Letec, hrdina československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru. O jeho odvaze v německém zajetí Angličané natočili film Srdce v zajetí.
Před válkou:
Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka...
Životopis
Letec, hrdina československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru. O jeho odvaze v německém zajetí Angličané natočili film Srdce v zajetí.
Před válkou:
Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na letecké oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.
2. světová válka:
Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela. Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí (20. ledna 1940). V Maďarsku byl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu. Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii. Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.
Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk.IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).
Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací (poslední v létě 1946) kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.
Po válce:
18. července 1945 se oženil Gerdrudou Rose, Angličankou a vdovou po letci, s níž si v zajetí dopisoval. 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou. Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl komunista. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícími komplikacemi. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm natočili film Srdce v zajetí.
Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení (jakožto člen strany národně sociální, odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).
Po Únoru 1948:
3. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.
Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány. Zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány.
Po listopadu 1989 byl rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války - osobnost in memoriam. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád bílého lva vojenské skupiny II. třídy.
Před válkou:
Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na letecké oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.
2. světová válka:
Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela. Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí (20. ledna 1940). V Maďarsku byl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu. Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii. Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.
Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk.IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).
Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací (poslední v létě 1946) kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.
Po válce:
18. července 1945 se oženil Gerdrudou Rose, Angličankou a vdovou po letci, s níž si v zajetí dopisoval. 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou. Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl komunista. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícími komplikacemi. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm natočili film Srdce v zajetí.
Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení (jakožto člen strany národně sociální, odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).
Po Únoru 1948:
3. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.
Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány. Zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány.
Po listopadu 1989 byl rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války - osobnost in memoriam. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád bílého lva vojenské skupiny II. třídy.