Josefa Pechlátová se narodila 5. května 1890 v Mladé Boleslavi. Od mládí působila v pražských kabaretech, jako jsou příkladně U bílé labutě, pod vedením ředitele Alfréda Vladyky působila také v jeho kočovné divadelní společnosti. V této době...
Životopis
Josefa Pechlátová se narodila 5. května 1890 v Mladé Boleslavi. Od mládí působila v pražských kabaretech, jako jsou příkladně U bílé labutě, pod vedením ředitele Alfréda Vladyky působila také v jeho kočovné divadelní společnosti. V této době vystupovala pod uměleckým jménem Pepča Pechlátová. Po druhé světové válce ale přestala aktivně hrát, až do šedesátých let však byla členkou hereckého souboru Československého rozhlasu, kde nadále uplatňovala a rozvíjela své schopnosti.
Filmografie Josefy Pechlátové je zajímavou kapitolou v historii českého filmu. Zatímco jako aktivní herečku ji zájem filmařů minul, až jako rozhlasová herečka dostala v bezmála šedesáti letech příležitost uplatnit se před filmovou kamerou. Za necelých pětadvacet let nastřádala kolem padesáti filmových a televizních titulů. Je logické, že v pokročilém věku Pechlátové se jednalo o role starých žen, navíc víceméně epizodních rozměrů, přesto je dodnes z řady filmů její osobnost dobře známá, protože i na malém hereckém prostoru dokázala upoutat pozornost. Její nevelké kreace vitálních a hovorných stařenek obohatily četné legendární tituly naší kinematografie.
S prvním filmařským úkolem se Pechlátová potkala jako jedna z venkovských žen ve feministické komedii Vzbouření na vsi. Podobně nevelkými hereckými úkoly byla pověřována i v následujících letech, před filmovou kameru však předstupovala i s několikaletými odstupy, až koncem 60. letech začala paradoxně vzhledem k blížící se osmdesátce hrát v několika filmech ročně. V rolích babiček se objevila v kultovním snímku Svatba jako řemen, zcela minimální, ale výraznou roli stařenky s pletením vystřelené výbuchem na strom, si zahrála v pohádce Šíleně smutná princezna. Za zmínku pak stojí spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, který ocenil dosah jejího herectví hned v několika svých významných filmech, například Farářův konec, Psi a lidé či v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Větší roli venkovské prababičky si pak zahrála v dodnes známé komedii Hogo fogo Homolka z roku 1970. Od 60. let začala Josefa točit také pro televizi, objevila se v několika seriálech, jako jsou například Eliška a její rod, Byli jednou dva písaři nebo jsme ji mohli vidět ve filmu Babička z roku 1971 v roli staré kovářky. Naposledy se Josefa Pechlátová připomněla epizodkami v komediích Jáchyme, hoď ho do stroje z roku 1974 nebo Můj brácha má prima bráchu z roku 1975, který byl uveden do kin až rok po její smrti. Josefa Pechlátová zemřela v Praze 29. září 1974 ve věku 84 let.
Filmografie Josefy Pechlátové je zajímavou kapitolou v historii českého filmu. Zatímco jako aktivní herečku ji zájem filmařů minul, až jako rozhlasová herečka dostala v bezmála šedesáti letech příležitost uplatnit se před filmovou kamerou. Za necelých pětadvacet let nastřádala kolem padesáti filmových a televizních titulů. Je logické, že v pokročilém věku Pechlátové se jednalo o role starých žen, navíc víceméně epizodních rozměrů, přesto je dodnes z řady filmů její osobnost dobře známá, protože i na malém hereckém prostoru dokázala upoutat pozornost. Její nevelké kreace vitálních a hovorných stařenek obohatily četné legendární tituly naší kinematografie.
S prvním filmařským úkolem se Pechlátová potkala jako jedna z venkovských žen ve feministické komedii Vzbouření na vsi. Podobně nevelkými hereckými úkoly byla pověřována i v následujících letech, před filmovou kameru však předstupovala i s několikaletými odstupy, až koncem 60. letech začala paradoxně vzhledem k blížící se osmdesátce hrát v několika filmech ročně. V rolích babiček se objevila v kultovním snímku Svatba jako řemen, zcela minimální, ale výraznou roli stařenky s pletením vystřelené výbuchem na strom, si zahrála v pohádce Šíleně smutná princezna. Za zmínku pak stojí spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, který ocenil dosah jejího herectví hned v několika svých významných filmech, například Farářův konec, Psi a lidé či v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Větší roli venkovské prababičky si pak zahrála v dodnes známé komedii Hogo fogo Homolka z roku 1970. Od 60. let začala Josefa točit také pro televizi, objevila se v několika seriálech, jako jsou například Eliška a její rod, Byli jednou dva písaři nebo jsme ji mohli vidět ve filmu Babička z roku 1971 v roli staré kovářky. Naposledy se Josefa Pechlátová připomněla epizodkami v komediích Jáchyme, hoď ho do stroje z roku 1974 nebo Můj brácha má prima bráchu z roku 1975, který byl uveden do kin až rok po její smrti. Josefa Pechlátová zemřela v Praze 29. září 1974 ve věku 84 let.