Josef Hlinomaz byl český herec, novinář, ilustrátor a významný naivní malíř.

Za svůj život si v na divadle, v televizi a zejména ve filmu zahrál na desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší role či o vedlejší role, nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává, mimo jiné, jeho výrazná roje smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak vskutku originálním způsobem zopakoval i ve světoznámém stejnojmenném filmu (trojici filmových padouchů s ním tehdy ztvárnili Waldemar Matuška a Karel Effa). Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, zahrál si i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také velmi dobře znám coby vynikající a velice osobitý naivní malíř, kde ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie. Jednu z největších sbírek obrazů Josefa Hlinomaze údajně vlastní Severočeská galerie v Litoměřicích, která se na sbírání obrazů různých naivních umělců specializuje již po mnoho let.

Narodil se v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Mládí strávil v Dobříši, kde studoval gymnázium a ochotnicky hrál divadlo. Po svém tatínkovi zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na uměleckoprůmyslové škole, ale po neshodách s tamnějšími pedagogy raději přešel studovat na na studium herectví na státní konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divadel, často hrával i po estrádách. Dva roky působil v Divadle satiry, dva roky hostoval i v Národním divadle, tři roky hrál v pražském Realistickém divadle. Od roku 1958 až do své smrti pak působil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. Jeho herecký projev byl velmi zemitý a realistický, působil velmi živelným, leckdy až improvizovaným dojmem, nicméně byl to projev ozdobený výrazným hlasem, velmi dobrou mimikou jakož i výrazným pohybovým nadáním, na němž spočívalo jeho zvláštní osobité klaunství i nesporné osobní kouzlo, jímž oplýval.

Tak jako bylo osobité jeho originální herectví, byly velice osobité i jeho poeticko surrealistické obrazy, které se vyznačovaly velkou dávkou humoru, poezie a humorně laděné fantazie. Kromě naivního malířství se také věnoval knižním ilustracím, ilustroval například Poláčkův román Bylo nás pět a další knihy. Přispíval také svými články a fejetony do různých novin a časopisů.