Vyrůstal v Brooklynu v rodině italského přistěhovalce, povoláním tesaře. Vystudoval State University of New York v New Paltzu a dramatické umění na Yale Drama School. Hereckou kariéru zahájil na regionálních a mimobroadwayských scénách, kde hrál mj. v dramatech Eugèna Ionesca, Bertolda Brechta a Johna Steinbecka; za svůj výkon ve hře Johna Patricka Shanleyho Danny a hluboké modré moře získal ceny Obie a Theatre World Award. Na Broadwayi debutoval úlohou Biffa v Millerově dramatu Smrt obchodního cestujícího.

Od poč. 80. let sbíral zkušenosti před film. kamerou nejprve v epizodních rolích významných i méně zdařilých filmů různých žánrů. Zaujal menšími, ale výraznými party ve filmech režiséra Spika Leeho: italský, rasisticky orientovaný prodavač pizzy Pino v komediálním dramatu Jednej správně a hudební mecenáš Moe Flatbush v retrosnímku o jazzovém trumpetistovi Mý lepší blues. Působivý výkon podal rovněž v úloze psychopata Heinze, který se po propuštění z vězení opětovně pokouší násilím zmocnit jedné dívky (Jodie Fosterová), v kriminálním psychothrilleru z Bronxu 60. let Pět rohů (r. T. Bill).

Mezinárodní uznání mu přinesla teprve spolupráce s bratry Joelem a Ethanem Coenovými, v jejichž gangsterském dramatu Millerova křižovatka si nejprve zahrál vedlejší roli padoušského intrikána Bernieho Bernbauma. Mnohem větší příležitost k rozvinutí jeho hereckých schopností mu poskytli v titulní postavě židovského dramatika a spisovatele, o jehož marném snažení prosadit se jako scenárista v Hollywoodu pojednává psychologické drama Barton Fink; za tuto roli získal cenu na MFF v Cannes 1991.

Mezi adepty na Zlatý glóbus 1994 byl navržen za vedlejší roli mnohanásobného vítěze znalostní TV soutěže Herbieho Stempela, nemotorného a obtloustlého Žida, kterého kvůli neatraktivního vzhledu nahradí elegantní profesor (Ralph Fiennes), v psychologickém dramatu Otázky a odpovědi (r. R. Redford). Z jeho dalších rolí vynikají podivínský otec a nepraktický vynálezce Sid Lidz v nostalgické tragikomedii Hrdinové mého dětství (r. D. Keatonová) a upjatý, pedantský elektroinženýr Al Fountain, pro nějž znamená velkou vnitřní proměnu setkání s excentrickým mladíkem (Sam Rockwell), ve smutné komedii Život v sedmém nebi (r. T. DiCillo).

S úspěchem (Zlatá kamera na MFF v Cannes 1992) se setkal také jeho režijní debut, autobiografické melodrama Mac, v němž ztělesnil titulní postavu newyorské tesaře italského původu Niccolo Vitelliho, jemuž se v důsledku pracovního vypětí rozpadne rodina. Jeho druhým režijním počinem je komedie o divadelním souboru v New Yorku na poč. 20. století Illuminata, natočená podle divadelní hry Brandona Colea.

V listopadu 1998 se představil po boku Christophera Lloyda a Tonyho Shalhouba jako Estragon v mimobroadwayské inscenaci Beckettovy tragikomedie Čekání na Godota. Od 1985 je ženatý s herečkou Katherine Borowitzovou. Jeho mladší bratr Nicholas Turturro (nar. 1962) a sestřenice Aida Turturrová (nar. 1962) jsou rovněž herci.