Karel Miroslav Kuttelwascher, zvaný „Kut“ byl český stíhač - letecké eso britského královského letectva v době druhé světové války. Byl nejúspěšnějším českým pilotem RAF.
Mládí
Karel Kuttelwascher se narodil ve vesnici Svatý Kříž. V roce 1934...
Životopis
Karel Miroslav Kuttelwascher, zvaný „Kut“ byl český stíhač - letecké eso britského královského letectva v době druhé světové války. Byl nejúspěšnějším českým pilotem RAF.
Mládí
Karel Kuttelwascher se narodil ve vesnici Svatý Kříž. V roce 1934 vstoupil do československého letectva. Po absolvování pilotní školy byl přiřazen k 32. stíhací letce v Hradci Králové. Po německé okupaci Československa uprchl do Polska, odkud ještě před začátkem války pokračoval s dalšími piloty do Francie, kde se mělo formovat české letectvo v emigraci (někteří piloti jako například Josef František však zůstali v Polsku).
Ve Francii
Po příchodu do Francie byli piloti přijati jen do Cizinecké legie. To se změnilo až po vypuknutí druhé světové války. Kuttelwascher byl s dalšími letci přeškolen na létání na letadlech francouzského letectva. Po německém vpádu do Francie byl 17. května 1940 přidělen k francouzské squadroně GC III/3, používající letouny Morane Saulnier MS.406 a později Dewoitine D.520. Není jasné, kolika vítězství v bojích s piloty Luftwaffe dosáhl. Nekompletní francouzské archivní materiály neuvádí ani jeden úspěch, ale Kuttelwascher hovořil o několika, zpravidla o šesti sestřelech. Nejpravděpodobnější variantou je jeden individuální sestřel a dva společné. Po porážce Francie opustil její služby 1. července a na lodi se dostal do Velké Británie.
V Británii
3. října 1940 byl přidělen k 1. stíhací peruti s hodností Sergeant. Peruť se v té době přemístila z jižní Anglie a tak Kuttelwascher do bojů Bitvy o Británii výrazněji nezasáhl. V prosinci se peruť přesunula do Northoltu a létala na bojové mise nad severní Francií. Prvního oficiálně uznaného sestřelu dosáhl 8. dubna 1941. Jednalo se o Messerschmitt Bf 109. Během příštích dvou měsíců sestřelil další dva letouny. V roce 1942 se v Anglii oženil. Byl také povýšen do hodnosti Flight Lieutenant. 12. února 1942 se 1. peruť podílela na útoku na německé torpédoborce v kanálu La Manche v rámci operace Channel Dash. Poté přešla na nový typ leteckých operací – noční útoky nad Francií. Tyto lety prováděla jednotlivá letadla s cílem zničit německé bombardéry nad jejich územím. Díky tomu, že letouny nebyly vybaveny radarem a mohlo se tedy létat jen za jasných měsíčních nocí, šlo o velmi nebezpečné mise, vyžadující dobrou navigaci i zrak pilotů. Kuttelwascher létal s letounem Hawker Hurricane Mk IIc s označením JX-E, vybaveným přídavnými nádržemi, dovolujícími až třiapůlhodinový let. Rychle se předvedl jako nejlepší noční stíhač perutě. První letoun Junkers Ju 88 sestřelil 1. dubna 1942. V noci z 4. na 5. května během jediného letu zničil tři bombardéry Heinkel He 111. V průběhu tří měsíců 15 letadel sestřelil a 5 poškodil (z celkového počtu 21 sestřelených letounů celé perutě). 8. července 1942 byl Kut přidělen k 23. stíhací peruti létající se stroji de Havilland Mosquito noční mise. Zde se však už v boji s nepřítelem nesetkal. V říjnu byl odvolán a přidělen na štábní práci v Inspektorátu československého letectva v Londýně. V červnu 1943 byl poslán na půlroční misi do USA. Po návratu byl převelen k nebojové 32. jednotce mechaniků, kde sloužil až do konce války. Karel Kuttelwascher má během války potvrzených 18 sestřelů – největší počet mezi československými piloty, ačkoliv nejčastěji bývá uváděno rovných dvacet (dvě letadla ve Francii v roce 1940). Je také považován za nejlepšího nočního přepadového pilota RAF a šestého nejúspešnějšího nočního stíhače (zde je třeba podotknout, že většina ostatních pilotů létala s letouny vybavenými radarem). Pětkrát byl vyznamenán Československým válečným křížem (1939), také obdržel vyznamenání Distinguished Flying Cross se stuhou a francouzský válečný kříž – Croix de guerre.
