Kateřina Bechyňová z Lažan roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, neboť věřila, že jí taková koupel zaručí věčné mládí.
Kronikář Václav Hájek z Libočan (zemřel roku 1553) ve 30. a 40....
Životopis
Kateřina Bechyňová z Lažan roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, neboť věřila, že jí taková koupel zaručí věčné mládí.
Kronikář Václav Hájek z Libočan (zemřel roku 1553) ve 30. a 40. letech 16. století působil jako děkan na Karlštejně. Neuniklo mu nelidské řádění urozené paní Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně, manželky purkrabího pana Jana Bechyně z Lažan, s níž jako děkan přicházel úředně často do styku. Rozhodl se proto do těchto věcí zasáhnout a podal žalobu u komorního soudu v Praze, příslušného pro vyšetřování přečinů feudálů. Výslechy svědků započaly 12. prosince 1533 a máme je zaprotokolovány v registrech komorního soudu.
Svědčilo sedmnáct osob, z toho deset žen. Z jejich výpovědí lze odvodit, že česká "čachtická paní" se jmenovala Kateřina Bechyňová.
Korunním svědkem obžaloby byl kožešník z Nového Města pražského Prokop, zvaný "Papež". Jeho sestru ubila šlechtična na schodech pohrabáčem. Dorotu, dceru kováře z Pěčína, nechala zavěsit hlavou přes bidlo dolů, a k hlavě dala přivázat moždíře; když bylo zřejmé, že Dorota mučení nepřežije, poslala ji k matce domů. Zde nešťastnice hodinu po příchodu skonala. Podobně zahynula v šestnácti letech jakási Hedvika, na jejíž smrti přiznala spoluvinu Manda Vaňková: "Paní byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, až zemřela."
Manda přiznala i bití a usmrcení těhotné Kačky Matějkovy. Vrátný Linhart doznal, že obě děvečky byly sneseny do dolního hradu, kde zemřely.
"Mne kázala paní pak synu bíti, i bil mne, a kdyby mne bil víc, snad by mne, starce, ubil," doplnil o sobě. Také vrátného dceru Kateřinu léčili z ran, způsobených krutou vražednicí.
Nebylo výjimkou, že Kateřina Bechyňová vláčela často některou ze služebných za vlasy po komnatě, pacholka, který jí odporoval, že právě nemá čas, nechala bez provazu vhodit do hladomorny, a z kočky, která jí potrhala krajky, dala zaživa stáhnout kůži.
Že sadistické týrání nebylo žádným hradním tajemstvím, dosvědčovalo veršování, které v té době kolovalo po Praze:
"Dál od Karlštejna, dál, dál! Tak náčelník lapků zavolal.
Tam místo nás jiný morduje, krev panen pije a hoduje."
Přestože svědectví byla výmluvná, snažila se paní Kateřina řadu svědků podplatit, což se projevilo hned při zahájení soudu 5. ledna 1534, kdy přísedící najednou slyšeli o "dobrotivé a laskavé paní". Ranhojič Duchek Smejkal z Líhy však přiznal, že manželka purkrabího mu poručila, aby soudu "o těch mordích nic neříkal".
Komorní soud za předsednictví Vojtěcha z Pernštejna zasedal krátce, do 16. ledna 1534, a rozsudek vynesl 23. ledna 1534. Letopisec 19. století uvádí: "Item, v pátek hned potom odsouzena paní Kateřina hrdla pro rozličné mordy, kteréž učinila nad svou čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila, drala vochlemi, a jinak rozličně a neslýchaně je mučila. A zamordovala jich, jak sama přiznala, čtrnácte osob."
Kateřinu z Komárova odsoudili k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu, kam ji vsadili 27. února 1534; tady 15. března téhož roku také zemřela. Stalo se tak za panování českého krále Ferdinanda I. Habsburského.
Tím však záležitost zdaleka neskončila. Původce procesu - Václav Hájek z Libočan - byl už 30. dubna 1534 zažalován ovdovělým Janem Bechyněm z Lažan pro krádež klenotů a zbaven děkanství na hradě. Čáslavský rytíř Václav Halaš z Radimovic zachoval, že "Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy". Není známo, zda to byla odveta karlštejnského purkrabího, kterému Hájek procesem pošramotil rodinnou pověst, ale jisté zůstalo, že dva dny po smrti paní Kateřiny 17. března zemřel náhle nejvyšší hofmistr Českého království a tehdejší předseda komorního soudu pan Vojtěch z Pernštejna, kterého hned druhý den z Prahy odvezli do rodinné hrobky v Pardubicích. Spěch s jeho pohřbem v době, kdy smuteční obřady za nejvyšší zemské hodnostáře trvaly často až měsíc, byl nezvykle nápadný. Byl snad až ten poslední obětí Kateřiny Bechyňové?
