PhDr. Kateřina Jacques je česká politička ze Strany zelených (SZ), v červnu 2006 zvolená poslankyní za volební kraj Praha, bývalá ředitelka sekce pro lidská práva a rovné příležitosti Úřadu vlády České republiky. Jistou dobu používala jméno...
Životopis
PhDr. Kateřina Jacques je česká politička ze Strany zelených (SZ), v červnu 2006 zvolená poslankyní za volební kraj Praha, bývalá ředitelka sekce pro lidská práva a rovné příležitosti Úřadu vlády České republiky. Jistou dobu používala jméno Kateřina Jacques-Pajerová.
Rodina a jméno
Rodným jménem je Pajerová; její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), její starší sestra je diplomatka a politická aktivistka Monika MacDonagh-Pajerová. Její dědeček byl kameraman Jan Roth. Jistou dobu používala příjmení Jacques-Pajerová, po změně matričního zákona přijala manželovo nepřechýlené příjmení. Mají dvě děti, Ninu (* 1994) a Sebastiana Maxmiliana (* 1995). V současné době je partnerkou předsedy Strany zelených Martina Bursíka.
Život do roku 2006
Období studií, akademická činnost
Po maturitě v roce 1990 odjela do Německa, kde pracovala jako au pair a v letech 1993–4 studovala na Svobodné univerzitě Berlín. V Berlíně poznala svého francouzského manžela, germanistu Christiana Jacquesa, který od podzimu 2005 učí na univerzitě francouzského zámořského departementu Réunion. V roce (1997–1998) s ním žila ve Štrasburku, kde byla na studijním pobytu.
V letech 1995–2002 vystudovala na FF UK dvouobor politologie – překladatelství a tlumočnictví: němčina.
V roce 2001 kritizovala (společně se svým spolužákem Petrem Slunéčkem) v deníku Právo rozhodnutí děkana FF UK Petra Koláře zrušit na katedře politologie seminář o extremismu vedený Zdeňkem Zbořilem poté, co v Lidových novinách 25. dubna vyšel článek, který tuto (v Česku novou, ale v zahraničí obvyklou) formu výuky kritizoval.
Její diplomová práce Srovnání Palackého výkladů vybraných témat v českém a německém vydání jeho »Českých dějin« získala univerzitní Bolzanovu cenu udílenou nejlepším studentským pracím. V roce 2006 složila rigorózní zkoušku z politologie.
V letech 2000–2 pracovala v pražské pobočce DAAD (Německá akademická výměnná služba) založené ve spolupráci s Goethe-Institutem.
Angažmá na Úřadu vlády ČR
Od roku 2003 byla zaměstnána na Úřadu vlády České republiky. V roce 2005 byla jmenována ředitelkou kabinetu místopředsedy vlády Pavla Němce a o rok později ředitelkou sekce pro lidská práva a rovné příležitosti. Spolu s Václavem Nekvapilem je autorkou publikace Slovníček základních pojmů z oblasti lidských práv: česko-anglický, anglicko-český.
Účast na demonstracích
Jacques se účastnila řady demonstrací, především proti rasismu a neonacismu. 5. ledna 2007 zveřejnily Britské listy informaci o tom, že se Jacques 26. září 2000 účastnila demonstrace proti zasedání MMF. Podle vyjádření samotné Jacques se na demonstraci byla jen podívat a členové (extremististické levicové organizace) Ya Basta měli pocit, že je „snad policistka v civilu, takže tam došlo ke strkanici“.
Ačkoliv jako ředitelka sekce úřadu vlády pro lidská práva byla Kateřina Jacques známá již dříve, mezi lidmi neangažovanými v této problemtatice se stala obecně mediálně známou poté, co proti ní zasáhl policista Tomáš Čermák při demonstraci proti průvodu Národního odporu 1. května 2006.
Politická kariéra a funkce, činnost v Poslanecké sněmovně
Volební výsledky v letech 2005 a 2006
Do Strany zelených vstoupila na jaře 2005, na sjezdu v září 2005 byla zvolena do Ústřední revizní komise SZ. Její základní organizací ve straně je Základní organizace Praha 2, je členkou Republikové rady a Odborné sekce pro lidská práva.
V primárních volbách v lednu 2006 získala volitelné druhé místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny hned za předsedou Martinem Bursíkem, což podle svých slov nečekala. SZ klade důraz na zastoupení žen; mladá a fotogenická Jacques v předvolební kampani vystupovala na pražských plakátech a po Bursíkově boku na billboardech SZ. V parlamentních volbách 2006 získala 6926 preferenčních hlasů (11,46 % z hlasů pro stranu), o 185 víc než sám Bursík, jehož tak předstihla v pořadí pro získání poslaneckého mandátu.
Poslanecké funkce
Zastávala funkci předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených; po vnitrostranických bojích, které se odehrávaly i v rámci poslaneckého klubu SZ, tuto funkci opustila. Je rovněž členem české (desetičlenné) části česko-rakouské komise pro Jadernou elektrárnu Temelín. Na začátku září 2007 se v médiích objevily spekulace, že by se Jacques mohla stát ministryní školství, které však ona rozhodně odmítla.
Poslanecká kancelář Kateřiny Jacques se nachází v ulici Ostrovní 7, Praha 1. Asistentkami Jacques jsou Veronika Jeřábková a Monika Horáková (nejde však o bývalou romskou poslankyni Horákovou.
Činnost v Poslanecké sněmovně v letech 2006 a 2007
Jako poslankyně se angažovala ve prospěch Čínou okupovaného Tibetu; (mj. podpořila akci Celosvětová štafeta s olympijskou pochodní lidských práv) převzala záštitu nad kongresem Mezinárodní kongres normální porod/Normal birth, který se konal 10.–12. května 2007 ve Veletržním paláci v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu. a několikrát kritizovala setrvávání Jiřího Čunka ve funkci vicepremiéra poté, co ho policie obvinila z trestného činu.
Angažovala se rovněž ve prospěch vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (na její návrh byl mj. změněn jeho název, původně se měl jmenovat po vzoru obdobných ústavů v Polsku a na Slovensku Ústav paměti národa, ale Kateřině Jacques se nelíbila slova národ a paměť). Silně rovněž vystupuje proti plánům na vykácení podstatné části Klánovického lesa a jeho přeměny na golfové hřiště.
Rodina a jméno
Rodným jménem je Pajerová; její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), její starší sestra je diplomatka a politická aktivistka Monika MacDonagh-Pajerová. Její dědeček byl kameraman Jan Roth. Jistou dobu používala příjmení Jacques-Pajerová, po změně matričního zákona přijala manželovo nepřechýlené příjmení. Mají dvě děti, Ninu (* 1994) a Sebastiana Maxmiliana (* 1995). V současné době je partnerkou předsedy Strany zelených Martina Bursíka.
Život do roku 2006
Období studií, akademická činnost
Po maturitě v roce 1990 odjela do Německa, kde pracovala jako au pair a v letech 1993–4 studovala na Svobodné univerzitě Berlín. V Berlíně poznala svého francouzského manžela, germanistu Christiana Jacquesa, který od podzimu 2005 učí na univerzitě francouzského zámořského departementu Réunion. V roce (1997–1998) s ním žila ve Štrasburku, kde byla na studijním pobytu.
V letech 1995–2002 vystudovala na FF UK dvouobor politologie – překladatelství a tlumočnictví: němčina.
V roce 2001 kritizovala (společně se svým spolužákem Petrem Slunéčkem) v deníku Právo rozhodnutí děkana FF UK Petra Koláře zrušit na katedře politologie seminář o extremismu vedený Zdeňkem Zbořilem poté, co v Lidových novinách 25. dubna vyšel článek, který tuto (v Česku novou, ale v zahraničí obvyklou) formu výuky kritizoval.
Její diplomová práce Srovnání Palackého výkladů vybraných témat v českém a německém vydání jeho »Českých dějin« získala univerzitní Bolzanovu cenu udílenou nejlepším studentským pracím. V roce 2006 složila rigorózní zkoušku z politologie.
