Byl odchovancem klubu a odehrál v něm přes deset let. Ve chvíli, kdy se usadil v základní sestavě, se stal klíčovým hráčem Barçy." José Mari Bakero, kapitán Dream Teamu
Další ze spoluhráčů z Dream Teamu - Eusebio - o něm řekl: "Od jeho debutu...
Životopis
Byl odchovancem klubu a odehrál v něm přes deset let. Ve chvíli, kdy se usadil v základní sestavě, se stal klíčovým hráčem Barçy." José Mari Bakero, kapitán Dream Teamu
Další ze spoluhráčů z Dream Teamu - Eusebio - o něm řekl: "Od jeho debutu pocítili všichni ve hře Barçy výrazné změny. Jeho inteligence a schopnosti způsobily, že zůstal vůdčí osobností svého milovaného klubu po mnoho let."
Josep Guardiola Sala patří k těm hráčům, pro které byla Barcelona víc než jen zaměstnavatelem, ale také symbolem, který vyjadřoval jejich cítění a myšlení. "Pep"se totiž narodil 18. ledna 1971 v městečku Santpedor přímo v Katalánsku, 73 kilometrů od hlavního města tohoto regionu. Svoji fotbalovou kariéru začal už jako chlapec v klubu Gimnastic de Manresa, kde si ho poprvé všimli skauti Barcelony. V roce 1984 tedy putoval do týmu FC Barcelona B, kde strávil 6 let - až do svého debutu v prvním mužstvu, který přišel v roce 1990 v zápase proti Cádizu.
183 centimetrů vysoký legendární defenzivní záložník s číslem "4" si brzy dokázal získat důvěru Johana Cruyffa a ve 20-ti letech se stal jedním z uhelných kamenů týmu. V červeno modrém dresu odehrál celkem 379 zápasů, z toho 263 ligových, a vstřelil šest branek. Spolu se svými spoluhráči z Dream Teamu získal bezpočet trofejí - 6x titul Primera division, 2x Copa del Rey, 4x Supercopa de Espaňa, 2x Evropský superpohár, jednou Evropský pohár vítězů pohárů... a nejslavnější z trofejí, pochopitelně, první triumf v Lize mistrů v klubové historii, když Barcelona dokázala v roce 1992 porazit ve finále překrásným gólem Ronalda Koemana Sampdorii UC 1:0. Díky svému charisma, výkonům i hře, do které vždy vkládal srdce, se stal jedním z nejoblíbenějších hráčů fanoušků a také jedním z nejlepších hráčů, kteří do té doby vyšli z barcelonského mládežnického systému. Vyznačoval se perfektním přehledem a díky výjimečné technice patřil k hlavním tvůrcům hry. V roce 1997 převzal od José Mari Bakera kapitánskou pásku. Bohužel, ani Guardiolovi se nevyhnulo vážné zranění, když musel vynechat kvůli přetržení kolení šlachy celý rok.
Guardiola se díky své hře dostal pochopitelně také do španělské reprezentace. Debutoval v zápase proti Severnímu Irsku v Belfastu. Mezi lety 1992 a 2001 odehrál 47 utkání. Tým, který v roce 1992 vyhrál na olympijských hrách v Barceloně zlaté medaile, vedl s kapitánskou páskou... a ačkoliv nikdy nebyl typickým zakončovatelem, přesto dokázal rozvlnit síťku ve finále proti Polsku, které se hrálo - snad až symbolicky - na Nou Campu. Zúčastnil se mistrovství světa v roce 1994 a Eura 2000. Světový šampionát 1998 musel vynechat právě kvůli těžkému zranění... Za svoji kariéru dokázal nastřílet v dresu Španělska pět branek.
Poté, co "Pep" v roce 2001 opustil Barcelonu, hrál za AS Řím (2002/2003) a Brescia Calcio (2001/2002 a 2003) v Serii A, kde nastupoval po boku legendárního italského fotbalisty Roberta Baggia. Za tým z hlavního města však nastoupil pouze ke čtyřem zápasům, za Brescio k 13-ti. Jeho angažmá v Itálii totiž nebylo příliš šťastné. Po spekulativních výsledcích testu na nandrolon dokonce dostal několika měsíční trest...
Guardila však fotbal miloval a tak se nechtěl se svojí hráčskou kariérou rozloučit, ačkoliv by se mohlo zdát, že mu nešťastná dopingová aféra v dvaatřiceti letech zlomí vaz... "Pep" tedy odešel do Asie, kde hájil v letech 2003-2005 barvy klubu Al-Ahli. V roce 2006 pak ještě přestoupil do klubu Dorados de Sinaloa, kde svoji úspěšnou kariéru ukončil.
