Ladislav Boldy nikdy nepoznal své rodiče a prožil značnou část svého života ve výchovných ústavech a poté na ulici. Přímočaré texty a silné příběhy, nosná hudba s hitovými ambicemi a muzikantský projev - to jsou nepřehlédnutelné znaky nového...
Životopis
Ladislav Boldy nikdy nepoznal své rodiče a prožil značnou část svého života ve výchovných ústavech a poté na ulici.
Přímočaré texty a silné příběhy, nosná hudba s hitovými ambicemi a muzikantský projev - to jsou nepřehlédnutelné znaky nového objevu na scéně tuzemské pop music - Ladislava Boldyho, jehož drsná vizáž připomíná spíš boxera, než-li na České poměry debutujícího pop zpěváka. Ostatně již o sobě dal vědět nejen deskou, ale i účastí na nejrůznějších dobročinných akcích, konajících se ve věznicích a po dětských domovech.
Televizní debut si novopečený zpěvák odbyl v show Heleny Vondráčkové, kde uvedl titulní písničku ze svého debutového alba "Vsadil jsem všechno". A i když představuje typ holohlavého hromotluka, jeho písničky dýchají člověčinou. Mají své kouzlo a svou poetiku, což prozrazuje protagonistovu citlivou duši, lidskost, ale především statečnost a čestnost v jeho jednání a chování.
"Než jsem začal psát písně, prožil jsem v životě hotové peklo," říká zpívající skladatel. A opravdu, příběh nové popové hvězdy by vydal na pořádně drsný román. Láďa nikdy nepoznal své rodiče a prožil své dětství ve skutečném pekle. Tvrdé prostředí plné krve a násilí, ho srážely stále níže a níže, až ve svých patnácti skončil v nejdrsnějším nápravném ústavu v Obořišti. "Pasťák byl krutý a surový, ale to nejhorší bylo, že zavedený systém krvavého teroru vezme člověku veškerou důstojnost". Vzpomíná Láďa Boldy, který se koncem osmdesátých let protloukal jak se dalo. Žil na chodníku, v parcích, v kanálech a sklepech jako bezdomovec. Po roce 1990 se z něho postupně stal gambler, feťák i člen komanda, které chodilo nevybíravým způsobem upozorňovat podvodné dlužníky. Skončilo to v polovině devadesátých let, pěti roky natvrdo, když jiné komando brutálně napadlo jeho nejlepšího kamaráda. Láďa Boldy se krvavě pomstil a to všem, bez rozdílu.
V kriminále čelil dalším a dalším hrozbám, které ho minimálně ve třech případech málem připravily o život. Na druhou stranu bylo vězení svým způsobem jediným kompromisem mezi životem a smrtí na ulici a válkou gangů. Najednou chtěl docílit něčeho mnohem významnějšího.
Už se nevrátil na Václavák, ale začal úspěšně pracovat na sociálních projektech. Na začátku roku 2003 nastal pravý čas. Přišla ta správná chvíle, kdy písně musí jít z autora ven. Lasialav Boldy se uzavřel do nahrávacího studia společně s producentem Karlem Maříkem a výběrem skvělých českých studiových muzikantů, aby natočil své první album. Má dobrý zvuk a je vyloženě nadupané nápaditými melodiemi i texty, které jsou o životě a ze života - a to vše bez prázdných slov či slovních vycpávek. Ladislav Boldy má za sebou barvité životní peripetie, které by nepochybně stály za zfilmování. A protože je umí přenést do písniček, napsal si album, kam všechny své vzpomínky, příběhy a pocity vepsal. Je tedy autorem hudby i textů a své řemeslo zpívajícího autora zvládá s jistotou mimořádně zkušeného profíka.
V jeho případě jde spíše o "muzikantské" zpívání, dokáže však zaujmout razancí a úderností stejně jako tlumeností a naléhavostí. A zavřete-li při poslechu jeho debutového disku oči, máte dokonce občas pocit, jako by zpíval či vyprávěl svůj příběh čistě jen vám.
Jeho texty možná někomu mohou připadat v určitých místech banální - ale v jednoduchosti je největší krása. Ten, kdo o životě už něco ví, ocení právě Boldyho poetiku všedního dne. Jeho křehké a přitom "nabušené" písně, kterých je na jeho debutu třináct, vnášejí do tuzemského popu zvláštní, melancholickou atmosféru, která se ze současné produkce našich zpěváků už dávno vytratila. Naštěstí jen dočasně. Ladislav Boldy ji znovu objevil a zdárně rozvíjí dodnes.
