Karla Oličová byla krásná, talentovaná, vyhledávaná režiséry, přesto svou filmovou kariéru velmi brzy ukončila. Natolik zmizela z veřejného povědomí, že dlouhá léta se tradovala informace o předčasném odchodu do hereckého nebe v pouhých 25 letech. Ano, řeč je o Karle Oličové, prvorepublikové herečce, která ač ztvárnila pouze jen několik rolí, se přesto nesmazatelně zapsala do historie českého filmu. Její tajemný příběh láká mnohé milovníky hereckých hvězd té doby. Štíhlá dívka s drobnou tváří lemovanou černými vlasy jakoby se svým na svoji dobu moderním vzhledem spíše patřila do doby současné.

Karla Oličová pocházela z vážené pražské rodiny. Její dědeček Václav Olič byl pražským policejním ředitelem, Karlin tatínek byl vojenským důstojníkem. Po vypuknutí první světové války musel opustit svou choť a odejít na frontu, kde záhy padl. Až po jeho smrti, 22. října roku 1915, na svět jako pohrobek přišla jeho dcerka Karla. Děvčátko mělo být však již v dětství úplným sirotkem, neboť o pár let později navždy odešla také maminka. Karličky se ujali její příbuzní. Vychovávala ji paní Kadeřábková, tatínkova sestra. Její manžel, Karlin strýc, byl profesor pražské konzervatoře Louis Kadeřábek. Rodina se přátelila s paní Hanou Benešovou, kterou nadané děvčátko velmi zaujalo. Díky její podpoře mohla nadaná dívka velmi dobře studovat. Nejprve navštěvovala francouzské gymnázium v Praze a po ukončení sexty nastoupila na konzervatoř, kde studovala zpěv.

Pravděpodobně právě na konzervatoři si dívky nevšedního zjevu všiml kdosi z filmové branže. Byla přizvána na konkurz na film BEZDĚTNÁ (1935), v němž hlavní úlohu ztvárnila začínající Nataša Gollová a byla zde obsazena do netypicky vážné role svobodné matky. Karla Oličová v tomto melodramatu vytvořila roli komorné. Ačkoliv se nejednalo o velkou roli, přesto filmové tvůrce zaujala a začala být obsazována. Podstatně větší roli princezny Juliany de Benzonninové v životopisném snímku MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (také z roku 1935) nabídl Karle Oličové režisér Jan Sviták. Rovněž postavu princezny, tentokrát Zuliky, ztvárnila Karla Oličová ve snímku ŠVANDA DUDÁK z roku 1937. Byla také romantickou Lenkou z FILOZOFSKÉ HISTORIE (1937), sugestivní výkon podala v postavě maršálovy dcery ve filmové adaptaci dramatu Karla Čapka BÍLÁ NEMOC taktéž v roce 1937. O rok později se před filmovou kamerou objevila naposled. Po boku Oldřicha Nového v roli právníka Jana Hudce byla Karla Oličová dcerou purkmistra Růženou, jejíž vdavky ve filmu připravují rodiče v podání Theodora Pištěka a Milady Gampeové. Tím působení Karly Oličové v českém filmu končí. Slibná herečka nadobro zmizela a celá léta se jako oficielní informace o jejím životě uváděl rok 1940 jakožto datum jejího skonu.

Jaká je pravda? Předčasná a záhadná smrt mladé ženy vyvolávala léta mnoho otazníků. Mohla se vzhledem k uváděnému roku úmrtí stát i obětí nacistické perzekuce. Dnes již víme, že Karla Oličová zemřela až o plných 35 let později, v r. 1975. Ani tak však nemůžeme mluvit o vysokém věku, bylo jí teprve 60 let. Těžko říct, jaké byly pocity nadějné herečky, jejíž kariéra se slibně rozjížděla, když musela svou práci opustit. Přihlásila se totiž těžká astmatická choroba. Paní Karla bojovala s nemocí a celá léta žila v naprostém ústraní. Zcela se ponořila do náboženské víry, z níž čerpala sílu. Možná tedy ani nezaznamenala, že pro širokou veřejnost již léta není mezi živými. Neznáme již podobu její tváře z pozdějších let, pro své obdivovatele zůstává stále tou krásnou jemnou dívkou ze svých filmů. Pokud by snad někdo z Vás, komu také učarovala její tajemná krása, chtěl položit Karle Oličové květinu na místo posledního odpočinku, učiňte tak na oddělení č. VI. Olšanských hřbitovů, Karlin hrob má číslo 270 a nachází se v části číslo 4 příslušného oddělení.