Její otec byl majitelem čajových plantáží v Indii. Po rozvodu rodičů vyrůstala u matky, která ji v osmi letech svěřila do péče jeptišek v jedné londýnské klášterní škole.
Jako šestnáctiletá odešla do Francie, kde se naučila francouzsky, a v...
Životopis
Její otec byl majitelem čajových plantáží v Indii. Po rozvodu rodičů vyrůstala u matky, která ji v osmi letech svěřila do péče jeptišek v jedné londýnské klášterní škole.
Jako šestnáctiletá odešla do Francie, kde se naučila francouzsky, a v Paříži pak studovala rok dějiny umění.
Po návratu do Londýna nejprve navštěvovala Brighton Technical College, ale zájem o divadlo jí nakonec přiměl k rozhodnutí studovat herectví na Central School for Music and Drama, kde hrála mj. Ofélii v Hamletovi a Annu v dramatu Frances Goodrichové a Alberta Hacketta Deník Anny Frankové.
Své první divadelní angažmá nastoupila v roce 1957 do Printon Repertory Company v Essexu, pak působila v Birmingham Repertory Theatre a jako členka Royal Shakespeare Company se zúčastnila turné po Evropě a USA.
Do širšího diváckého povědomí se zapsala hlavní úlohou mimozemšťanky v TV sci-fi seriálu A for Andromeda (1962, A jako Andromeda), ale uznání kritiků, kteří jí udělili výroční cenu Klubu londýnských film. novinářů, si vysloužila rolí Liz v ironické komedii Billy lhář (r. J. Schlesinger).
Mezinárodní úspěch, Oscara 1965 a cenu BAFTA 1965 jí přinesla úloha ambiciózní manekýnky Diany Scottové, která to dotáhne až na manželku bohatého italského šlechtice, aniž ovšem nalezne štěstí, v hořce ironické komedii Drahoušek (r. J. Schlesinger).
Na zvýšení její popularity měla zásluhu role Lary, uvědomělé a obětavé dívky z bohaté rodiny, za jejíž ztvárnění ve film. adaptaci románu Borise Pasternaka Doktor Živago (r. D. Lean) obdržela Donatellova Davida 1967.
Náročnou kreaci předvedla ve film. přepisu sci-fi románu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita (r. F. Truffaut), kde ztělesnila současně manželku hlavního hrdiny (Oskar Werner) Lindu, která se zcela přizpůsobila systému totalitní moci, a dívku Clarissu, která si v odlidštěné společnosti zachovává lidský cit.
Mezi kandidáty na Oscara 1971 se ocitla díky výkonu, jaký podala v úloze podnikavé majitelky nevěstince paní Millerové v komediálním dramatu z Divokého západu McCabe a paní Millerová (r. R. Altman).
Galerii svých hrdinek J. Ch. postupně zaplnila postavami emancipovaných žen, jejichž chování a milostné vztahy se mnohdy vymykají dobovým konvencím: nešťastně provdaná Petulia, udržující mimomanželský poměr v komedii Petulie (r. R. Lester); nešťastně zamilovaná aristokratka Mariana v psychologickém melodramatu podle románu Leslieho Polese Hartleye Posel (r. J. Losey); Angličanka Anne, snažící se v Indii odhalit dávné tajemství své pratety (Greta Scacchiová), v melodramatu Vedro a prach (r. J. Ivory).
V roce 1997 jí byla za celoživotní dílo udělena cena BAFTA. V první pol. 70. let byl jejím druhem herec Warren Beatty, po jehož boku také několikrát hrála (McCabe a paní Millerová, Šampón a Nebe počká).
Jako šestnáctiletá odešla do Francie, kde se naučila francouzsky, a v Paříži pak studovala rok dějiny umění.
Po návratu do Londýna nejprve navštěvovala Brighton Technical College, ale zájem o divadlo jí nakonec přiměl k rozhodnutí studovat herectví na Central School for Music and Drama, kde hrála mj. Ofélii v Hamletovi a Annu v dramatu Frances Goodrichové a Alberta Hacketta Deník Anny Frankové.
Své první divadelní angažmá nastoupila v roce 1957 do Printon Repertory Company v Essexu, pak působila v Birmingham Repertory Theatre a jako členka Royal Shakespeare Company se zúčastnila turné po Evropě a USA.
Do širšího diváckého povědomí se zapsala hlavní úlohou mimozemšťanky v TV sci-fi seriálu A for Andromeda (1962, A jako Andromeda), ale uznání kritiků, kteří jí udělili výroční cenu Klubu londýnských film. novinářů, si vysloužila rolí Liz v ironické komedii Billy lhář (r. J. Schlesinger).
Mezinárodní úspěch, Oscara 1965 a cenu BAFTA 1965 jí přinesla úloha ambiciózní manekýnky Diany Scottové, která to dotáhne až na manželku bohatého italského šlechtice, aniž ovšem nalezne štěstí, v hořce ironické komedii Drahoušek (r. J. Schlesinger).
Na zvýšení její popularity měla zásluhu role Lary, uvědomělé a obětavé dívky z bohaté rodiny, za jejíž ztvárnění ve film. adaptaci románu Borise Pasternaka Doktor Živago (r. D. Lean) obdržela Donatellova Davida 1967.
Náročnou kreaci předvedla ve film. přepisu sci-fi románu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita (r. F. Truffaut), kde ztělesnila současně manželku hlavního hrdiny (Oskar Werner) Lindu, která se zcela přizpůsobila systému totalitní moci, a dívku Clarissu, která si v odlidštěné společnosti zachovává lidský cit.
Mezi kandidáty na Oscara 1971 se ocitla díky výkonu, jaký podala v úloze podnikavé majitelky nevěstince paní Millerové v komediálním dramatu z Divokého západu McCabe a paní Millerová (r. R. Altman).
Galerii svých hrdinek J. Ch. postupně zaplnila postavami emancipovaných žen, jejichž chování a milostné vztahy se mnohdy vymykají dobovým konvencím: nešťastně provdaná Petulia, udržující mimomanželský poměr v komedii Petulie (r. R. Lester); nešťastně zamilovaná aristokratka Mariana v psychologickém melodramatu podle románu Leslieho Polese Hartleye Posel (r. J. Losey); Angličanka Anne, snažící se v Indii odhalit dávné tajemství své pratety (Greta Scacchiová), v melodramatu Vedro a prach (r. J. Ivory).
V roce 1997 jí byla za celoživotní dílo udělena cena BAFTA. V první pol. 70. let byl jejím druhem herec Warren Beatty, po jehož boku také několikrát hrála (McCabe a paní Millerová, Šampón a Nebe počká).