Guardiola byl však s fotbalem svázán pevným poutem, a proto není divu, že v roce 2007 navázal spolupráci s klubem, ve kterém prožil svá nejkrásnější a nejúspěšnější léta - s FC Barcelonou. 21. června se totiž stal hlavním trenérem B-mužstva. V témže roce navíc po dlouhých tahanicích uspěl u soudu, který jeho jméno od údajného dopingového prohřešku definitivně očistil. Spravedlnosti tak bylo učiněno za dost a Guardiola se mohl naplno věnovat své práci. S Barcelonou B dokázal po fantastické sezóně postoupit do vyšší Segunda Division B.
První tým ovšem tou dobou procházel krizí, která vyvrcholila odvoláním Franka Rijkaarda z pozice hlavního kouče. Vedení začalo hledat nového trenéra, schopného vést velkoklub, jako je Barcelona. Nejčastěji skloňovaným jménem byl José Mourinho, o to více pak všechny překvapilo, když prezident Laporta oznámil, že se koučem prvního týmu stává... Pep Guardiola. Muž bez zkušeností, ale znalý barcelonského prostředí a se srdcem na správném místě. Nový trenér se hned chopil své práce s vervou - mužstvo opustili hvězdy jako Ronaldinho, Deco, Edmílson, Zambrotta, Thuram, Oleguer, Motta a další, přišly však nové tváře - Daniel Alves a Seydou Keita ze Sevilly, Alexander Hleb z Arsenalu, bývalý odchovanec klubu, Gerard Piqué, se navrátil z Manchesteru United, tým také posílil Martín Cáceres nebo obránce Henrique, který odešel na hostování. Guardiola si z řekněmě kontroverzních hráčů ponechal Samuela Eto'oa a Rafaela Márqueze - podmínkou jejich setrvání však byla tvrdá práce. A charismatický Katalánec dokázal, že ze sebe hvězdy jak na tréninzích, tak v zápasechy vydávají úplně vše. Nový trenér také využil své znalosti mládežnické akademie, odkud si přivedl Sergia Busquetse nebo Victora Sáncheze.
Jaká bude vypadat Guardiolova první sezóna v otázce trofejí, to ukáže teprve čas. Nicméně již teď je jisté, že Barcelona pod jeho vedením předvádí opět nejkrásnější fotbal v Evropě, přitahuje fanoušky po celém světě ofenzivní hrou a překonává jeden rekord za druhým.
"Když přišel do týmu, byl velmi mladý, ale hned jsme viděli, jaký velký hráč z něj vyroste. Měl výjimečný přehled o hře a vždycky přesně věděl, co udělat s míčem. Prožili jsme spoustu krásných chvil. Vzpomínám si na den, kdy jsme hráli s Atletikem Bilbao a Real Madrid s Tenerife. "Pep" mi řekl: -Všechno, co musíme udělat, je vyhrát. Když nám Tenerife pomůže, tím lépe. Ale nemůžeme dopustit, abychom my i Real prohráli, protože pak bude liga ztracená, a to by bylo otřesné.-" Ronald Koeman
Další ze spoluhráčů z Dream Teamu - Eusebio - o něm řekl: "Od jeho debutu pocítili všichni ve hře Barçy výrazné změny. Jeho inteligence a schopnosti způsobily, že zůstal vůdčí osobností svého milovaného klubu po mnoho let."
Josep Guardiola Sala patří k těm hráčům, pro které byla Barcelona víc než jen zaměstnavatelem, ale také symbolem, který vyjadřoval jejich cítění a myšlení. "Pep"se totiž narodil 18. ledna 1971 v městečku Santpedor přímo v Katalánsku, 73 kilometrů od hlavního města tohoto regionu. Svoji fotbalovou kariéru začal už jako chlapec v klubu Gimnastic de Manresa, kde si ho poprvé všimli skauti Barcelony. V roce 1984 tedy putoval do týmu FC Barcelona B, kde strávil 6 let - až do svého debutu v prvním mužstvu, který přišel v roce 1990 v zápase proti Cádizu.
183 centimetrů vysoký legendární defenzivní záložník s číslem "4" si brzy dokázal získat důvěru Johana Cruyffa a ve 20-ti letech se stal jedním z uhelných kamenů týmu. V červeno modrém dresu odehrál celkem 379 zápasů, z toho 263 ligových, a vstřelil šest branek. Spolu se svými spoluhráči z Dream Teamu získal bezpočet trofejí - 6x titul Primera division, 2x Copa del Rey, 4x Supercopa de Espaňa, 2x Evropský superpohár, jednou Evropský pohár vítězů pohárů... a nejslavnější z trofejí, pochopitelně, první triumf v Lize mistrů v klubové historii, když Barcelona dokázala v roce 1992 porazit ve finále překrásným gólem Ronalda Koemana Sampdorii UC 1:0. Díky svému charisma, výkonům i hře, do které vždy vkládal srdce, se stal jedním z nejoblíbenějších hráčů fanoušků a také jedním z nejlepších hráčů, kteří do té doby vyšli z barcelonského mládežnického systému. Vyznačoval se perfektním přehledem a díky výjimečné technice patřil k hlavním tvůrcům hry. V roce 1997 převzal od José Mari Bakera kapitánskou pásku. Bohužel, ani Guardiolovi se nevyhnulo vážné zranění, když musel vynechat kvůli přetržení kolení šlachy celý rok.
