Ladislav Gzela se narodil 20. února 1907 v Čáslavi. Jako herec výrazných, spíše malých rolí, prošel nejdříve oblastními scénami Dětského divadla v Brně (1935 – 1938), brněnského Českého národního divadla (1938 – 1940), Beskydského divadla v...
Životopis
Ladislav Gzela se narodil 20. února 1907 v Čáslavi. Jako herec výrazných, spíše malých rolí, prošel nejdříve oblastními scénami Dětského divadla v Brně (1935 – 1938), brněnského Českého národního divadla (1938 – 1940), Beskydského divadla v Hranicích na Moravě (1942 – 1945) a též kladenského Městského divadla (1945 – 1948).
Nakonec zakotvil v D 46 a Armádním uměleckém divadle režiséra E. F. Buriana (1948 – 1955), z kterého odešel přímo až na odpočinek. Díky svému charakteristickému zjevu se nejlépe hodil do menších, často dělnických a z nižších sociálních vrstev vyšlých mužů, různorodých charakterů. Všechny tyto své kreace umocňoval zejména ostře řezaným obličejem, jenž byl ozdoben plnovousem (bez něj se objevil jen výjimečně, např. ve filmu VYŠŠÍ PRINCIP) a chraplavým hlasem.
V letech 1967 – 1976 dokonce pravidelně hostoval v činohře Národního divadla v Praze a ojediněle taky v Divadle E. F. Buriana a v dalších. Z divadelních inscenací si uveďme „Z jednoho krajíce“ (Balda), „Král Lear“ (Lékař), „Figarova svatba“ (Bazillo), „Zlatá kniha lásky“ (Fjodor), „Hra o lásce a smrti“ (Crapart), „Žebrácká opera“ (Brown), „Měšťák šlechticem“ (Učitel šermu), „Hrátky s čertem“ (Belial a Hubert), „Don Juan“ (Hrabě Sandris), „Rasputin“ (1. Tatar), „Bílá nemoc“ (Zahraniční profesor), „Na pravici Boha otce“ (Starý muž), „Maškaráda“ (Hráč a host), „Matka Kuráž a její děti“ (Střelec), „Boře“ (Metař), „Strýčků sen“ (Služebný), „Třetí zvonění“ (Velitel hasičů), „Zkrocení zlé ženy“ (Modista), „Tvrdohlavá žena“ (Kohoutek).
S filmem přišel poprvé do styku až po svém příchodu do Prahy a zásluhou E. F. Buriana – v jeho filmu CHCEME ŽÍT (nezaměstnaný). Z dalších filmů 50. let si uveďme PŘÍPAD DR. KOVÁŘE (dělník), ANNA PROLETÁŘKA (Bouzek), VÝSTRAHA (poslanec), MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (hostinský), OLOVĚNÝ CHLÉB (dělník Josef), STŘÍBRNÝ VÍTR (manžel), CIRKUS BUDE! (divák), BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (hrnčíř), PSOHLAVCI (setník), JAN ŽIŽKA (voják), ZTRACENCI (husar), PROTI VŠEM (hejtman), LABAKAN (trhovec), VLČÍ JÁMA (polír), PADĚLEK (člen bandy), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (muž na policii), TŘI PŘÁNÍ (člen komise), ROMEO, JULIE A TMA (soused), PROBUZENÍ (trafikant) či MSTITEL (opilec).
Dále byl havířem Kazimourem (PRVNÍ PARTA), sladovnickým (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), lesníkem (ČERNÁ SOBOTA), železničářem (VYŠŠÍ PRINCIP), vězněm (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), průvodčím (HOROUCÍ SRDCE), prchajícím mužem (SPANILÁ JÍZDA), hostinským (DEVÁTÉ JMÉNO), cestujícím (ČINTAMANI & PODVODNÍK), hudebníkem (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), trafikantem (ATENTÁT), stráží (BLÁZNOVA KRONIKA), Jakubem (ÚDOLÍ VČEL), vesničanem (NOC NEVĚSTY), strýčkem (HAPPY END), malířem (PRAŽSKÉ NOCI), sluhou (SLASTI OTCE VLASTI), chalupníkem (DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC), žebrákem (KLADIVO NA ČARODĚJNICE) i námořníkem (NA KOMETĚ).
A nakonec v 70. a 80. létech se zjevil ve snímcích SVATBY PANA VOKA (purkmistr), VELKÁ NEZNÁMÁ (starý slepec), VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (strýc), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (zastavárník), POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI (hajný), ROBINSONKA (flašinetář), MOTIV PRO VRAŽDU (vrátný ve svobodárně), PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (myslivec), OSVOBOZENÍ PRAHY (stařík na Staroměstském náměstí po osvobození), NÁŠ DĚDEK JOSEF (myslivec Maděrič), JEDEN STŘÍBRNÝ (pan starosta), BOUŘLIVÉ VÍNO (host v hostinci), SKANDÁL V GRI – GRI BARU (otrhanec) a nebo KALAMITA (starý muž).
Spolupracoval rovněž s rozhlasem, televizí (inscenace ŽENA PRO HRDINU či seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA i HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO) a několikrát také s východoněmeckou filmovou a televizní produkcí (BEETHOVEN / BEETHOVEN – TAGE AUS EINEM LEBEN nebo BOHEMIA, MŮJ OSUD / HOTEL POLAN UND SEINE GÄSTE).