V letech 2000–2 pracovala v pražské pobočce DAAD (Německá akademická výměnná služba) založené ve spolupráci s Goethe-Institutem.
Angažmá na Úřadu vlády ČR
Od roku 2003 byla zaměstnána na Úřadu vlády České republiky. V roce 2005 byla jmenována ředitelkou kabinetu místopředsedy vlády Pavla Němce a o rok později ředitelkou sekce pro lidská práva a rovné příležitosti. Spolu s Václavem Nekvapilem je autorkou publikace Slovníček základních pojmů z oblasti lidských práv: česko-anglický, anglicko-český.
Účast na demonstracích
Jacques se účastnila řady demonstrací, především proti rasismu a neonacismu. 5. ledna 2007 zveřejnily Britské listy informaci o tom, že se Jacques 26. září 2000 účastnila demonstrace proti zasedání MMF. Podle vyjádření samotné Jacques se na demonstraci byla jen podívat a členové (extremististické levicové organizace) Ya Basta měli pocit, že je „snad policistka v civilu, takže tam došlo ke strkanici“.
Ačkoliv jako ředitelka sekce úřadu vlády pro lidská práva byla Kateřina Jacques známá již dříve, mezi lidmi neangažovanými v této problemtatice se stala obecně mediálně známou poté, co proti ní zasáhl policista Tomáš Čermák při demonstraci proti průvodu Národního odporu 1. května 2006.
Politická kariéra a funkce, činnost v Poslanecké sněmovně
Volební výsledky v letech 2005 a 2006
Do Strany zelených vstoupila na jaře 2005, na sjezdu v září 2005 byla zvolena do Ústřední revizní komise SZ. Její základní organizací ve straně je Základní organizace Praha 2, je členkou Republikové rady a Odborné sekce pro lidská práva.
V primárních volbách v lednu 2006 získala volitelné druhé místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny hned za předsedou Martinem Bursíkem, což podle svých slov nečekala. SZ klade důraz na zastoupení žen; mladá a fotogenická Jacques v předvolební kampani vystupovala na pražských plakátech a po Bursíkově boku na billboardech SZ. V parlamentních volbách 2006 získala 6926 preferenčních hlasů (11,46 % z hlasů pro stranu), o 185 víc než sám Bursík, jehož tak předstihla v pořadí pro získání poslaneckého mandátu.
Poslanecké funkce
Zastávala funkci předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených; po vnitrostranických bojích, které se odehrávaly i v rámci poslaneckého klubu SZ, tuto funkci opustila. Je rovněž členem české (desetičlenné) části česko-rakouské komise pro Jadernou elektrárnu Temelín. Na začátku září 2007 se v médiích objevily spekulace, že by se Jacques mohla stát ministryní školství, které však ona rozhodně odmítla.
Poslanecká kancelář Kateřiny Jacques se nachází v ulici Ostrovní 7, Praha 1. Asistentkami Jacques jsou Veronika Jeřábková a Monika Horáková (nejde však o bývalou romskou poslankyni Horákovou.
Činnost v Poslanecké sněmovně v letech 2006 a 2007
Jako poslankyně se angažovala ve prospěch Čínou okupovaného Tibetu; (mj. podpořila akci Celosvětová štafeta s olympijskou pochodní lidských práv) převzala záštitu nad kongresem Mezinárodní kongres normální porod/Normal birth, který se konal 10.–12. května 2007 ve Veletržním paláci v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu. a několikrát kritizovala setrvávání Jiřího Čunka ve funkci vicepremiéra poté, co ho policie obvinila z trestného činu.
Angažovala se rovněž ve prospěch vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (na její návrh byl mj. změněn jeho název, původně se měl jmenovat po vzoru obdobných ústavů v Polsku a na Slovensku Ústav paměti národa, ale Kateřině Jacques se nelíbila slova národ a paměť). Silně rovněž vystupuje proti plánům na vykácení podstatné části Klánovického lesa a jeho přeměny na golfové hřiště.
