Svým talentem zaujala široké publikum, přestože na výrazné filmové role neměla příliš štěstí. O to víc zářila na prknech, která znamenají svět. Její kouzlo spočívalo v dokonale přirozeném projevu a schopnosti vcítit se do jakékoli role. Tak se zapsala do dějin herectví Karolína Slunéčková. „Byla jako sluníčko, které bohužel příliš brzy přestalo svítit,“ říkalo se o ní.

Těžká nemoc předčasně ukončila její životní dráhu - herečka odešla ještě před tím, než dovršila padesátku. „Její časný odchod z tohoto světa je krutý tím, že Karolína nestihla všechno, co v ní bylo, vypovědět. Byla to velká osobnost, krásná ženská a opravdu báječná herečka,“ vzpomíná na svoji dobrou kamarádku Jiřina Jirásková. Vystihla ji přesně.

S kufrem do světa
Karolína Slunéčková, narozená jako Olga Sluníčková, odmalička milovala společnost. Její rodiče měli hospodu v Ústí, takže měla ke společenským radovánkám velmi blízko. Učaroval jí také film a ráda navštěvovala místní biograf. Snad právě ten odstartoval její hereckou dráhu. Ve dvanácti se zapsala do baletu, ale k divadlu jí dopomohli až rodiče, kteří v ní rozpoznali komediální talent. Když jí bylo patnáct, poslali ji studovat herectví do Českých Budějovic.

„Vyrukovala jsem s dvěma velkými kufry - v jednom peřiny, v druhém šaty a zbytečnosti, které jsem nikdy k ničemu nepotřebovala. Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko, strašně dlouhou sukni, malý kufřík, v něm jídlo, pletení, knihu a kabelku… Velmi dobře si pamatuji na okamžik, kdy se vlak rozjížděl a na nástupišti stála moje zlatá máma s tatínkem. Měl staženou čepici hluboko do čela, to snad proto, aby mu nebyly vidět slzy,“ tak si tenkrát Slunéčková zapsala svůj silný zážitek do dívčího deníčku.

Říkala mu ‚pocitovník‘ a pečlivě do něho zaznamenávala své dojmy, plány i strachy. V Budějovicích dostala své první angažmá. Odtud přestoupila do Vinohradského divadla v Praze, kde se brzy stala jednou z nejoblíbenějších hereček. Na DAMU se seznámila také se svým budoucím manželem, hercem Rudolfem Vodrážkou, s nímž vychovala syna Rudolfa. I on se později uplatnil u filmu.

Dáma každým coulem
Kromě divadla, filmů a seriálů Slunéčková často vystupovala v televizních estrádách, kde poutala pozornost svým humorem a nenuceným vyprávěním. Kvůli svému temperamentu se ale, jak sama přiznávala, často dostala do svízelných situací. Své názory říkala bez okolků, z plných plic a tím si prý někdy pořádně ‚zavařila‘. „Vnímám srdcem a není divu, že si občas nabiju ústa. Teprve potom si uvědomím, že existuje taky rozum.

Utěšuji se tím, že co mi Pán Bůh nedal na mozkových závitech, to mi vynahradil na intuici,“ pronesla v jednom rozhovoru. Karolína Slunéčková strhávala pozornost i svým vzhledem. Bývala velká parádnice, milovala nakupování a uměla se nastrojit jako hvězda. Nejvíce si potrpěla na boty, šátky a extravagantní klobouky - jen málokdy jste ji mohli potkat bez nějaké módní pokrývky hlavy. Na jevišti pak okouzlovala mimořádným půvabem a z jejích štíhlých nohou diváci mohli jen těžko spustit oči.

Pohybovala se navíc s takovým glancem, že i s malou rolí dokázala zastínit hlavní postavy. V životě si prý příliš nepřipouštěla žádné starosti. Jediné, čeho se strašně obávala, byly nemoci. Byla silná kuřačka a na rakovinu zemřel i její otec. Když pak onemocněla jedna z jejích kolegyní, vzklíčila v ní předtucha, že dopadne stejně. Těžko říct, jestli její psychika proměnila obavy ve skutečnost, ale za rok Karolína svou kolegyni následovala na pravdu boží. Bylo jí devětačtyřicet let.