Dlouhou dobu se ani nevědělo, kdy herec Ladislav Gzela zemřel. Nakonec se zjistilo, že zemřel 7. dubna 1984 v Praze ve věku vysokých sedmasedmdesáti let. Za sebou má jeho vousatá tvář přes osmdesát filmových malých a epizodních, často i anonymních roliček a rolí ve snímcích režisérů Otakara Vávry, Karla Steklého, Martina Friče, Františka Vláčila, Věry Chytilové, Karla Zemana, Oldřicha Lipského, Jiřího Krejčíka, Karla Kachyni, Antonína Kachlíka a dalších.
Nakonec zakotvil v D 46 a Armádním uměleckém divadle režiséra E. F. Buriana (1948 – 1955), z kterého odešel přímo až na odpočinek. Díky svému charakteristickému zjevu se nejlépe hodil do menších, často dělnických a z nižších sociálních vrstev vyšlých mužů, různorodých charakterů. Všechny tyto své kreace umocňoval zejména ostře řezaným obličejem, jenž byl ozdoben plnovousem (bez něj se objevil jen výjimečně, např. ve filmu VYŠŠÍ PRINCIP) a chraplavým hlasem.
V letech 1967 – 1976 dokonce pravidelně hostoval v činohře Národního divadla v Praze a ojediněle taky v Divadle E. F. Buriana a v dalších. Z divadelních inscenací si uveďme „Z jednoho krajíce“ (Balda), „Král Lear“ (Lékař), „Figarova svatba“ (Bazillo), „Zlatá kniha lásky“ (Fjodor), „Hra o lásce a smrti“ (Crapart), „Žebrácká opera“ (Brown), „Měšťák šlechticem“ (Učitel šermu), „Hrátky s čertem“ (Belial a Hubert), „Don Juan“ (Hrabě Sandris), „Rasputin“ (1. Tatar), „Bílá nemoc“ (Zahraniční profesor), „Na pravici Boha otce“ (Starý muž), „Maškaráda“ (Hráč a host), „Matka Kuráž a její děti“ (Střelec), „Boře“ (Metař), „Strýčků sen“ (Služebný), „Třetí zvonění“ (Velitel hasičů), „Zkrocení zlé ženy“ (Modista), „Tvrdohlavá žena“ (Kohoutek).
S filmem přišel poprvé do styku až po svém příchodu do Prahy a zásluhou E. F. Buriana – v jeho filmu CHCEME ŽÍT (nezaměstnaný). Z dalších filmů 50. let si uveďme PŘÍPAD DR. KOVÁŘE (dělník), ANNA PROLETÁŘKA (Bouzek), VÝSTRAHA (poslanec), MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (hostinský), OLOVĚNÝ CHLÉB (dělník Josef), STŘÍBRNÝ VÍTR (manžel), CIRKUS BUDE! (divák), BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (hrnčíř), PSOHLAVCI (setník), JAN ŽIŽKA (voják), ZTRACENCI (husar), PROTI VŠEM (hejtman), LABAKAN (trhovec), VLČÍ JÁMA (polír), PADĚLEK (člen bandy), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (muž na policii), TŘI PŘÁNÍ (člen komise), ROMEO, JULIE A TMA (soused), PROBUZENÍ (trafikant) či MSTITEL (opilec).
Dále byl havířem Kazimourem (PRVNÍ PARTA), sladovnickým (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), lesníkem (ČERNÁ SOBOTA), železničářem (VYŠŠÍ PRINCIP), vězněm (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), průvodčím (HOROUCÍ SRDCE), prchajícím mužem (SPANILÁ JÍZDA), hostinským (DEVÁTÉ JMÉNO), cestujícím (ČINTAMANI & PODVODNÍK), hudebníkem (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), trafikantem (ATENTÁT), stráží (BLÁZNOVA KRONIKA), Jakubem (ÚDOLÍ VČEL), vesničanem (NOC NEVĚSTY), strýčkem (HAPPY END), malířem (PRAŽSKÉ NOCI), sluhou (SLASTI OTCE VLASTI), chalupníkem (DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC), žebrákem (KLADIVO NA ČARODĚJNICE) i námořníkem (NA KOMETĚ).
A nakonec v 70. a 80. létech se zjevil ve snímcích SVATBY PANA VOKA (purkmistr), VELKÁ NEZNÁMÁ (starý slepec), VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (strýc), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (zastavárník), POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI (hajný), ROBINSONKA (flašinetář), MOTIV PRO VRAŽDU (vrátný ve svobodárně), PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (myslivec), OSVOBOZENÍ PRAHY (stařík na Staroměstském náměstí po osvobození), NÁŠ DĚDEK JOSEF (myslivec Maděrič), JEDEN STŘÍBRNÝ (pan starosta), BOUŘLIVÉ VÍNO (host v hostinci), SKANDÁL V GRI – GRI BARU (otrhanec) a nebo KALAMITA (starý muž).
Spolupracoval rovněž s rozhlasem, televizí (inscenace ŽENA PRO HRDINU či seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA i HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO) a několikrát také s východoněmeckou filmovou a televizní produkcí (BEETHOVEN / BEETHOVEN – TAGE AUS EINEM LEBEN nebo BOHEMIA, MŮJ OSUD / HOTEL POLAN UND SEINE GÄSTE).
Dlouhou dobu se ani nevědělo, kdy herec Ladislav Gzela zemřel. Nakonec se zjistilo, že zemřel 7. dubna 1984 v Praze ve věku vysokých sedmasedmdesáti let. Za sebou má jeho vousatá tvář přes osmdesát filmových malých a epizodních, často i anonymních roliček a rolí ve snímcích režisérů Otakara Vávry, Karla Steklého, Martina Friče, Františka Vláčila, Věry Chytilové, Karla Zemana, Oldřicha Lipského, Jiřího Krejčíka, Karla Kachyni, Antonína Kachlíka a dalších.