Kronikář Václav Hájek z Libočan (zemřel roku 1553) ve 30. a 40. letech 16. století působil jako děkan na Karlštejně. Neuniklo mu nelidské řádění urozené paní Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně, manželky purkrabího pana Jana Bechyně z Lažan, s níž jako děkan přicházel úředně často do styku. Rozhodl se proto do těchto věcí zasáhnout a podal žalobu u komorního soudu v Praze, příslušného pro vyšetřování přečinů feudálů. Výslechy svědků započaly 12. prosince 1533 a máme je zaprotokolovány v registrech komorního soudu.
Svědčilo sedmnáct osob, z toho deset žen. Z jejich výpovědí lze odvodit, že česká "čachtická paní" se jmenovala Kateřina Bechyňová.
Korunním svědkem obžaloby byl kožešník z Nového Města pražského Prokop, zvaný "Papež". Jeho sestru ubila šlechtična na schodech pohrabáčem. Dorotu, dceru kováře z Pěčína, nechala zavěsit hlavou přes bidlo dolů, a k hlavě dala přivázat moždíře; když bylo zřejmé, že Dorota mučení nepřežije, poslala ji k matce domů. Zde nešťastnice hodinu po příchodu skonala. Podobně zahynula v šestnácti letech jakási Hedvika, na jejíž smrti přiznala spoluvinu Manda Vaňková: "Paní byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, až zemřela."
Manda přiznala i bití a usmrcení těhotné Kačky Matějkovy. Vrátný Linhart doznal, že obě děvečky byly sneseny do dolního hradu, kde zemřely.
"Mne kázala paní pak synu bíti, i bil mne, a kdyby mne bil víc, snad by mne, starce, ubil," doplnil o sobě. Také vrátného dceru Kateřinu léčili z ran, způsobených krutou vražednicí.
Nebylo výjimkou, že Kateřina Bechyňová vláčela často některou ze služebných za vlasy po komnatě, pacholka, který jí odporoval, že právě nemá čas, nechala bez provazu vhodit do hladomorny, a z kočky, která jí potrhala krajky, dala zaživa stáhnout kůži.
Že sadistické týrání nebylo žádným hradním tajemstvím, dosvědčovalo veršování, které v té době kolovalo po Praze:
"Dál od Karlštejna, dál, dál! Tak náčelník lapků zavolal.
Tam místo nás jiný morduje, krev panen pije a hoduje."
Přestože svědectví byla výmluvná, snažila se paní Kateřina řadu svědků podplatit, což se projevilo hned při zahájení soudu 5. ledna 1534, kdy přísedící najednou slyšeli o "dobrotivé a laskavé paní". Ranhojič Duchek Smejkal z Líhy však přiznal, že manželka purkrabího mu poručila, aby soudu "o těch mordích nic neříkal".
Komorní soud za předsednictví Vojtěcha z Pernštejna zasedal krátce, do 16. ledna 1534, a rozsudek vynesl 23. ledna 1534. Letopisec 19. století uvádí: "Item, v pátek hned potom odsouzena paní Kateřina hrdla pro rozličné mordy, kteréž učinila nad svou čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila, drala vochlemi, a jinak rozličně a neslýchaně je mučila. A zamordovala jich, jak sama přiznala, čtrnácte osob."
Kateřinu z Komárova odsoudili k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu, kam ji vsadili 27. února 1534; tady 15. března téhož roku také zemřela. Stalo se tak za panování českého krále Ferdinanda I. Habsburského.
Tím však záležitost zdaleka neskončila. Původce procesu - Václav Hájek z Libočan - byl už 30. dubna 1534 zažalován ovdovělým Janem Bechyněm z Lažan pro krádež klenotů a zbaven děkanství na hradě. Čáslavský rytíř Václav Halaš z Radimovic zachoval, že "Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy". Není známo, zda to byla odveta karlštejnského purkrabího, kterému Hájek procesem pošramotil rodinnou pověst, ale jisté zůstalo, že dva dny po smrti paní Kateřiny 17. března zemřel náhle nejvyšší hofmistr Českého království a tehdejší předseda komorního soudu pan Vojtěch z Pernštejna, kterého hned druhý den z Prahy odvezli do rodinné hrobky v Pardubicích. Spěch s jeho pohřbem v době, kdy smuteční obřady za nejvyšší zemské hodnostáře trvaly často až měsíc, byl nezvykle nápadný. Byl snad až ten poslední obětí Kateřiny Bechyňové?