následujícím ročníku 50; v ročníku 1997-1998 se stal prvním Američanem v dějinách NHL, který ve třech sezonách po sobě třikrát překonal hranici padesáti branek - bylo jich opět 51.
LeClair, jediný hráč státu Vermont, který účinkuje v NHL, se vynořil z neznáma, když se Canadiens v sezoně 1992-1993 probojovali do play off a překvapivě vyhráli Stanley Cup. LeClair dal branku v prodloužení třetího a čtvrtého utkání série. I díky tomu Montreal nakonec zvítězil v pěti zápasech. Stal se prvním hráčem, který zajistil vítězství svého celku góly v prodloužení finálových zápasů Stanley Cupu opakovaně ve dvou střetnutích po sobě. Naposledy se to podařilo Donu Raleighovi z Rangers v roce 1950.
V následující sezoně vsítil LeClair pouhých 19 branek, stejně jako v předchozí. Počátkem ročníku 1994-1995, kdy se nedařilo LeClairovi ani Canadiens, byl vyměněn spolu s obráncem Erikem Desjardinsem a útočníkem Gilbertem Dionnem do Flyers za úspěšného střelce Marka Recchiho.
Změna prostředí měla na LeClaira okamžitě vliv.Ve Foyere byl postaven do útoku s Erikem Lindrosem a Mikaelem Renbergem a byla to zcela odlišný styl hry než v Montrealu.
LeClair je zaníceným fandou skupiny U2 a rockové muziky 80. let. Ve své sbírce má více než 500 cédeček tohoto žánru. Anglický výraz rock ovšem má kromě hudebního žánru i další významy, mj. upevnit si formu, což byl právě LeClairův případ - zdokonalil se v bruslení, vylepšil svou už tak ostrou střelu a svou impozantní postavu využil pro vytváření zmatku před soupeřovou brankou.
Ještě jako teenager vyrůstající v St. Albans ve Vermontu, který je jen hodinu jízdy autem od Montrealu, trávil celé dny odrážením tenisáku proti stěně stodoly. Tehdy nespěchal, aby byl každé ráno první v koupelně - v rodině jich bylo totiž sedm.
Bez ohledu na to, zda jde o golf, v němž je také velmi dobrý (podle Erika Lindrose LeClair odpaluje míček jako Babe Ruthian - vynikající basebalový hráč s nejtvrdším odpalem pozn. autora.), či charitativní akce, do nichž se aktivně zapojuje, dychtí John LeClair v každé činnosti po úspěchu. Je členem Legie zkázy ve složení Lindros-Leclair-Renberg.
V roce 1995 si dokonce zahrál ve filmu Daleko od domova-Dobrodružství žlutého psa a v roce 2000 v Missions to America.
Skutečně - dnešní LeClair je pevný jako skála a dovede si se vším poradit. Při své výšce 188 cm a hmotnosti 101 kg sráží souperovy obránce jako kuželky. Vypracoval se na jednoho z nejlepších všestranných útočníků, ale současně je jedním z nejúspěšnějších střelců. V sezoně 1995-1996 dal 51 branek, v následujícím ročníku 50; v ročníku 1997-1998 se stal prvním Američanem v dějinách NHL, který ve třech sezonách po sobě třikrát překonal hranici padesáti branek - bylo jich opět 51.
LeClair, jediný hráč státu Vermont, který účinkuje v NHL, se vynořil z neznáma, když se Canadiens v sezoně 1992-1993 probojovali do play off a překvapivě vyhráli Stanley Cup. LeClair dal branku v prodloužení třetího a čtvrtého utkání série. I díky tomu Montreal nakonec zvítězil v pěti zápasech. Stal se prvním hráčem, který zajistil vítězství svého celku góly v prodloužení finálových zápasů Stanley Cupu opakovaně ve dvou střetnutích po sobě. Naposledy se to podařilo Donu Raleighovi z Rangers v roce 1950.
V následující sezoně vsítil LeClair pouhých 19 branek, stejně jako v předchozí. Počátkem ročníku 1994-1995, kdy se nedařilo LeClairovi ani Canadiens, byl vyměněn spolu s obráncem Erikem Desjardinsem a útočníkem Gilbertem Dionnem do Flyers za úspěšného střelce Marka Recchiho.
Změna prostředí měla na LeClaira okamžitě vliv.Ve Foyere byl postaven do útoku s Erikem Lindrosem a Mikaelem Renbergem a byla to zcela odlišný styl hry než v Montrealu.
LeClair je zaníceným fandou skupiny U2 a rockové muziky 80. let. Ve své sbírce má více než 500 cédeček tohoto žánru. Anglický výraz rock ovšem má kromě hudebního žánru i další významy, mj. upevnit si formu, což byl právě LeClairův případ - zdokonalil se v bruslení, vylepšil svou už tak ostrou střelu a svou impozantní postavu využil pro vytváření zmatku před soupeřovou brankou.
Ještě jako teenager vyrůstající v St. Albans ve Vermontu, který je jen hodinu jízdy autem od Montrealu, trávil celé dny odrážením tenisáku proti stěně stodoly. Tehdy nespěchal, aby byl každé ráno první v koupelně - v rodině jich bylo totiž sedm.
Bez ohledu na to, zda jde o golf, v němž je také velmi dobrý (podle Erika Lindrose LeClair odpaluje míček jako Babe Ruthian - vynikající basebalový hráč s nejtvrdším odpalem pozn. autora.), či charitativní akce, do nichž se aktivně zapojuje, dychtí John LeClair v každé činnosti po úspěchu. Je členem Legie zkázy ve složení Lindros-Leclair-Renberg.
V roce 1995 si dokonce zahrál ve filmu Daleko od domova-Dobrodružství žlutého psa a v roce 2000 v Missions to America.