Po roce 1945
Po skončení války se Kuttelwascher vrátil v srpnu 1945 do Československa, ale po únorovém převratu emigroval zpět do Velké Británie. Zde létal jako civilní pilot pro British European Airways. Zemřel 17. srpna 1959 na selhání srdce během dovolené v Cornwallu. Jeho hrob se nachází v Uxbridge u Londýna. Dne 8. května 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál.
Mládí
Karel Kuttelwascher se narodil ve vesnici Svatý Kříž. V roce 1934 vstoupil do československého letectva. Po absolvování pilotní školy byl přiřazen k 32. stíhací letce v Hradci Králové. Po německé okupaci Československa uprchl do Polska, odkud ještě před začátkem války pokračoval s dalšími piloty do Francie, kde se mělo formovat české letectvo v emigraci (někteří piloti jako například Josef František však zůstali v Polsku).
Ve Francii
Po příchodu do Francie byli piloti přijati jen do Cizinecké legie. To se změnilo až po vypuknutí druhé světové války. Kuttelwascher byl s dalšími letci přeškolen na létání na letadlech francouzského letectva. Po německém vpádu do Francie byl 17. května 1940 přidělen k francouzské squadroně GC III/3, používající letouny Morane Saulnier MS.406 a později Dewoitine D.520. Není jasné, kolika vítězství v bojích s piloty Luftwaffe dosáhl. Nekompletní francouzské archivní materiály neuvádí ani jeden úspěch, ale Kuttelwascher hovořil o několika, zpravidla o šesti sestřelech. Nejpravděpodobnější variantou je jeden individuální sestřel a dva společné. Po porážce Francie opustil její služby 1. července a na lodi se dostal do Velké Británie.
V Británii
3. října 1940 byl přidělen k 1. stíhací peruti s hodností Sergeant. Peruť se v té době přemístila z jižní Anglie a tak Kuttelwascher do bojů Bitvy o Británii výrazněji nezasáhl. V prosinci se peruť přesunula do Northoltu a létala na bojové mise nad severní Francií. Prvního oficiálně uznaného sestřelu dosáhl 8. dubna 1941. Jednalo se o Messerschmitt Bf 109. Během příštích dvou měsíců sestřelil další dva letouny. V roce 1942 se v Anglii oženil. Byl také povýšen do hodnosti Flight Lieutenant. 12. února 1942 se 1. peruť podílela na útoku na německé torpédoborce v kanálu La Manche v rámci operace Channel Dash. Poté přešla na nový typ leteckých operací – noční útoky nad Francií. Tyto lety prováděla jednotlivá letadla s cílem zničit německé bombardéry nad jejich územím. Díky tomu, že letouny nebyly vybaveny radarem a mohlo se tedy létat jen za jasných měsíčních nocí, šlo o velmi nebezpečné mise, vyžadující dobrou navigaci i zrak pilotů. Kuttelwascher létal s letounem Hawker Hurricane Mk IIc s označením JX-E, vybaveným přídavnými nádržemi, dovolujícími až třiapůlhodinový let. Rychle se předvedl jako nejlepší noční stíhač perutě. První letoun Junkers Ju 88 sestřelil 1. dubna 1942. V noci z 4. na 5. května během jediného letu zničil tři bombardéry Heinkel He 111. V průběhu tří měsíců 15 letadel sestřelil a 5 poškodil (z celkového počtu 21 sestřelených letounů celé perutě). 8. července 1942 byl Kut přidělen k 23. stíhací peruti létající se stroji de Havilland Mosquito noční mise. Zde se však už v boji s nepřítelem nesetkal. V říjnu byl odvolán a přidělen na štábní práci v Inspektorátu československého letectva v Londýně. V červnu 1943 byl poslán na půlroční misi do USA. Po návratu byl převelen k nebojové 32. jednotce mechaniků, kde sloužil až do konce války. Karel Kuttelwascher má během války potvrzených 18 sestřelů – největší počet mezi československými piloty, ačkoliv nejčastěji bývá uváděno rovných dvacet (dvě letadla ve Francii v roce 1940). Je také považován za nejlepšího nočního přepadového pilota RAF a šestého nejúspešnějšího nočního stíhače (zde je třeba podotknout, že většina ostatních pilotů létala s letouny vybavenými radarem). Pětkrát byl vyznamenán Československým válečným křížem (1939), také obdržel vyznamenání Distinguished Flying Cross se stuhou a francouzský válečný kříž – Croix de guerre.
Po roce 1945
Po skončení války se Kuttelwascher vrátil v srpnu 1945 do Československa, ale po únorovém převratu emigroval zpět do Velké Británie. Zde létal jako civilní pilot pro British European Airways. Zemřel 17. srpna 1959 na selhání srdce během dovolené v Cornwallu. Jeho hrob se nachází v Uxbridge u Londýna. Dne 8. května 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál.