Karel Dvořák byl český sochař, tvořící v letech 1919-49, žák Jana Štursy.

Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu (ovlivnil ho zejména J. Drahoňovský) a posléze pražskou akademii. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak Akademii výtvarných umění dokončil až v letech 1917-19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, to již jako člen Spolku výtvarných umělců Mánes.

Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursy, ale také italského renesančního sochařství (Svatý Václav, 1921; Podobizna choti, 1923). V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel (Kamelot, 1925; Do Ameriky, 1925). Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Pére-la-Chaise v Paříži, 1934; Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě, 1929-35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch (Tragédie, 1937; Život a Osud, 1941).

Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostálová.