Josef Václav Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.
Josef Václav Myslbek se narodil v rodině malíře pokojů. V začátcích umělecké dráhy...
Životopis
Josef Václav Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.
Josef Václav Myslbek se narodil v rodině malíře pokojů. V začátcích umělecké dráhy se učil v ateliéru u sochaře Václava Levého. Po jeho smrti roku 1870 se rychle osamostatnil. Studoval malířství na Akademii výtvarných umění, kde sochařské oddělení tehdy neexistovalo. V roce 1873 se oženil, se svou ženou Karolinou měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Pro obživu rodiny intenzivně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. Roku 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil zde Louvre kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím. Navázal také celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Byl součástí tzv. "Generace českého Národního divadla".V roce 1885 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole, roku 1896 přešel na Akademii výtvarných umění, kde učil až do odchodu do důchodu v roce 1919. Josef Václav Myslbek umírá v Praze v nedožitých 74 letech a je pohřben vyšehradském Slavíně.
Myslbekovo sochařské dílo bylo od počátku ovlivněno klasicismem, novorenesancí, antikou a secesí. Tematická orientace Myslbekovy tvorby vychází z idejí českého obrozeneckého hnutí. Z umělců měl na něj významný vliv malíř Josefa Mánese - podobně jako on vytváří Myslbek typy českých bájných hrdinů i skutečné osobností české historie.
Myslbekovu sochařskou tvorbu lze rozdělit na idealizovanou (báje, z historie vycházející tvorba) a realistickou (tzv. monumentální realismus). V realismu uplatňuje Myslbek zásady klasické harmonie („Kardinál Schwarzenberg“, „Humanita“ či „Oddanost“. Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká socha sv. Václava, umístěná na pražském Václavském náměstí. Na tomto díle pracoval přes třicet let.
Josef Václav Myslbek nezůstával jen u tvorby mnonumentálních děl, nezanedbatelnou součástí jeho díla je činnost portrétistická. Je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností 19. století, např. Františka Palackého.
- sv. Josef s Ježíškem (roku 1887 za něj obdržel na Pařížském salónu čestné uznání)
- Ukřižovaný (zlatá medaile Pařížského salónu 1892)
- sousoší pro Palackého most (po 2. světové válce byla přemístěna na Vyšehrad):
- výzdoba interiéru Národního divadla, mj. busta Bedřicha Smetany ve foyeru, on a jeho spolupracovníci jsou později označování jako generace Národního divadla.
- náhrobek kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberka v chrámu svatého Víta - dílo bylo oceněno Zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži
- Humanita
- Oddanost
- pomník Karla Hynka Máchy na Petříně
- sousoší „Zpěvohra“ a „Činohra“ na bočním portálu fasády Národního divadla.
- jezdecká socha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. Jedná se vlastně o sousoší patronů českých. Kolem sv. Václava byly v roce 1912 umístěny sochy sv. Prokopa, sv. Anežky a sv. Ludmily. V roce 1924 byla osazena socha sv. Vojtěcha. Spoluautory sousoší jsou architekt Alois Dryák a sochař Klouček.
- socha Jana Valerián Jirsíka v Českých Budějovicích u Černé věže
Nejvýznamnější žáci
- Břetislav Benda
- Quido Kocián
- Jan Ladislav Kofránek
- Josef Mařatka
- Karel Pokorný
- Stanislav Sucharda
- Ladislav Šaloun
- Otakar Španiel
- Jan Štursa
Josef Václav Myslbek se narodil v rodině malíře pokojů. V začátcích umělecké dráhy se učil v ateliéru u sochaře Václava Levého. Po jeho smrti roku 1870 se rychle osamostatnil. Studoval malířství na Akademii výtvarných umění, kde sochařské oddělení tehdy neexistovalo. V roce 1873 se oženil, se svou ženou Karolinou měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Pro obživu rodiny intenzivně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. Roku 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil zde Louvre kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím. Navázal také celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Byl součástí tzv. "Generace českého Národního divadla".V roce 1885 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole, roku 1896 přešel na Akademii výtvarných umění, kde učil až do odchodu do důchodu v roce 1919. Josef Václav Myslbek umírá v Praze v nedožitých 74 letech a je pohřben vyšehradském Slavíně.
Dílo Josefa Václava Myslbeka
Myslbekovo sochařské dílo bylo od počátku ovlivněno klasicismem, novorenesancí, antikou a secesí. Tematická orientace Myslbekovy tvorby vychází z idejí českého obrozeneckého hnutí. Z umělců měl na něj významný vliv malíř Josefa Mánese - podobně jako on vytváří Myslbek typy českých bájných hrdinů i skutečné osobností české historie.
Myslbekovu sochařskou tvorbu lze rozdělit na idealizovanou (báje, z historie vycházející tvorba) a realistickou (tzv. monumentální realismus). V realismu uplatňuje Myslbek zásady klasické harmonie („Kardinál Schwarzenberg“, „Humanita“ či „Oddanost“. Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká socha sv. Václava, umístěná na pražském Václavském náměstí. Na tomto díle pracoval přes třicet let.
Josef Václav Myslbek nezůstával jen u tvorby mnonumentálních děl, nezanedbatelnou součástí jeho díla je činnost portrétistická. Je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností 19. století, např. Františka Palackého.
- sv. Josef s Ježíškem (roku 1887 za něj obdržel na Pařížském salónu čestné uznání)
- Ukřižovaný (zlatá medaile Pařížského salónu 1892)
- sousoší pro Palackého most (po 2. světové válce byla přemístěna na Vyšehrad):
- výzdoba interiéru Národního divadla, mj. busta Bedřicha Smetany ve foyeru, on a jeho spolupracovníci jsou později označování jako generace Národního divadla.
- náhrobek kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberka v chrámu svatého Víta - dílo bylo oceněno Zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži
- Humanita
- Oddanost
- pomník Karla Hynka Máchy na Petříně
- sousoší „Zpěvohra“ a „Činohra“ na bočním portálu fasády Národního divadla.
- jezdecká socha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. Jedná se vlastně o sousoší patronů českých. Kolem sv. Václava byly v roce 1912 umístěny sochy sv. Prokopa, sv. Anežky a sv. Ludmily. V roce 1924 byla osazena socha sv. Vojtěcha. Spoluautory sousoší jsou architekt Alois Dryák a sochař Klouček.
- socha Jana Valerián Jirsíka v Českých Budějovicích u Černé věže
Nejvýznamnější žáci
- Břetislav Benda
- Quido Kocián
- Jan Ladislav Kofránek
- Josef Mařatka
- Karel Pokorný
- Stanislav Sucharda
- Ladislav Šaloun
- Otakar Španiel
- Jan Štursa