Karel Černoch byl zpěvák, filmový i muzikálový herec.

V šedesátých letech 20. století pracoval Karel Černoch jako rekvizitář ve Filmovém studiu na Barrandově. I přes to, že pracoval ve filmové průmyslu, lákala ho dráha zpěváka a muzikanta.

Karel Černoch začínal jako rock´n´rollový zpěvák. Vystupoval v kabaretu VOJ J. Grossmana a M. Šimka. Hrál se skupinou Juventus, se kterou natočil i hit Ona se brání. Jako skladatel se významně podílel na vytváření hudebního stylu této skupiny. Vystupoval v malých divadlech a rockových klubech se skupinami Donald, Shut Up nebo Pop Messengers.

Karel Černoch se stal hvězdou československé populární hudby, tzv. středního proudu. Jeho písně se staly neodmyslitelnou součástí naší populární hudby.

Na začátku sedmdesátých let 20. století, v době tzv. politické normalizace, nesměl Karel Černoch provozovat koncertní činnost. Tento zákaz dostal díky vítězné písni Píseň o mé zemi (Černoch/Žák) na festivalu Bratislavská lyra v roce 1969. Zpěvákovi nastaly těžké roky - jeho život provázalo šikanování a perzekuce, byly zrušeny všechny jeho umělecké smlouvy, jeho písničky se nesměly vysílat.

V roce 1972 nastal v životě Karla Černocha obrat. Tehdejší ředitel divadla Ateliér ve Spálené ulici, Josef Mára, si prosadil angažmá Karla Černocha ve svém divadle. Karel Černoch vystupoval v hudebním pořadu Narozeniny s Evou Olmerovou. Vedle tohoto pořadu vystupoval Karel Černoch i v mnoha dalších za doprovodu vlastní skupiny Akvarel. Jeho uměleckými partnery v divadle Ateliér byli Josef Dvořák, Ivan Vyskočil, Jaromír Hanzlík, Jiří Krampol nebo Eva Olmerová. Angažmá v divadle Ateliér trvalo až do roku 1976. Současně s učinkováním v Ateliéru zpíval Karel Černoch i v souboru divadla Semafor ve hře Zuzana v lázni. Zde učinkoval po boku J. Suchého, J. Dvořáka, P. Nováka a J. Molavcové.

Ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy mu byla opět povolena činnost, odešel Karel Černoch z divadelního angažmá a opět začal koncertovat. Vystupoval jako host v pořadu Hany Hegerové. Dále pak spolupracoval na koncertním programu Orchestru Luďka Švábenského se zpěváky Jaromírem Majerem, Naďou Urbánkovou a Antonínem Gondolánem.

Na začátku osmdesátých let spolupracoval Karel Černoch s Country Beatem Jiřího Brabce a se zpěvačkou Naďou Urbánkovou. Společně vytvořili specifickou podobu moderní české country hudby, která měla a i dnes má spoustu posluchačů a příznivců.

V roce 1985 založil Karel Černoch vlastní skupinu Bonton, se kterou vystupoval až do roku 1991. Na začátku devadesátých let hostoval Karel Černoch v mnoha velkých zájezdových show, byl hostem recitálu Marty Kubišové nebo na vánočních koncertech Heleny Vondáčkové.

Devadesátá léta 20. století byla v českých zemích obdobím muzikálů. Karel Černoch se vedle svých profesí koncertního zpěváka, moderátora a hudebníka začal věnovat i muzikálům, ve kterých patřil k výrazným osobnostem. Výborně se zhostil role Jeana Valjeana v muzikálu Les Miserábles, vystupoval i v českém muzikálu 451 stupňů Fahrenheita. V letech 1998 - 1999 vystupoval v roli Augustina Magaldiho ve světovém muzikálu Evita. Od prosince roku 2000 učinkoval v roli Abbého Faria ve výpravném českém muzikálu Monte Cristo.

Karel Černoch byl i majitelem uměleckých agentur Charlie a Route 102. Obě agentury zprostředkovávaly pro špičkové umělce vystoupení v médiích i na koncertech.