V současnosti je Ladislav Boldi zakladatelem mezinárodní sociální sítě "pyxees", zaměřené na citlivá sociální a politická témata, která se přímo dotýkají životní úrovně občanů a politické kultury v zemi.
Přímočaré texty a silné příběhy, nosná hudba s hitovými ambicemi a muzikantský projev - to jsou nepřehlédnutelné znaky nového objevu na scéně tuzemské pop music - Ladislava Boldyho, jehož drsná vizáž připomíná spíš boxera, než-li na České poměry debutujícího pop zpěváka. Ostatně již o sobě dal vědět nejen deskou, ale i účastí na nejrůznějších dobročinných akcích, konajících se ve věznicích a po dětských domovech.
Televizní debut si novopečený zpěvák odbyl v show Heleny Vondráčkové, kde uvedl titulní písničku ze svého debutového alba "Vsadil jsem všechno". A i když představuje typ holohlavého hromotluka, jeho písničky dýchají člověčinou. Mají své kouzlo a svou poetiku, což prozrazuje protagonistovu citlivou duši, lidskost, ale především statečnost a čestnost v jeho jednání a chování.
"Než jsem začal psát písně, prožil jsem v životě hotové peklo," říká zpívající skladatel. A opravdu, příběh nové popové hvězdy by vydal na pořádně drsný román. Láďa nikdy nepoznal své rodiče a prožil své dětství ve skutečném pekle. Tvrdé prostředí plné krve a násilí, ho srážely stále níže a níže, až ve svých patnácti skončil v nejdrsnějším nápravném ústavu v Obořišti. "Pasťák byl krutý a surový, ale to nejhorší bylo, že zavedený systém krvavého teroru vezme člověku veškerou důstojnost". Vzpomíná Láďa Boldy, který se koncem osmdesátých let protloukal jak se dalo. Žil na chodníku, v parcích, v kanálech a sklepech jako bezdomovec. Po roce 1990 se z něho postupně stal gambler, feťák i člen komanda, které chodilo nevybíravým způsobem upozorňovat podvodné dlužníky. Skončilo to v polovině devadesátých let, pěti roky natvrdo, když jiné komando brutálně napadlo jeho nejlepšího kamaráda. Láďa Boldy se krvavě pomstil a to všem, bez rozdílu.
V kriminále čelil dalším a dalším hrozbám, které ho minimálně ve třech případech málem připravily o život. Na druhou stranu bylo vězení svým způsobem jediným kompromisem mezi životem a smrtí na ulici a válkou gangů. Najednou chtěl docílit něčeho mnohem významnějšího.
Už se nevrátil na Václavák, ale začal úspěšně pracovat na sociálních projektech. Na začátku roku 2003 nastal pravý čas. Přišla ta správná chvíle, kdy písně musí jít z autora ven. Lasialav Boldy se uzavřel do nahrávacího studia společně s producentem Karlem Maříkem a výběrem skvělých českých studiových muzikantů, aby natočil své první album. Má dobrý zvuk a je vyloženě nadupané nápaditými melodiemi i texty, které jsou o životě a ze života - a to vše bez prázdných slov či slovních vycpávek. Ladislav Boldy má za sebou barvité životní peripetie, které by nepochybně stály za zfilmování. A protože je umí přenést do písniček, napsal si album, kam všechny své vzpomínky, příběhy a pocity vepsal. Je tedy autorem hudby i textů a své řemeslo zpívajícího autora zvládá s jistotou mimořádně zkušeného profíka.
V jeho případě jde spíše o "muzikantské" zpívání, dokáže však zaujmout razancí a úderností stejně jako tlumeností a naléhavostí. A zavřete-li při poslechu jeho debutového disku oči, máte dokonce občas pocit, jako by zpíval či vyprávěl svůj příběh čistě jen vám.
Jeho texty možná někomu mohou připadat v určitých místech banální - ale v jednoduchosti je největší krása. Ten, kdo o životě už něco ví, ocení právě Boldyho poetiku všedního dne. Jeho křehké a přitom "nabušené" písně, kterých je na jeho debutu třináct, vnášejí do tuzemského popu zvláštní, melancholickou atmosféru, která se ze současné produkce našich zpěváků už dávno vytratila. Naštěstí jen dočasně. Ladislav Boldy ji znovu objevil a zdárně rozvíjí dodnes.
V současnosti je Ladislav Boldi zakladatelem mezinárodní sociální sítě "pyxees", zaměřené na citlivá sociální a politická témata, která se přímo dotýkají životní úrovně občanů a politické kultury v zemi.
