Karek Kryl, známý jako Básník s kytarou byl český písničkář a básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melanchonické skladby.

Otec i dědeček byli knihtiskaři, v 50. letech však byla jejich rodinná tiskárna komunisty zlikvidována. Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi, posléze se ale cele oddává hudbě a poesii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou nahrál se skupinou The Bluesmen v roce 1968.

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička "Bratříčku, zavírej vrátka" vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v německém Mnichově. Ostatní desky (kromě LP Monology) vycházely v exilu.

V roce 1975 se po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 jak zaměstnanec.

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 26. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje v albu Monology, básních Demokracie, Timur a jeho parta a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý - knižně vydaný - rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřování; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.

Karel Kryl umírá 3. března 1994 v Mnichově po prodělaném těžkém infarktu.

Zádušní mši, které se účastnily tisíce lidí, celebroval jeho přítel opat Anastáz Opasek v kostele sv. Markéty v Praze a byl pohřben na břevnovském hřbitově. O pět let později byl i opat Opasek pohřben na stejném hřbitově, avšak v jiné části.
Zatímco Opasek je pohřben v benediktinské hrobce v kapli sv. Lazara u východní hřbitovní zdi, Kryl leží na opačné straně, u zdi západní.

Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou české GRAMMY (Síň slávy–1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memorian medaili Za zásluhy II. stupně.