Karel Černoch nazpíval stovky písní vydaných na gramofonových deskách, kazetách nebo CD nosičích. Vystupoval v desítkách televizních pořadů a to nejen v roli zpěváka, ale často i moderátora. Téměř 15 let spolupracoval s Jiřím Wimmerem, se kterým učinkoval i v několika společných divadelních pořadech. Tuto spolupráci ukončilo v roce 2001 tragické úmrtí Jiřího Wimmera.

Tragidská smrt Jiřího Wimmera se Karla Černocha velmi dotkla, ale ani k němu osud nebyl příliš nakloněn. V roce 2004 měl těžkou autonehodu, při které zahynul nadějný zpěvák Patrik Stoklasa. Karel Černoch se ale z vážných zranění zotavil.

Karel Černoch obohacoval svoji pěveckou profesi i inteligentním hereckým klaunstvím, které předvedl v televizních pořadech Možná příjde i kouzelník. Svůj pěvecký s herecký talent spojil v sérii pohádek Co takhle svatba, princi nebo Ať přiletí čáp, královno. Karel Černoch byl osobitým zpěvákem s téměř tříoktávovým rozsahem tenoru. Jeho písně byly malými výpověďmi, které sděloval publiku. Nepatřil k interpretům jednoho vyhraněného žánru.

Karel Černoch byl všestranným umělcem. Spolupracoval s mnoha hudebními soubory - Taneční orchestr československého rozhlasu, Orchestr Karla Vlacha, Orchestr Gustava Broma, Orchestr Václava Hybše nebo slovenský VV Systém Vlado Valoviče. V devadesátých letech pak spolupracoval s orchestry Golem, Big Band Felixe Slováčka nebo Boom Band Jiřího Dvořáka.

V roce 2006 Černochovi lékaři vyslovili krutý ortel. Jeho tělo zasáhla rakovina a zpěvák musel prodělat několik chemoterapií a operací. V dubnu roku 2007 dokonce veřejně vstoupiI a všichni se shodli, že se jeho stav zlepšuje. Nakonec ale nemoc zaútočila znovu a zpěvák jí i přes statečný boj podlehl.


Popelky
Nářek převozníka
Docela obyčejná píseň
Bleděmodrý akvarel
Píseň pro tvé dítě
Chtěl bych
Májový květ
Já ti kdysi hrál
Pánové prominou
Sám v neděli
Už tu nesmím zůstat
Proč města neusnou
Živá láska
Dětský sen
Gumídci
Ona se brání
Slečna Sen
Slunce, seno, jahody - z filmů Slunce, seno .... režiséra Z. Trošky
Ty rád se touláš
Urozenost lidského srdce
Večerníček
Zrcadlo - jeden z největších hitů Karla Černocha se dočkal několika cover verzí

Víc než přítel
I blázen snad touží
Árie měsíce
Slečna Sen
Lásky jdou
Pár slov, pár kroků, pár gest
Můj ideál
Láska prý - se slovenským operním pěvcem Petrem Dvorským
Živá láska
Ve dvou se to lépe táhne
Těch pár dnů
Každý den pro nás by měl být svátkem
Hádky
Ó Monte Christo - z muzikálu Hrabě Monte Cristo
V tom
Tančíš sama
Zejtra už ti sbohem dám
Dotýkat se hvězd
Bylo to jen zdání


Já bejval divnej kluk - 2006, knížka je jakýmsi bilančním rozhovorem básníka a novináře Jaroslava Holoubka se zpěvákem, jehož žánrové spektrum sahá od opery přes jazz, country, pop-music, rock až k muzikálům. Vyprávějí si spolu o atmosféře a snech báječných 60. let, o umělecké profesi, muzikantech, textařích a hudebních kriticích, lesku a bídě showbyznysu i o přátelství. Zamýšlejí se nad vývojem české společnosti po r. 1968, nad obdobím dvacetiletého bezčasí, které se klenulo nad jejich mládím a začátkem umělecké kariéry, nad euforií a svobodou konce století. Vzpomínky přesahují generační výpověď a vracejí se až do května 1945 a dalších období naší historie, které ovlivnily duši zpěváka i nás všech. Je to kniha o setkávání: autoři vzpomínají na své společné kamarády Evu Olmerovou, Jiřího Wimmera, Miroslava Ivanova či Jiřího Brabce. Černochův lidský příběh potěší příznivce country muziky, rocku a pop-music a osvěží jim v paměti desítky koncertů, festivalů, zpěváků a muzikantů.