Guardiola se díky své hře dostal pochopitelně také do španělské reprezentace. Debutoval v zápase proti Severnímu Irsku v Belfastu. Mezi lety 1992 a 2001 odehrál 47 utkání. Tým, který v roce 1992 vyhrál na olympijských hrách v Barceloně zlaté medaile, vedl s kapitánskou páskou... a ačkoliv nikdy nebyl typickým zakončovatelem, přesto dokázal rozvlnit síťku ve finále proti Polsku, které se hrálo - snad až symbolicky - na Nou Campu. Zúčastnil se mistrovství světa v roce 1994 a Eura 2000. Světový šampionát 1998 musel vynechat právě kvůli těžkému zranění... Za svoji kariéru dokázal nastřílet v dresu Španělska pět branek.
Poté, co "Pep" v roce 2001 opustil Barcelonu, hrál za AS Řím (2002/2003) a Brescia Calcio (2001/2002 a 2003) v Serii A, kde nastupoval po boku legendárního italského fotbalisty Roberta Baggia. Za tým z hlavního města však nastoupil pouze ke čtyřem zápasům, za Brescio k 13-ti. Jeho angažmá v Itálii totiž nebylo příliš šťastné. Po spekulativních výsledcích testu na nandrolon dokonce dostal několika měsíční trest...
Guardila však fotbal miloval a tak se nechtěl se svojí hráčskou kariérou rozloučit, ačkoliv by se mohlo zdát, že mu nešťastná dopingová aféra v dvaatřiceti letech zlomí vaz... "Pep" tedy odešel do Asie, kde hájil v letech 2003-2005 barvy klubu Al-Ahli. V roce 2006 pak ještě přestoupil do klubu Dorados de Sinaloa, kde svoji úspěšnou kariéru ukončil.
Guardiola byl však s fotbalem svázán pevným poutem, a proto není divu, že v roce 2007 navázal spolupráci s klubem, ve kterém prožil svá nejkrásnější a nejúspěšnější léta - s FC Barcelonou. 21. června se totiž stal hlavním trenérem B-mužstva. V témže roce navíc po dlouhých tahanicích uspěl u soudu, který jeho jméno od údajného dopingového prohřešku definitivně očistil. Spravedlnosti tak bylo učiněno za dost a Guardiola se mohl naplno věnovat své práci. S Barcelonou B dokázal po fantastické sezóně postoupit do vyšší Segunda Division B.
První tým ovšem tou dobou procházel krizí, která vyvrcholila odvoláním Franka Rijkaarda z pozice hlavního kouče. Vedení začalo hledat nového trenéra, schopného vést velkoklub, jako je Barcelona. Nejčastěji skloňovaným jménem byl José Mourinho, o to více pak všechny překvapilo, když prezident Laporta oznámil, že se koučem prvního týmu stává... Pep Guardiola. Muž bez zkušeností, ale znalý barcelonského prostředí a se srdcem na správném místě. Nový trenér se hned chopil své práce s vervou - mužstvo opustili hvězdy jako Ronaldinho, Deco, Edmílson, Zambrotta, Thuram, Oleguer, Motta a další, přišly však nové tváře - Daniel Alves a Seydou Keita ze Sevilly, Alexander Hleb z Arsenalu, bývalý odchovanec klubu, Gerard Piqué, se navrátil z Manchesteru United, tým také posílil Martín Cáceres nebo obránce Henrique, který odešel na hostování. Guardiola si z řekněmě kontroverzních hráčů ponechal Samuela Eto'oa a Rafaela Márqueze - podmínkou jejich setrvání však byla tvrdá práce. A charismatický Katalánec dokázal, že ze sebe hvězdy jak na tréninzích, tak v zápasechy vydávají úplně vše. Nový trenér také využil své znalosti mládežnické akademie, odkud si přivedl Sergia Busquetse nebo Victora Sáncheze.
Jaká bude vypadat Guardiolova první sezóna v otázce trofejí, to ukáže teprve čas. Nicméně již teď je jisté, že Barcelona pod jeho vedením předvádí opět nejkrásnější fotbal v Evropě, přitahuje fanoušky po celém světě ofenzivní hrou a překonává jeden rekord za druhým.
"Když přišel do týmu, byl velmi mladý, ale hned jsme viděli, jaký velký hráč z něj vyroste. Měl výjimečný přehled o hře a vždycky přesně věděl, co udělat s míčem. Prožili jsme spoustu krásných chvil. Vzpomínám si na den, kdy jsme hráli s Atletikem Bilbao a Real Madrid s Tenerife. "Pep" mi řekl: -Všechno, co musíme udělat, je vyhrát. Když nám Tenerife pomůže, tím lépe. Ale nemůžeme dopustit, abychom my i Real prohráli, protože pak bude liga ztracená, a to by bylo otřesné.-" Ronald Koeman
